— Nejvyšší správní soud

54 Ad 15/2023- 36 - text  8 54 Ad 15/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: Mgr. P. K., narozený X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 5. 2023, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 4. 5. 2023, č. j. X, kterým žalovaná změnila své rozhodnutí ze dne 15. 2. 2023, č. j. X, tak, že podle 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), přiznala žalobci od 5. 5. 2016 starobní důchod ve výši 17 958 Kč měsíčně, který byl pak podle příslušných právních předpisů dále valorizován. Žalovaná současně rozhodla, že výplata starobního důchodu podle § 55 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění žalobci náleží od 31. 10. 2017. Žalobce se v žalobě současně domáhal toho, aby soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě konstatoval, že z doby studia po dosažení věku 18 let dnem X byla započtena pouze doba studia na Gymnáziu v X do 31. 8. 1972 a navazujícího studia na Jazykové škole v době od 1. 9. 1972 do 31. 8. 1973, z doby studia na Právnické fakultě, ukončeném státní závěrečnou zkouškou dne 5. 1. 1979, resp. promocí dne 20. 3. 1979, byla započtena pouze doba od 1. 10. 1974 do 3. 6. 1978. 3. Namítal, že nebyla zohledněna doba prvního ročníku mimořádného studia Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze v mimořádném studiu od 1. 10. 1973 do 30. 9. 1974 (365 nezapočtených dnů), a tím i doba od 1. 9. 1973 do 30. 9. 1973 (30 nezapočtených dnů) překlenující studium na Jazykové škole a na právnické fakultě. Žalobce uvedl, že k mimořádnému studiu na právnické fakultě nastoupil poté, co v letech 1972 a 1973 nebyl z politických důvodů přijat na studium romanistiky. Poznamenal, že po dobu mimořádného studia prvního ročníku právnické fakulty neměli jeho rodiče nárok na slevu na daních, na rodičovský příspěvek ani na příspěvek na sociální a studijní potřeby. Ke studiu na právnické fakultě žalobce dále sdělil, že ze všech odborných předmětů prvního ročníku složil všechny odborné zkoušky a po přijímacím řízení byl přijat rovnou do druhého ročníku řádného studia práv. Zkoušky absolvované v prvním ročníku fakulta uznala za řádně složené a byly zahrnuty do komplexního pětiletého studia. Uvedl, že vyhláška č. 25/1966 Sb., kterou se vydávají studijní předpisy pro vysoké školy (dále jen „vyhláška č. 25/1966 Sb.), předpokládala v mimořádném studiu studium jednotlivých předmětů, které neposkytovalo úplné vysokoškolské vzdělání, ale v konkrétní situaci však umožnilo náhradní řešení pro zahájení studia práv. Dle žalobce bylo mimořádné studium součástí komplexní přípravy na budoucí povolání, které dodnes vykonává, a proto by měla být doba od 1. 9. 1973 do 30. 9. 1974 započtena do doby důchodového pojištění. 4. Žalobce dále namítal, že nebyly zohledněny doby příležitostného zaměstnání v Oblastní galerii výtvarného umění v Roudnici nad Labem, nyní Galerie moderního umění, tj. doba od 1. 11. 1978 do 30. 4. 1979 (181 nezapočtených dnů), přičemž od ukončení dob započtení dnem 3. 6. 1978, tedy od 4. 6. 1978 do 30. 9. 1978 (119 nezapočtených dnů), tj. v čase přípravy na státní závěrečné zkoušky na právnické fakultě, žalobce v galerii rovněž příležitostně pracoval, zohledněny však nebyly. Stejně tak v rozhodnutí o námitkách nebyla zohledněna příležitostná práce v galerii po ukončení studia na právnické fakultě v době od 1. 7. 1979 do 31. 8. 1979 (62 nezapočtených dnů), před nástupem na základní vojenskou službu dne 1. 9. 1979. Konstatoval, že všichni tehdejší zaměstnanci galerie, kteří by mohli podat svědectví již nežijí. Současně uvedl, že povědomí, ale ne však konkrétní informace o jeho krátkodobých zaměstnání v galerii by mohli mít dosavadní ekonomka galerie Ing. M. L. (do galerie však nastoupila až v době zmíněného zaměstnání 1980 až 1983), třídní profesorka na Gymnáziu paní D. S., prof. PhDr. Ing. J. R., Ph.D., DSC., do r. 2022 prorektor Univerzity Karlovy, snad i stálá návštěvnice paní T. L. 5. Dle žalobce měla být rovněž zohledněna doba hledání zaměstnání od 1. 9. 1983 do 30. 11. 1983 (91 nezapočtených dnů), neboť z politických důvodů nemohl najít zaměstnání odpovídající jeho právnickému vzdělání. