16 Af 16/2023 – Krajský soud v Ústí nad Labem

16 Af 16/2023- 70 - text  20 16 Af 16/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobkyně: Speciální stavby Most spol. s r.o., IČO: 41327225 sídlem Josefa Suka 261/11, 434 01 Most zastoupená daňovým poradcem Ing. Radkem Lančíkem sídlem Divadelní 616/4, 602 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2023, č. j. 14189/23/5300-21441-712599, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 20. 8. 2018 tři dodatečné výměry, a sice výměr č. j. 1981255/18/2510-50522-505376, jímž žalobkyni za zdaňovací období říjen 2015 doměřil daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) ve výši 3 078 332 Kč a uložil zákonnou povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 615 666 Kč (dále též „DPV 10/2015“), výměr č. j. 1981265/18/2510-50522-505376, jímž žalobkyni za zdaňovací období listopad 2015 doměřil daň z přidané hodnoty ve výši 3 012 609 Kč a uložil zákonnou povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 602 521 Kč (dále též „DPV 11/2015“), a výměr č. j. 1981271/18/2510-50522-505376, jímž žalobkyni za zdaňovací období prosinec 2015 doměřil daň z přidané hodnoty ve výši 2 804 716 Kč a uložil zákonnou povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 560 943 Kč (dále též „DPV 12/2015“). 2. Rozhodnutím ze dne 24. 4. 2023, č. j. 14189/23/5300-21441-712599, žalovaný k odvoláním žalobkyně výše uvedené dodatečné platební výměry změnil tak, že změněný výrok DPV 10/2015 doměřoval žalobkyni už toliko daň 617 460 Kč a penále 123 480 Kč, změněný výrok DPV 11/2015 nově doměřoval pouze daň 411 600 Kč a penále 82 320 Kč, a konečně změněný výrok DPV 12/2015 doměřoval už pouze daň 102 900 Kč a penále 20 580 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu ponechal odvoláními napadené dodatečné platební výměry beze změny. Proti danému rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), podala žalobkyně nyní posuzovanou žalobu. Žaloba 3. Žalobkyně předeslala, že jí správce daně a žalovaný v proběhnuvším daňovém řízení neuznali odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu, a to z důvodu údajné účasti žalobkyně na daňovém podvodu v souvislosti s reklamním plněním, jež bylo žalobkyni poskytnuto společností REFIKO, s.r.o. (dále jen „REFIKO“). Konkrétní žalobní námitky, jimiž žalobkyně oprávněnost takového neuznání nároku na odpočet DPH sporuje, směřují jak proti závěru orgánů finanční správy o existenci chybějící daně v daném obchodním řetězci, tak i vůči závěru o existenci objektivních okolností svědčících tom, že žalobkyně věděla (nebo mohla a měla vědět), že se svým jednáním účastnila podvodu na DPH. 4. Žalobkyně zrekapitulovala, že žalovaný identifikoval chybějící daň předně u společnosti REFIKO, s tím, že k úniku na dani docházelo skrytě vlivem činnosti uvedené společnosti spočívající v (správními orgány posléze neuznaném) nároku na odpočet DPH na vstupu v souvislosti s přijatými zdanitelnými plněními od společností U N I M A P spol. s r. o. (dále jen „UNIMAP“) a CUCINI Trade s.r.o. (dále jen „CUCINI Trade“). Podle správních orgánů REFIKO přijala od uvedených dvou společností zdanitelná plnění, avšak neunesla důkazní břemeno ohledně jejich následného použití k uskutečnění vlastních zdanitelných plnění. Žalobkyně však v žalobě poukazuje na to, že společností REFIKO přijatá další zdanitelná plnění od UNIMAP a CUCINI Trade neměla žádnou souvislost s tím zdanitelným plněním (reklamou), které od REFIKO přijala žalobkyně. Reklamní plnění pro žalobkyni totiž REFIKO nepřijala od uvedených dvou společností (UNIMAP ani CUCINI Trade), nýbrž je přijala od společnosti FK TEPLICE a. s. (dále jen „FK TEPLICE“). 5. Předně pak žalobkyně namítá, že chybějící daň ve smyslu daňového podvodu není jakýkoliv dluh na dani, nýbrž dluh vzniklý v důsledku podvodného jednání [citujíc bod 33 rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2021, č. j. 43 Af 46/2018-59, a bod 24 usnesení Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 14. 4. 2021 ve věci C-108/20, Finanzamt Wilmersdorf]. Ve světle toho nemá dle žalobkyně tvrzení žalovaného o chybějící dani v důsledku podvodného jednání oporu ve spise a je spekulativní. 6. Žalobkyně upozornila, že žalovaný v nyní posuzované věci vyjádřil názor, že chybějící daň REFIKO nevznikla v důsledku nemajetnosti, manažerského pochybení, nebo jiné činnosti; žalovaný údajně vyšel ze zprávy o daňové kontrole prováděné u REFIKO a shledal, že REFIKO nepoužila přijatá zdanitelná plnění od jiných subjektů (UNIMAP a CUCINI Trade) k uskutečnění zdanitelných plnění, přičemž tato přijatá plnění byla činěna za účelem zakrytí daně na výstupu u REFIKO z reklamy poskytnuté žalobkyni. Navzdory takto prezentovanému závěru žalovaného však žalobkyně nahlížením do daňového spisu REFIKO u Krajského soudu v Ústí nad Labem v dnech 8. 2. 2021 a 26. 2. 2021 u sp. zn. soudu 16 Af 21/2019 zjistila, že ve skutečnosti správce daně doměřil REFIKO daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2014 až září 2015 z důvodu daňového podvodu (žalobkyně v této souvislosti citovala závěr str. 67 a úvod str. 68 zprávy o daňové kontrole REFIKO ze dne 19. 3. 2018, č. j. 301073//2801-60563-605588), a za zdaňovací období listopad 2015 až červenec 2016 z důvodu neprokázání přijetí plnění na řádku 40 daňového přiznání (v tomto ohledu žalobkyně citovala závěr str. 25 a úvod str. 26 zprávy o daňové kontrole REFIKO ze dne 14. 8. 2018, č. j. 1302409/18/2801-60563-605588). Žalobkyně tak v žalobě namítla, že REFIKO vznikl dluh na DPH nikoli v důsledku podvodného jednání, nýbrž z důvodů neunesení důkazního břemene v průběhu daňové kontroly a následné její platební neschopnosti. Žalobkyně je toho názoru, že byla-li REFIKO doměřena DPH z důvodu neprokázání přijetí plnění na řádku 40 daňového přiznání, nemohlo u dané společnosti současně jít o daň chybějící z důvodu podvodného jednání. Nicméně, aby se vůbec mohlo jednat o daňový podvod, musela by daň chybějící u REFIKO být důsledkem podvodného jednání, a konkrétní poskytnutí reklamy touto společností žalobkyni by muselo být spojeno právě s podvodem. Žalobkyně rovněž namítá, že žalovaný v nyní posuzované věci neozřejmil, zda (a případně jak) by chybějící daň u REFIKO mohla být dána do souvislosti s domnělým podvodným jednáním s žalobkyní. 7. Ve vztahu ke společnostem UNIMAP a CUCINI Trade, u nichž správce rovněž identifikoval chybějící daň, žalobkyně poznamenala, že s těmito nebyla ve spojení, pročež jí nemůže jít k tíži chybějící daň u těchto subjektů. Nadto podle žalobkyně není zřejmé, jak chybějící daň u těchto dvou společností měla souviset s žalobkyní uplatněným nárokem na odpočet DPH na vstupu, případně jaká je souvislost mezi takovou chybějící daní a podvodným jednáním. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2022, č. j. 9 Afs 179/2021-53, žalobkyně namítla, že i při užití argumentu souhrnné daně zůstává pro kvalifikaci podvodu rozhodné, z jakého konkrétního důvodu chybějící daň vznikla. 8. Žalobkyně dále v žalobě zrekapitulovala napadeným rozhodnutím popsané objektivní okolnosti, jež dle žalovaného ve svém souhrnu svědčily o tom, že žalobkyně měla a mohla vědět, že se pořízením reklamy od REFIKO účastní podvodu na DPH (výrazné navýšení ceny za reklamu, dřívější spolupráce s FK Teplice a společností AD Studio s.r.o., charakter smluvní dokumentace k reklamě, způsob výběru smluvního partnera, absence vyhodnocení přínosu reklamy, sídlo REFIKO na virtuální adrese, nezveřejňování účetních závěrek REFIKO ve Sbírce listin Obchodního rejstříku, absence informace o poskytování reklamních služeb na webových stránkách REFIKO). Podle žalobkyně však žalovaný pochybil, když se sice zaměřil na prokázání existence daňového podvodu a jeho mechanismu, avšak opomenul objasnit a prokázat účast žalobkyně na podvodu. 9. Podle žalobkyně je rovněž nesprávný názor žalovaného, dle něhož nebylo třeba v daňovém řízení prokázat, že obchodní vztah žalobkyně s REFIKO učinila žalobkyně za účelem získání výhody z čerpání neoprávněného odpočtu DPH (v tom žalobkyně cituje body 49 a 53 rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2018, č. j. 29 Af 28/2016-117). Žalobkyně námitku rozvinula poukazem na to, že původně s REFIKO navázala obchodní spolupráci při realizaci stavebních činností, přičemž posléze se tato jejich spolupráce rozšířila i na oblast poskytování reklamy. Šlo tedy dle žalobkyně o spolupráci dlouhodobou, a pokud byl žalovaný opačného názoru, měl dle žalobkyně prokázat, že se žalobkyně s REFIKO, UNIMAP a CUCINI Trade potkaly z důvodu (a s cílem) získání daňové výhody cestou daňového podvodu. To však žalovaný dle žalobkyně neprokázal. Žalobkyně v tomto ohledu považuje za nesprávný názor žalovaného, dle něhož získání daňové výhody není pojmovým znakem účasti na daňovém podvo