5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 2/2024- 34 - text 6 60 Ad 2/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Michalem Vogelem sídlem Sokolovské náměstí 312/1, Liberec proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 12. 2023, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 14. 8. 2023, č. j. X přiznala žalobci ode dne 23. 1. 2023 starobní důchod ve výši 24 425 Kč měsíčně. Od červnové splátky v roce 2023 se důchod zvyšuje na 25 294 Kč měsíčně (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky (označené jako odvolání) a požádal o přepočítání. Žalovaná v napadeném rozhodnutí započetla také náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v době od 1. 1. 1991 do 31. 12. 1995, která v prvostupňovém rozhodnutí započtena nebyla. Za tímto účelem vyhotovila nový osobní list důchodového pojištění, který je nedílnou součástí napadeného rozhodnutí. Žalovaná dále zhodnotila dobu učení od 1. 9. 1973 do 30. 6. 1976 a dobu studia od 1. 9. 1976 do 31. 8. 1979. 2. Žalovaná konstatovala, že žalobce dosáhl důchodového věku 63 let a 11 měsíců dne 23. 11. 2021 a že získal pro nárok na starobní důchod celkem 14 102 dnů pojištění. Výše starobního důchodu se skládá ze základní a procentní výměry, která činí 57 % výpočtového základu. Žalovaná dále provedla přepočet osobního vyměřovacího základu (OVZ), a to jako součin koeficientu 30,4167 a podílu úhrnu ročních vyměřovacích základů (RVZ) za rozhodné období a počtu kalendářních dnů (PKD) v tomto období snížených o vyloučené doby (VD). Takto vypočtený OVZ vychází na 36 518 Kč. OVZ=30,4167*15 536 68013 514-573 3. Dále žalovaná vypočetla zachovaný osobní vyměřovací základ (ZOVZ) podle § 19 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „ZDP“), a to jako podíl, v jehož čitateli je součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu, tedy za rok 2021, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto základu, a ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za poslední kalendářní rok rozhodného období, z něhož je zjištěn předchozí důchod. Žalobce totiž od 2. 10. 1990 pobíral invalidní důchod. Všeobecný vyměřovací základ za rok předcházející roku přiznání důchodu, tj. 1989, činil 3 170 Kč. Takto vypočtený ZOVZ vychází na 78 396 Kč. ZOVZ = 6 163 * 38 924 * 1,05303 170 4. Poté žalovaná určila výpočtový základ (VZ) podle § 15 odst. 2 ZDP, a to se započtením první redukční hranice ve výši 17 743 a dále 26 % z částky nad první redukční hranici. Redukční hranice určuje § 2 nařízení vlády č. 290/2022 Sb. Takto vypočtený VZ vychází na 33 513 Kč. VZ = 17 743 + [(78 396 - 17 743) * 0,26] 5. Procentní výměra starobního důchodu činí 51 % výpočtového základu, tedy 17 092 Kč a zvyšuje se podle § 76a věty první ZDP až na částku 66 890 Kč. Podle § 76a věty druhé však nesmí procentní výměra přesáhnout nejvyšší výměru, kterou žalovaná vypočetla na 20 385 Kč. Základní výměra podle § 33 odst. 1 ZDP ve spojení s § 3 nařízení vlády č. 290/2022 Sb. činí pro rok 4 040 Kč. Starobní důchod žalobce tak činí 24 425 Kč měsíčně. Podle § 67ca ZDP se od červnové splátky důchod zvyšuje o 2,3 %, tj. o 869 Kč. Od červnové splátky tedy žalobci náleží starobní důchod ve výši 25 294 Kč měsíčně. Žalovaná tak dospěla k totožnému závěru jako v prvostupňovém rozhodnutí, které potvrdila a námitky žalobce zamítla. II. Žaloba 6. Žalobce napadl rozhodnutí žalované včasnou žalobou, v níž namítl, že obě správní rozhodnutí jsou nesprávná a vychází z nesprávného skutkového stavu, jsou nesrozumitelná, a tedy nepřezkoumatelná. Žalobce uvedl, že dne 17. 8. 1984 měl pracovní úraz v uranovém dole ve Stráži pod Ralskem, v souvislosti s čímž byl uznán invalidním ve 3. stupni a pobíral invalidní důchod. Každý rok mu také byla zvyšována náhrada za ztrátu na výdělku. Žalobce dále namítl, že z prvostupňového rozhodnutí není zřejmé z čeho přesně žalovaná vycházela a jakým způsobem dospěla ke svým závěrům. Není zřejmé, jak žalovaná dospěla k částce procentní výměry 14 076 Kč v případě prvostupňového rozhodnutí. Toto rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné. 7. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vypočítala výši procentní výměry na 57 %. Prvostupňové rozhodnutí však uvádí 42 % a přesto obě rozhodnutí dospěla k totožné výši důchodu. To podle žalobce není možné. Žalobci dále není zřejmé, jak žalovaná dospěla k hodnotám RVZ, PKD a VD při výpočtu OVZ. Taktéž v této části spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobci nebylo zřejmé, zda žalovaná ve svém výpočtu vycházela jak z toho, že žalobce pobíral plný invalidní důchod, ale také z toho, že pobíral náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Z osobního listu důchodového pojištění vyplynulo pouze to, že žalovaná počítala s náhradou za ztrátu na výdělku, ale skutečnost, že mu byl vyplácen vyšší invalidní důchod již do úvahy nevzala. V tomto žalobce shledává nesprávnost napadeného rozhodnutí a výpočtu. 8. Při výpočtu podle § 19 ZDP u osob s invalidním důchodem se žalovaná dopustila chyby, neboť uvedla, že žalobce pobíral pouze částečný invalidní důchod. Žalovaná vycházela z PMV 6 163 Kč, tak jak bylo zjištěno v rozhodnutí z 2. 10. 1990 a dospěla k výsledku 78 396 Kč, a to pomocí čísel 6 163, 38 294, 1,0530 a 3 170. Zde bohužel opět není uvedeno, jakým způsobem dospěla k závěru, že vyměřovací základ žalobce je 38 294 Kč. I v této části má rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Jestliže žalobce použil kalkulačky, které jsou veřejně přístupné, tak v případě stejných údajů, tedy PVM 6 163 Kč, přiznání důchodu v roce 1990, počet let pojištění 38, vychází OZV na částku 85 478 Kč. Výpočtový základ po redukcích by tak měl činit 35 354 Kč [VZ = 17743 + (85478 - 17743) * 0,26]. Procentní výměra poté podle žalobce činí 18 030 Kč a následně se zvyšuje. Starobní důchod před zvýšením tak měl činit 25 229 Kč. Žalobce navrhl provést jako důkazy obě správní rozhodnutí a dále přílohu k žádosti o důchod, potvrzení, osobní list důchodového pojištění, rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu, dorovnání do průměrné mzdy, dohodu o rozvázání pracovního poměru a oznámení o zvyšování invalidního důchodu. 9. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí, jakož i prvostupňové rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že výše procentní výměry není shodná v obou rozhodnutích, neboť v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí vyšla jiná částka. Výše důchodu je však „zastropována“ podle § 76a věty poslední ZDP. Tudíž žalobci nebylo možné přiznat vyšší důchod než 20 385 Kč, pokud jde o část určenou procentní výměrou. Částka 15 536 680 je součtem ročních výdělků žalobce (vyměřovacích základů), které plynou z osobního listu důchodového pojištění. Tyto jednotlivé částky jsou vynásobeny koeficientem nárůstu a následně sečteny. Dále popsala také postup podle § 19 ZDP, jak je uveden shora, a v podrobnostech odkázala na napadené rozhodnutí a osobní list důchodového pojištění žalobce. IV. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 a odst. 2 s. ř. s., a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Krajský soud se nejprve zabýval nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. Přezkoumatelnost správního rozhodnutí je základní podmínkou jeho věcného přezkumu. Podle ustálené judikatury jsou nepřezkoumatelná taková rozhodnutí, z nichž není zřejmé, jakými úvahami se soud při hodnocení skutkových a právních otázek řídil [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52; rozsudky NSS dostupné na www.nssoud.cz]. Nepřezkoumatelný je také rozsudek, ve kterém soud opřel své rozhodnutí o skutečnosti v řízení nezjišťované či zjištěné v rozporu se zákonem (rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS). Nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů je i takový rozsudek, jehož odůvodnění si vnitřně odporuje (rozsudek NSS ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008-76). Tyto závěry jsou přiměřeně aplikovatelné též ve vztahu k nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost má místo v případě zásadních vad rozhodnutí, které pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost nelze věcně přezkoumat. To může nastat také tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku úč