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná v písemném vyjádření označila žalobu za nedůvodnou a navrhla její zamítnutí. K mimořádnému studiu prvního ročníku sdělila, že podle § 26 vyhlášky č. 25/1966 Sb., bylo mimořádné studium jednotlivých předmětu a neposkytovalo úplné vysokoškolské vzdělání. Studenti při mimořádném studiu nebyly studenty vysoké školy a dobu mimořádného studia tak nelze považovat za soustavnou přípravu na budoucí povolání. Dodala, že žalobci mohla být započtena doba studia po dosažení věku 18 let pouze v celkové délce 2 191 dnů, a proto mu bylo studium na vysoké škole zhodnoceno pouze do 3. 6. 1979. Ve vztahu k září 1973 poté uvedla, že jej nebylo možné započíst, protože se nejedná o dobu pojištění ani o dobu náhradního pojištění. 7. Žalovaná dále konstatovala, že ohledně dob, kdy měl být žalobce zaměstnán u Oblastní galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem provedla v rámci námitkového řízení šetření. Z vyjádření galerie vyplynulo, že se jí nepodařilo nalézt podklady k zaměstnání žalobce v uvedených obdobích. Žalovaná dodala, že disponuje evidenčními listy důchodového pojištění vystavenými Oblastní galerií vytrvaného umění na základě, kterých byla žalobci již v původním osobním listu důchodového pojištění ze dne 26. 1. 2023, zohledněna doba zaměstnání u tohoto zaměstnavatele v období od 1. 10. 1978 do 31. 10. 1978 (31 dnů), od 1. 5. 1979 do 30. 6. 1979 (61 dnů), od 1. 9. 1980 do 31. 8. 1983 (1 095 dnů), přičemž žádnou další dobu zaměstnání u tohoto zaměstnavatele se nepodařilo došetřit. Žalovaná rovněž sdělila, že v období od 1. 9. 1983 do 30. 11. 1983 nebyl žalobce zaměstnán a rovněž nebyl důchodově pojištěn a tato doba mu tedy nemůže být do celkové doby pojištění zohledněna. Další vyjádření žalobce 8. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 8. 9. 2023 setrval na svých stanoviscích a důvodech pro něž podal žalobu. Zdůraznil, že mimořádné studium prvního ročníku právnické fakulty bylo integrální součástí pětiletého studia práv, které bylo přípravou na jeho budoucí povolání. V jeho případě se nejednalo o studium jednotlivých předmětů, ale o komplexní studium prvního ročníku pětiletého studia včetně složení zkoušek ze všech předmětů předepsaných pro první ročník. Za podstatnou považuje skutečnost, že se jednalo o přípravu na budoucí povolání, neboť spolu s dalšími čtyřmi ročníky absolvoval úplné vysokoškolské vzdělání v oboru práva. Taktéž měl za to, že ze stejného důvodu by měla být zohledněna i doba mezi studiem na Jazykové škole a nástupem do mimořádného studia na právnické fakultě. 9. Dále žalobce uvedl, že si je vědom obtíží s prokázáním jeho působení v Oblastní galerii výtvarného umění v dobách od 4. 6. 1978 do 30. 9. 1978, od 1. 11. 1978 do 30. 4. 1979 a od 1. 7. 1979 do 31. 8. 1979. Skutečnosti, že byl v galerii zaměstnán by si mohli pamatovat jeho známí JUDr. P. P., paní J. T. a JUDr. J. B. Jednání soudu 10. Při jednání soudu konaném dne 20. 8. 2024 žalobce uvedl, že mu nebyly zohledněny všechny doby pojištění. Poznamenal, že v žalobě udělal dvě chyby, když na dvou místech nesprávně uvedl 395 dnů místo správných 365 dnů. Poukázal na to, že žalovaná mu vyhověla ohledně studia na jazykové škole. Poznamenal, že se hlásil na filozofickou fakultu, na kterou ho dvakrát nepřijali. Konstatoval, že do galerie v Roudnici nad Labem chodil se spolužáky pomáhat od roku 1968 až do roku 1983. Uvedl, že když zbyly peníze z rozpočtu galerie, mohla galerie zaměstnat studenty; žalobce tam občas pracoval zadarmo, někdy však i za 150 až 200 Kčs. Zdůraznil, že po doporučeném odchodu z galerie hledal v období od 1. 9. 1983 do 30. 11. 1983 obtížně zaměstnání. 11. Pověřená pracovnice žalovaného zdůraznila, že žalobci bylo v plné míře zohledněno 6 let studia po 18. roku věku, více již žalobci nemůže být započteno. Poukázala na to, že žalobce mohl dobu pojištění ve sporných obdobích prokázat i jinými důkazními prostředky, jako jsou např. výplatní pásky, průkazka ROH, pracovní smlouva nebo čestná prohlášení či výpovědi 2 svědků, kteří bylo ve stejné době zaměstnáni u stejné organizace a byla jim doba tato doba započtena jako doba pojištění. Posouzení věci soudem 12. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí