4 As 25/2017 — Nejvyšší správní soud

15 A 21/2025- 25 - text  4 15 A 21/2025 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobců: a) P. R., narozený dne X b) P. R., narozený dne X oba bytem X oba zastoupeni advokátkou JUDr. Markétou Tukinskou, Ph.D. sídlem J. V. Sládka 1363/2, 415 01 Teplice proti žalovanému: Myslivecké sdružení Žejdlička Koštice, z. s., IČO: 477 90 822 sídlem Koštice 26, 439 21 Koštice zastoupený advokátem JUDr. Václavem Plachým sídlem Letiny 73, 336 01 Blovice v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci a) se vrací zaplacený soudní poplatek v částce 2 000 Kč. Částka 2 000 Kč bude žalobci vrácena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení. IV. Žalobci b) se vrací zaplacený soudní poplatek v částce 2 000 Kč. Částka 2 000 Kč bude žalobci vrácena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobci se žalobou domáhali, aby soud uložil žalovanému, jakožto uživateli honitby, povinnost vydat rozhodnutí ve věci jejich žádosti o vydání povolenky k lovu podle § 46 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“). 2. Žalobci v žalobě konstatovali, že žalovaný je v přenesené působnosti vykonavatelem veřejné správy na úseku myslivosti podle § 46 odst. 2 zákona o myslivosti; dne 24. 3. 2025 k němu podali žádost o vydání povolenky k lovu, jelikož stanovy žalovaného v čl. 11 odst. 2 písm. c) a čl. 8 písm. c) deklarují právo člena spolku o vydání povolenky k lovu požádat. Žalobci dále uvedli, že navzdory doručení žádosti zůstal žalovaný nečinný, a proto dne 12. 6. 2025 podali podnět Městskému úřadu Louny, odboru životního prostředí, jakožto dozorujícímu orgánu podle § 61 odst. 2 zákona o myslivosti, aby přijal opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 2 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Městský úřad Louny písemností ze dne 17. 6. 2025 pod č. j. MULNU 49493/2025 sdělil žalobcům, že mu nepřísluší určovat, komu má být vydána povolenka k lovu. 3. Krajský soud se primárně zabýval otázkou své věcné příslušnosti. Podle § 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve správním soudnictví platí, že správní soudy poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob. Veřejné subjektivní právo je oprávnění, kterým normy veřejného práva umožňují osobě, aby mohla uplatnit u státu nebo jiného nositele veřejné moci jako svůj právní nárok provedení nebo zdržení se nějakého úkonu. (HENDRYCH, Dušan. Právo veřejné subjektivní. In: HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009.) Podle § 4 odst. 1 s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. 4. V návaznosti na právě uvedené skutečnosti soud uvádí, že soudy ve správním soudnictví jsou povolány projednávat zejména správní žaloby, které se týkají veřejných subjektivních práv, a to a) žaloby proti rozhodnutím správního orgánu, b) žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, c) žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, jak vyplývá z § 4 odst. 1 s. ř. s., který spolu s odst. 2 téhož ustanovení obsahuje taxativní, a tedy uzavřený, výčet všech jednotlivých žalob, popř. návrhů, které spadají do pravomoci správních soudů. 5. Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2017, č. j. 4 As 25/2017-17, který se zabýval odebráním povolenky k lovu ryb podle § 2 písm. m) zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o rybářství“). Jakkoli v této věci soud rozhodoval spor o povolenku k lovu podle zákona o rybářství, oba instituty povolenek k lovu jsou upraveny obdobně, přičemž právní regulace lovu zvěře i lovu ryb je postavena na stejných východiscích. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku konstatoval, že „vlastnosti povolenky k lovu nelze zaměňovat s vlastnostmi rybářského lístku. Povolenku k lovu podle § 13 odst. 9 rybářského zákona pro dané rybářské revíry vydávají uživatelé rybářských revírů, tedy držitelé veřejnoprávního povolení podle § 6 rybářského zákona. Uživatel rybářského revíru však povolenkou k lovu neposkytuje třetím osobám veřejné subjektivní právo, nýbrž pouze soukromé subjektivní právo přisvojovat si za stanovených podmínek ryby nebo vodní organismy v příslušném rybářském revíru.