178 A 11/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

178 A 11/2025- 35 - text  16 178 A 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobce: T. A. D., narozen dne X státní příslušník Vietnamská socialistická republika zastoupen advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2176/2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. CPR-14510-9/ČJ-2025-930310-V233 ze dne 30. 6. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 21. 3. 2025, č. j. KRPU-215220-34/ČJ-2024-040026-SV, podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uložila žalobci správní vyhoštění, stanovila dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „Evropská unie a smluvní státy“), v délce šesti měsíců od okamžiku, kdy žalobce vycestuje z území Evropské unie a smluvních států, zároveň stanovila dobu k vycestování z území Evropské unie a smluvních států v délce třiceti dnů od právní moci rozhodnutí a vyslovila, že se na žalobce nevztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. Žalobcovo odvolání proti zmíněnému rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 30. 7. 2025. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav co do přiměřenosti rozhodnutí, neboť nebyl zjištěn přehled návštěv ve výkonu trestu odnětí svobody a nebylo vyžádáno stanovisko OSPOD, ze kterého by bylo možné určit, jaký dopad by správní vyhoštění mělo na život nezletilé dcery a zda je vůbec možné žalobce vyhostit, neboť návrat k dceři by mu byl de facto znemožněn. Dále namítal, že žalovaná nezohlednila, že žalobce podal žalobu proti rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu, požádal o přiznání odkladného účinku podané žalobě (o nepřiznání bylo rozhodnuto až dne 3. 12. 2024), oznámil to správnímu orgánu prvního stupně a předběžně si s ním sjednal návštěvu na den 9. 12. 2024. 3. Žalobce uvedl, že v České republice žije od roku 2008, plně se začlenil do české společnosti, osvojil si český jazyk a ve Vietnamu nikoho nemá. V České republice má pětiletou dceru, o kterou se od narození stará, dále manželku a svou matku. Namítal, že správní orgány měly dát na misku vah nelegální pobyt žalobce v délce pár hodin oproti 17letému pobytu v České republice a jeho vazbám zde. Délka několika hodin neoprávněného pobytu je zanedbatelná, za stejných skutkových okolností přitom správní orgány běžně ukládají pouze povinnost opustit území, které nepředstavuje takový zásah do soukromého a rodinného života celé rodiny, jako je tomu u správního vyhoštění. Dále namítal, že ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců se zaobírá toliko dobou nelegálního pobytu, nikoli trestní minulostí a překračováním zákona. 4. Dále žalobce namítal, že správní orgány zcela pominuly, že je žalobce uvědomil již v době svého oprávněného pobytu, že mu končí výjezdní příkaz a bylo s ním dohodnuto, že se má dostavit dne 9. 12. 2024 na cizineckou policii, kde s ním bude dále řešen jeho pobyt. Žalobci nebyla jeho pobytová situace lhostejná a spolupracoval, jeho včasný kontakt proto měl být posouzen jako polehčující okolnost. Není možné označit dobu pár hodin, která byla předem stanovená, jako nezanedbatelnou. 5. Namítal, že správní vyhoštění na 6 měsíců je nepřiměřené ve vztahu k délce nelegálního pobytu a představuje nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života žalobce. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 3 Azs 240/2014-37, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5As 102/2013-34, a uvedl, že správní orgány nesplnily hlediska, která je dle citované judikatury nutné zvážit v případě neurčitého právního pojmu „nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života“, čímž způsobily nepřezkoumatelnost svých rozhodnutí. 6. Dále žalobce namítal, že žalovaná nenechala zpracovat nové závazné stanovisko Ministerstva vnitra za situace, kdy žalobce napadal stávající stanovisko v podaném odvolání. Žalobce uvedl, že je přesvědčen, že žalovaná měla povinnost nechat jej zpracovat. 7. