1 As 43/2007 — Nejvyšší správní soud

15 A 17/2025- 81 - text  13 15 A 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobců: a) Honební společenstvo Dvérce, IČO: 75019132 sídlem K Perči 3003, 438 01 Žatec b) Myslivecký spolek Dvérce z.s., IČO: 26619911 sídlem Dvérce 22, 441 01 Nepomyšl c) Myslivecký spolek Skytaly, IČO: 70807299 sídlem Skytaly 1, 441 01 Vroutek všichni zastoupeni advokátem JUDr. Vlastimilem Hájkem sídlem Krajinská 224/37, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Perdix, s.r.o., IČO: 28085647 sídlem Želeč 117, 391 74 Želeč 2) J. F., narozená X bytem X zastoupená Ing. J. K., Ph.D., bytem X 3) Ing. V. G., Ph.D. bytem X 4) V. Š. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2025, č. j. KUUK/039450/2025, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 28. 3. 2025, č. j. KUUK/047340/2025, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 26. 3. 2025, č. j. KUUK/039450/2025, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 28. 3. 2025, č. j. KUUK/047340/2025, a rozhodnutí Městského úřadu Podbořany ze dne 7. 11. 2024, č.j. ŽP/24645/2024/Bod, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 72 256,38 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2025, č. j. KUUK/039450/2025, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 28. 3. 2025, č. j. KUUK/047340/2025, kterým byl podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), k odvolání žalobců změněn výrok č. 5 rozhodnutí Městského úřadu Podbořany (dále jen „městský úřad“) ze dne 7. 11. 2024, č.j. ŽP/24645/2024/Bod (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), tak, že byla doplněna část věty: „a je uznána pod podmínkou řádného oplocení uzpůsobeného tak, aby chovaná zvěř z obory nemohla volně vybíhat v souladu s ustanovením § 2 písm. j) zákona o myslivosti“, v ostatním bylo prvoinstanční rozhodnutí ponecháno beze změny. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byly změněny honitby Skytaly, Dětaň a Bedřich-Podbořanský Rohozec a uznána vlastní honitba Obora Dětaň s tím, že prvoinstančním rozhodnutí byly některé honební pozemky z uvedených honiteb Skytaly, Dětaň a Bedřich-Podbořanský Rohozec nově zahrnuty do Obory Dětaň. Výrok č. 5 prvoinstančního rozhodnutí po změně napadeným rozhodnutím zní následovně: „5. V souladu s § 17 až 19 a § 29 zákona o myslivosti se uznává obora s názvem „Obora Dětaň“, jejíž držitelkou je paní J. F., nar. X, X. Mapa Obory Dětaň tvoří přílohu č. 1 tohoto rozhodnutí. Obora Dětaň je tvořena honebními pozemky ve vlastnictví její držitelky, které jsou uvedeny v příloze č. 2 tohoto rozhodnutí, a to v rozsahu parcelního čísla, katastrálního území, osoby vlastníka a výměry, a v rozsahu honebních pozemků přičleněných podle § 18 odst. 4 zákona o myslivosti (výrok 6 tohoto rozhodnutí), a je uznána pod podmínkou řádného oplocení uzpůsobeného tak, aby chovaná zvěř z obory nemohla volně vybíhat v souladu s ustanovením § 2 písm. j) zákona o myslivosti.“ Žaloba 3. V žalobě žalobci uvedli, že napadené rozhodnutí zřizuje honitbu v podobě obory, a přitom je správní orgán smířen se stavem, že zamýšlená obora není ke dni vydání rozhodnutí opatřena trvalým oplocením znemožňujícím volný pohyb zvěře. Z § 2 písm. j) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“), vyplývá esenciální požadavek, aby oplocení obory zabraňovalo chované zvěři toto oplocení překonávat a logicky je existence takového oplocení podmínkou zřízení obory již k okamžiku, kdy má tato obora vzniknout. 4. Pokud se žalovaný s odvolací námitkou vypořádal tím způsobem, že uznání (vznik) obory podmínil vznikem řádného oplocení, jednal v rozporu se zákonem. Za platnosti zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) podléhalo vybudování oborního oplocení kolaudaci a bylo předem dáno najisto, zda a kdy bude zákonem o myslivosti očekávaná podmínka existence trvalého oplocení splněna. Proto se objevovala rozhodnutí, která navazovala časový okamžik vzniku obory na další následné rozhodnutí stavebního úřadu. Současná právní úprava zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“), však nepočítá s tím, že by vybudování oplocení obory podléhalo stavebnímu řízení a vyžadovalo jakýkoliv úkon stavebního úřadu. Z tohoto důvodu nemůže napadené rozhodnutí obstát, neboť není dostatečně jednoznačné a určité, neboť splnění podmínky vzniku oplocení není vázáno na rozhodnutí, ale na faktický stav, který nelze objektivizovat ani z hlediska časového. 