“ Citované závěry Nejvyššího správního soudu lze analogicky aplikovat i v této věci. Soud dále dodává, že spory o povolenky k lovu zvěře již byly rozhodovány v občanském soudním řízení, a ani Nejvyšší soud přitom nepopřel svou civilní pravomoc (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 28 Cdo 326/2009). 6. Podle § 2 písm. n) zákona o myslivosti je uživatelem honitby držitel honitby, pokud honitbu využívá sám, nebo osoba, které držitel honitby honitbu pronajal; podle § 2 písm. m) zákona o myslivosti je držitelem honitby osoba, které byla rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti honitba uznána. Myslivost je oblastí, v níž se výrazně užívá veřejnoprávní metoda právní regulace, neboť její výkon sleduje veřejný zájem, zejména rovnováhu ekosystémů a snižování škod působených zvěří na lesních a zemědělských porostech. Zájem na regulaci stavů zvěře, tj. na tom, kolik kusů jaké zvěře má být v honitbě uloveno, je přitom realizován zejména při každoročním schvalování plánu mysliveckého hospodaření orgánem státní správy myslivosti (srov. § 36 a násl. zákona o myslivosti). Z hlediska veřejného zájmu je pak lhostejné, která konkrétní osoba bude plán mysliveckého hospodaření fyzicky naplňovat tím, že bude v honitbě lovit, pokud bude splňovat nutné předpoklady, tj. disponovat loveckým lístkem podle § 47 zákona o myslivosti a povinným pojištěním podle § 48 zákona o myslivosti, a bude tak činit z vůle uživatele honitby osvědčené povolenkou k lovu. Vztah mezi uživatelem honitby a osobou, která o vydání povolenky k lovu žádá, má proto soukromoprávní povahu. Povolenkou uživatel honitby neposkytuje třetím osobám veřejné subjektivní právo, nýbrž pouze soukromé subjektivní právo přisvojovat si za stanovených podmínek ulovenou zvěř. Soud proto dospěl k závěru, že uživatel honitby při vydávání povolenek k lovu podle § 46 odst. 2 zákona o myslivosti nevykonává veřejnou správu. 7. Podle § 46 odst. 2 s. ř. s. soud usnesením návrh odmítne, jestliže se žalobce, popř. navrhovatel, domáhá rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Soud s ohledem na výše uvedené směrem k žalobcům sděluje, že se v jejich věci jedná o soukromoprávní spor o nahrazení projevu vůle [srov. § 161 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)]. 8. Podle § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak. Podle § 85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. Žalovaný má sídlo v Košticích. K projednání žaloby je proto podle bodu 33 přílohy č. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, místně příslušným Okresní soud v Lounech. Na základě shora uvedeného zdejší soud tedy konstatuje, že není věcně ani místě příslušným a nezbylo mu než žalobu podle § 46 odst. 2 s. ř. s. ve výroku I. usnesení odmítnout. 9. Soud současně v souladu s § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. soud ve výroku II. usnesení nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. 10. Jelikož byl návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud podle § 10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhodl výroky III. a IV. usnesení rovněž o vrácení zaplacených soudních poplatků žalobcům. Uhrazené soudní poplatky za podání žaloby, každý ve výši 2 000 Kč, budou žalobci a) i žalobci b) vráceny z účtu krajského soudu ve lhůtě stanovené § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Poučení: Žalobce může podat k Okresnímu soudu v Lounech do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení žalobu podle § 7 odst. 1 o. s. ř. Jestliže tak žalobce v této lhůtě učiní, platí, že občanské soudní řízení o takové žalobě bylo zahájeno dnem, kdy takový návrh došel soudu ve správním soudnictví. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kas