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná ve svém vyjádření odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Trvala na tom, že správní orgány se ve správním řízení dostatečně vypořádaly se vším, co v řízení vyšlo najevo, včetně otázky přiměřenosti dopadu rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce. 9. Dále uvedla, že odkladný účinek podané žalobě přiznán nebyl, přičemž cizinec pobýval na území České republiky oprávněně na základě výjezdního příkazu platného do 7. 12. 2024, nikoli na základě svého návrhu na přiznaní odkladného účinku podané žalobě ze dne 16. 11. 2024. E-mailová zpráva ze dne 19. 11. 2024, ve které žalobce měl informovat správní orgán prvního stupně o podání žaloby a sjednat si termín schůzky není součástí správního spisu a žalovanému není znám její obsah. V případě, že žalobce nesouhlasil s postupem správního orgánu prvního stupně v souvislosti s obsahem e-mailové zprávy, měl to zařadit mezi své odvolací námitky, aby se tím žalovaná mohla v napadeném rozhodnutí zabývat. 10. Žalovaná uzavřela, že v odvolacím řízení neporušila žádné zákonné ustanovení, a navrhla, aby soud žalobu zamítl. Ústní jednání soudu 11. Při jednání soudu konaném dne 2. 9. 2025 žalobce v plném rozsahu trval na podané žalobě. Prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že pro posouzení věci je zásadní důvod zahájení řízení o správním vyhoštění a samotná doba nelegálního pobytu žalobce na území České republiky. Žalobce byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody a byl mu vystaven výjezdní příkaz, podal žalobu proti rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku. Žalobce čekal na rozhodnutí zdejšího soudu o tom, zda bude či nebude jeho návrhu na přiznání odkladného účinku vyhověno. Součástí žaloby je komunikace s odborem cizinecké policie. Právní zástupce vždy avizuje policii předem, že má cizince, který se ocitl, nebo brzy ocitne v situaci nelegálního pobytu; tím vychází policii vstříc, aby byla připravena a celý proces byl rychlejší. Bylo tomu tak i v tomto případě, žalobce již 19. 11. 2024 avizoval, že má výjezdní příkaz do 7. 12. 2024 a v současnosti čeká přiznání odkladného účinku žalobě. Proto se domluvili, že se dostaví 9. 12. 2024, pro policii v nejvhodnější čas. Doba nelegálního pobytu pak byla v řádu hodin, tudíž míra porušení zákona žalobce je zcela minimální. Tato komunikace zástupce žalobce s policií nebyla zohledněna při ukládání správního vyhoštění. Pokud žalobce řádně spolupracoval se správním orgánem, napomáhal policii, čekal na cestovní doklad a odkladný účinek, pak ani nebyl prostor pro to, aby mohl vycestovat. 12. Žalobce zdůraznil, že zde má dceru ve věku 5 let, kterou po dobu výkonu trestu moc nevídal, chtěl se s ní rozloučit a být zde s ní nějakou dobu, což ovlivnilo, že ve stanovené době nevycestoval. V České republice žije 17 let, má zde rodinu, plynně hovoří česky, ve Vietnamu nikoho nemá, proto má za to, že vyhoštění je naprosto nepřiměřené, zvlášť za situace, kdy zákon výslovně připouští, aby řízení o správním vyhoštění bylo v případě nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života překvalifikováno na řízení o uložení povinnosti opustit území České republiky podle § 50a. Dle žalobce je jeho případ exemplární, kdy tak mělo být učiněno. 13. Žalobce poukázal na to, že v obdobných případech cizinců, kteří zde byli odsouzeni, jsou krátce po propuštění a mají zde rodinné vazby, dochází přesně k tomuto postupu, a to i za situace, kdy je zde delší doba nelegálního pobytu, než je tomu u něho. Správní orgán prvního stupně se tak odchýlil od své běžné praxe a nedostatečně zohlednil okolnosti svědčící ku prospěchu žalobce. 14. Dle žalobce žalovaná také pochybila, když nezajistila zprávu orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) a nezajistila si přehled návštěv ve výkonu trestu odnětí svobody a neučinila víc kroků k tomu, aby zjistila dopad do soukromého a rodinného života především nezletilé, která zde má povolený trvalý pobyt. 15. K závaznému stanovisku Ministerstva vnitra se žalobce vyjádřil tak, že pokud je zpracováno ve věci závazné stanovisko, které je v rámci podaného odvolání napadeno, pak je povinností odvolacího správního orgánu přezkoumat toho závazné stanovisko a nechat si zpracovat nové stanovisko, jak to činí ve všec