5. Vybudování oplocení v rozsahu odpovídajícímu návrhu J. F. [navrhovatelka, osoba zúčastněná na řízení č. 2] není možné, neboť ta dosud nezískala souhlas vlastníka vysokého a velmi vysokého napětí a dále pro rozpor s aktuálním územním plánem obce Nepomyšl, neboť zamýšlený oborní plot přetíná biokoridory nejen regionální, ale i vyššího stupně. Ve vymezeném biokoridoru nelze provádět žádné, ani drobné stavby, což by správní orgány zjistily, pokud by byly ochotny se otázkou existence a případné legality oplocení nově zřizované obory zabývat. 6. J. F. dále nezískala souhlas všech vlastníků pozemků, které jsou do obory začleňovány, tedy vlastníků, kteří jednak nesouhlasí se samotným začleněním pozemků do obory, ale nesouhlasí ani s vybudováním plotu na svých pozemcích., jedná se o Ing. V. G., V. Š. nebo Lesy České republiky, s. p. 7. Správní orgán se přesvědčivě nevypořádal ani s námitkou žalobců ohledně rozsahu neoprávněného přičlenění pozemků jiných vlastníků s poukazem na § 18 odst. 4 zákona o myslivosti, neboť připustil překročení limitu stanoveného v § 18 odst. 5 zákona o myslivosti. Tento limit je dán zákonem v podobě nejvýše 10% výměry vlastních honebních pozemků navrhovatele honitby a zákon nestanoví, že by tento limit neplatil v případě, ve kterém se přičleňují pozemky se souhlasem jejich vlastníka. Žalobci mají za to, že J. F. obchází zákon v tom, že koncipuje svůj návrh na uznání honitby/obory jakožto honitby vlastní, i když by se v tomto případě mělo jednat o honitbu společenstevní. Správní orgán rozhodl o přičlenění celkem cca 68 ha pozemků, přičemž ve vlastnictví J. F. je celkem 298 ha honebních pozemků a limit pro přičlenění by tak měl činit cca 30 ha. 8. Navrhovatelka nepředložila ke své žádosti o uznání honitby/obory doklady odpovídající § 18 odst. 5 zákona o myslivosti. S touto námitkou se správní orgány nevypořádaly řádně. Žalobci poukázali na vyjádření Státní veterinární správy ze dne 22. 2. 2022, které bylo vydáno pro společnost Perdix s.r.o., nikoliv pro J. F. a není aktuální; vyjádření je též věcně nesprávné, vyjadřuje se k částečně oplocenému areálu o rozloze 360 ha – výměra uznané obory je větší, v textu napadeného rozhodnutí je zmíněna výměra 370 ha. Dále vyjádření orgánu na ochranu zvířat proti týrání – je vydáno jinému účastníkovi – společnosti Perdix s.r.o., která však není žadatelem ani potencionálním držitelem honitby. Dále je studie proveditelnosti zpracovaná pro držitele odlišného od J. F. dle stavu v roce 2021, zamýšlená obora má mít nižší výměru, než jaká byla napadeným rozhodnutím povolena, a obsahuje též věcné nesprávnosti. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Zdůraznil, že žalobní námitky jsou vesměs totožné s námitkami uplatněnými v odvolání a žalovaný se s nimi zevrubně vypořádal v napadeném rozhodnutí. Nad rámec odvolacích námitek se v žalobě objevil argument, že vybudování trvalého oplocení je v rozporu s územním plánem obce Nepomyšl. K tomu žalovaný uvedl, že náležitosti návrhu na uznání honitby jsou dány § 18 zákona o myslivosti. Mezi těmito podklady nefiguruje stanovisko orgánu ochrany přírody k dotčení zájmů ochrany přírody ani doklad o souladu navrhované obory s územním plánem, doklad o souhlasu vlastníků pozemků s vybudováním oplocení obory či doklad o existenci takového oplocení. Případy, v nichž orgány státní správy myslivosti rozhodují jen po dohodě s orgány ochrany přírody, jsou taxativně uvedeny v § 66 zákona o myslivosti. Orgán státní správy myslivosti tudíž otázku dotčení zájmů ochrany přírody oplocením obory v řízení o jejím uznání neřeší. 10. V řízení o uznání obory posuzuje orgán státní správy myslivosti soulad návrhu se zásadami tvorby honiteb obsaženými v § 17 zákona o myslivosti. Splňuje-li návrh podmínky, musí orgán státní správy myslivosti vydat rozhodnutí o uznání honitby. Orgán státní správy myslivosti tudíž není oprávněn požadovat od navrhovatele prokázání skute