1 Afs 25/2004 — Nejvyšší správní soud

141 Af 22/2023- 82 - text  7 141 Af 22/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobkyně: SAPRIL GROUP s. r. o., IČO: 273 32 985 sídlem Skyřická 221, 434 01 Most zastoupená advokátem Mgr. Martinem Vondroušem sídlem 8. března 21/13, 460 05 Liberec proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 35727/23/5300-22442-713137 ze dne 23. 10. 2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) deseti dodatečnými platebními výměry ze dne 23. 2. 2022 doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden až říjen 2018 v celkové výši 2 715 705 Kč a uložil jí povinnost uhradit penále z doměřené daně v celkové výši 543 138 Kč. Důvodem doměření daně bylo nesplnění podmínek pro odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění [§ 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, (dále jen „zákon o DPH“)], neboť žalobkyně neprokázala, že deklarovaná plnění v podobě zprostředkovatelské činnosti v oblasti získávání kontaktů na prodej obalového materiálu byla fakticky realizována. 2. Proti těmto dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, která žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 10. 2023 zamítl. Žaloba 3. V žalobě žalobkyně nejprve na stranách 1 až 4 vymezila napadené rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto v řízení o odvolání proti deseti výše specifikovaným dodatečným platebním výměrům. V dalších částech žaloby (od strany 4 dále) však již uplatňovala námitky proti platebním výměrům ze dne 12. 6. 2020, jimiž Finanční úřad pro Středočeský kraj stanovil žalobkyni odvody za porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 odst. 1 písm. j) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. 4. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí pro nezákonnost zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, a aby zároveň v souladu s § 78 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) zrušil i všechna rozhodnutí správce daně. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný ve svém vyjádření zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Shrnul, že předmětem sporu v daňovém řízení (včetně řízení odvolacího) byla otázka, zda žalobkyně splnila ve vztahu k uplatněným nárokům na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění podmínky stanovené v § 72 a § 73 zákona o DPH. Podle žalovaného bylo konkrétní spornou otázkou, zda žalobkyně vůbec přijala prověřovaná zdanitelná plnění. Žalovaný trval na správnosti svého rozhodnutí. 6. Dále žalovaný konstatoval, že ačkoli žaloba směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání proti dodatečným platebním výměrům na DPH, žalobní body směřují proti rozhodnutí ve věci odvodů za porušení rozpočtové kázně. Žalovaný zdůraznil, že ve vztahu k napadenému rozhodnutí žaloba neobsahuje ani jednu žalobní námitku. Žalovaný citoval relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu a připomněl dispoziční zásadu. Upozornil, že pokud by soud přezkoumal napadené rozhodnutí nad rámec formulovaných žalobních bodů, zatížil by svůj rozsudek vadou. 7. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Replika žalobkyně 8. Žalobkyně v replice uvedla, že se žalovaný snaží věc bagatelizovat v tom smyslu, že označuje žalobu za „neprojednatelnou“, neboť nesměřuje proti vydanému rozhodnutí žalovaného. Žalobkyně se s tímto tvrzením neztotožnila a nadále trvala na tom, že podaná žaloba splňuje veškeré náležitosti, označuje důkazy, obsahuje nezbytné skutečnosti a rozhodná tvrzení a vznáší námitky hmotněprávního i procesního charakteru včetně námitky prekluze. Vyjádření žalovaného je podle žalobkyně pouhý nepodařený pokus, jak odvrátit projednání žaloby a posouzení uplatněných žalobních tvrzení a důkazů, ve snaze předejít nepříznivému rozhodnutí soudu. 9. Podle žalobkyně žalovaný ve svém vyjádření opakovaně docházel k určitým závěrům tím způsobem, že posuzoval a hodnotil důkazy, které absolutně nemohly určitou skutečnost potvrzovat. Podotkla, že například svědci, kteří byli ze strany správce daně slyšeni, v rozhodné době zprostředkování obchodů ani nebyli v daných pozicích u daných subjektů zaměstnáni, tím spíše nemohli o jakýchkoli skutečnostech vědět, a jejich „neznalost“ pak nemůže být důkazem toho, že ke zprostředkování obchodu došlo. Vyjádření žalovaného k replice 10. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že námitku uplynutí lhůty pro stanovení daně žalobkyně poprvé zmínila až v replice, aniž by ji blíže specifikovala. Zdůraznil, že správce daně před zahájením daňové kontroly dne 13. 11. 2019 nepřekročil meze vyhledávací činnosti, pouze shromáždil některé podklady, aniž by je hodnotil. K tomu odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2022, č. j. 9 Afs 60/2020-60, ze dne 15. 6. 2021, č. j. 3 Afs 348/2019-34, a ze dne 18. 3. 2024, č. j. 5 Afs 316/2023-41. Uzavřel, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci před uplynutím lhůty pro stanovení daně. Ústní jednání 11. Při jednání soudu konaném dne 1. 10. 2025 substituční zástupkyně žalobkyně namítala prekluzi daňové povinnosti. Uvedla, že správce daně začal svá šetření ohledně předmětu plnění provádět v době, která výrazně předcházela zahájení daňové kontroly. Podotkla, že správce daně již v minulosti – několik let zpět – řešil vztahy mezi žalobkyní a společnostmi P.D.S. group s. r. o. (dále jen „PDS“) a Unigram s. r. o. (dále jen „Unigram“) a realizované úkony směřovaly ke zjištěním, která se měla týkat fakturace. Podle substituční zástupkyně žalobkyně se žalovaný otázkou prekluze vůbec nezabýval. Poukázala na nesprávný procesní postup a vady řízení, které nasvědčují tomu, že došlo ke stanovení daně v nesprávné výši. Konkrétně zdůraznila, že správce daně své závěry opřel o dvě svědecké výpovědi provedené v jiných daňových řízeních. Po poučení ze strany soudu o zásadě koncentrace řízení substituční zástupkyně žalobkyně uvedla, že své vyjádření bere zpět a pouze odkazuje na dosavadní písemná podání. 12. Pověřená pracovnice žalovaného, která se v souladu s § 102a o. s. ř. účastnila soudního jednání prostřednictvím videokonference, konstatovala, že žaloba sice formálně směřuje proti rozhodnutí ve věci DPH, v ní obsažené námitky však vůbec nesměřují do merita sporu. Dodala, že žalovaný setrvává na svých závěrech, a v podrobnostech odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Posouzení věci soudem 13. Žaloba není důvodná. 14. Před vypořádáním jednotlivých žalobních bodů soud směrem k žalobkyni připomíná, že soudní řízení ve správním soudnictví je ovládáno zásadou koncentrace, jež nachází svůj odraz v § 71 odst. 2 třetí větě s. ř. s., podle které rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby. Soud se proto může věcně zabývat jen těmi žalobními body, které byly uplatněny ve lhůtě dvou měsíců poté, kdy bylo napadené rozhodnutí žalobkyni doručeno (srov. § 72 odst. 1 s. ř. s.), tj. v projednávané věci do pondělí 2. 1. 2024 jakožto nejblíže následujícího pracovního dne po sobotě 30. 12. 2023, na kterou by konec lhůty pro podání žaloby připadl, neboť napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 30. 10. 2023. Projednání později uplatněných žalobních bodů by znamenalo nepřípustné porušení principu koncentrace řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2004, č. j. 1 Afs 25/2004-69). Z těchto důvodů mohl soud přihlížet jen k těm žalobním bodům, jež žalobkyně uplatnila ve své žalobě doručené soudu dne 29. 11. 2023. Soud nicméně shledal, že tyto žalobní body se s napadeným rozhodnutím zcela míjejí. K novým žalobním bodům obsaženým v replice žalobkyně ze dne 20. 3. 2024 a předneseným při ústním jednání dne 1. 10. 2025 nemohl soud přihlížet, neboť žalobkyně svou repliku odeslala a jednání se konalo až po uplynutí lhůty pro podání žaloby, která je podle § 71 odst. 2 s. ř. s. nejzazším limitem i pro případné rozšíření žaloby o další žalobní body. Za opožděně uplatněné považuje soud všechny žalobní body směřující proti napadenému rozhodnutí; konkrétně jde o námitku prekluze (poprvé obecně zmíněna v replice, rozvedena až při ústním jednání), námitku nepřezkoumatelnosti (poprvé při jednání zaznělo, že se žalovaný nezabýval otázkou prekluze), námitku procesních pochybení daňových orgánů vedoucích k nesprávnému stanovení daně (poprvé přednesena při jednání) a námitku napadající hodnocení důkazů, například svědeckých výpovědí (poprvé uplatněna v replice). 15. Soud dále připomíná, že soudní řízení ve správním soudnictví je rovněž ovládáno zásadou dispoziční. Obsah, rozsah a kvalita žalobní argumentace předurčují obsah a rozsah následného soudního rozhodnutí. Soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za žalobkyni či dohledávat důkazní prostředky svědčící v její prospěch.