41 Ad 19/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

41 Ad 19/2024- 33 - text  16 41 Ad 19/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: P. P., narozen X zastoupen X oba bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MPSV-2024/176901-916 ze dne 8. 8. 2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 4. 4. 2024 Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) odňal žalobci od 1. 4. 2024 příspěvek na péči. Žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl žalobou napadeným rozhodnutím. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) nezohlednila, že vyžaduje mimořádnou každodenní péči jiné osoby i v dalších životních potřebách, která rozsahem, intenzitou a náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou zdravé osobě téhož věku. Žalobce zdůraznil, že nezvládá základní životní potřeby orientace, komunikace, oblékání a obouvání, tělesné hygieny, výkonu fyziologické potřeby a péče o zdraví. Uvedl, že trpí lehkou mentální retardací, poruchou aktivity a pozornosti, poruchou řeči a afektivními stavy. Nesouhlasil s hodnocením posudkové komise, že důvodem uznání životních potřeb jako nezvládnutých nejsou osobnostní potíže. Konstatoval, že jeho zdravotní potíže nejsou osobnostními potížemi. 3. K základní životní potřebě orientace žalobce uvedl, že má výrazné potíže v časové a prostorové orientaci, má potíže orientovat se a přiměřeně reagovat v obvyklých situacích. Tato potřeba by podle žalobce měla být posuzována ve vztahu k zachování smyslových, duševních či mentálních schopností. K základní životní potřebě komunikace konstatoval, že se nedokáže vyjadřovat, cokoli vysvětlit, je u něj třeba ověřovat porozumění obsahu sdělovaných informací, protože má problémy s chápáním přijímaných a sdělovaných zpráv. K základní životní potřebě oblékání a obouvání uvedl, že nezvládá rozeznat rub a líc a není schopen si vybrat a správně vrstvit oblečení a upravit se jako jeho zdraví vrstevníci. K základní životní potřebě tělesné hygieny uvedl, že má problémy s jejím dodržováním, nesoustředí se a je třeba jej instruovat, vyžaduje pomoc při mytí a osušování jednotlivých částí těla. K základní životní potřebě výkonu fyziologické potřeby uvedl, že vyžaduje každodenní pomoc při očistě po velké potřebě, nezvládá používat hygienické pomůcky a v noci je inkontinentní, ačkoli v posudku je uvedeno, že očistu zvládá a inkontinentní není. K základní životní potřebě péče o zdraví uvedl, že je medikován a vyžaduje každodenní dohled nad vyjádřením potřeb souvisejících se zdravím, nezvládá dodržovat stanovený léčebný režim a provádět stanovené preventivní a léčebné postupy a opatření a vzít si léky. Má potíže rozpoznat zdravotní problém a vyhledat nebo přivolat pomoc. K základní životní potřebě osobních aktivit uvedl, že má potíže s navazováním kontaktů a vztahů s jinými osobami, plánováním a uspořádáním osobních aktivit, styku se společenským prostředím a vykonáváním aktivit obvyklých věku a prostředí. 4. Dále žalobce namítal, že jej posudková komise nepřizvala k jednání, a nemohla si tak učinit odpovídající představu o jeho zdravotním postižení a jeho důsledcích. Nesouhlasil se závěrem posudkové komise, že jeho stav byl z funkčního hlediska v minulosti významně nadhodnocen. Uvedl, že jeho zdravotní omezení není léčbou ovlivnitelné a nelze očekávat jeho výrazné zlepšení. Posudek posudkové komise podle žalobce nesplňuje požadavky úplnosti, objektivnosti a přesvědčivosti. 5. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobcův zdravotní stav v odvolacím řízení posoudila posudková komise, která měla k dispozici jeho kompletní zdravotnickou dokumentaci, včetně zákonným zástupcem doložených lékařských zpráv MUDr. X. Nepřítomnost žalobce a jeho zákonných zástupců na jednání posudkové komise není podle žalovaného při úplné a objektivní podkladové dokumentaci v rozporu s platnými právními předpisy. Posudková komise vyhodnotila účast žalobce jako neúčelnou, neboť by nepřinesla nová zjištění o jeho zdravotním stavu. Žalovaný dále uvedl, že posudková komise se dostatečně vyjádřila k základním životním potřebám namítaným v odvolání a zdůvodnila, proč je shledala zvládnutými. Žalovaný připomněl, že při posuzování stupně závislosti se hodnotí objektivní funkční důsledky zdravotního postižení na schopnost zvládat základní životní potřeby, nikoli samotná diagnóza. Žalovaný dále definoval neschopnost zvládat základní životní potřeby u osob mladších 18 let a jejich posouzení posudkovou komisí. Závěrem žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Ústní jednání 7. Při soudním jednání konaném dne 8. 12. 2025 žalobcův zástupce uvedl, že žalobce má od malička různé poruchy, zejména lehkou mozkovou disfunkci, navštěvuje psychologa, psychiatra, alergologa a chodí na mnoho dalších vyšetření. Podle zprávy od psychiatričky musí být žalobce pod neustálým dohledem. Žalobcův zástupce vysvětlil, že žalobce je roztěkaný, nezvladatelný, venku lítá přes přechody, proto je nutný dohled. Konstatoval, že chodí do speciální školy. Podle žalobcova zástupce má žalobce nárok na příspěvek na péči alespoň v I. stupni závislosti. Poukázal na velké rozdíly mezi žalobcem a stejně starými kluky; dokonce jeho o šest let mladší bratr zvládá řadu věcí lépe než samotný žalobce (jsou tam velké rozdíly v chování a vyjadřování). 8. Žalovaný se z uvedeného soudního jednání předem písemně omluvil a souhlasil s tím, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán (předvolání mu bylo doručeno dne 9. 10. 2025) a v předvolání byl současně poučen o tom, že pokud se k jednání nedostaví a nepožádá o jeho odročení z důležitého důvodu, může soud věc projednat a rozhodnout v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 9. Soud při jednání v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. provedl dokazování čtením lékařské zprávy MUDr. X ze dne 9. 9. 2024. Z tohoto dokazování soud zjistil, že zmíněná lékařská zpráva neobsahuje žádné nové relevantní skutečnosti, které by nebyly součástí předchozí zprávy téže lékařky ze dne 9. 4. 2024, z níž posudková komise při hodnocení žalobcova zdravotního stavu vycházela. 10. Žalobcem navržené dokazování obsahem spisu žalovaného, posudkem znalce ustanoveného soudem, výslechem účastníků řízení, lékařskou zprávou MUDr. X ze dne 9. 4. 2024 a rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 8. 2024 soud naopak neprovedl. Posouzení věci soudem 11. Žaloba není důvodná. 12. Před vypořádáním jednotlivých žalobních bodů soud předesílá, že žalovaný pravomocným rozhodnutím uznal jako nezvládnutou základní životní potřebu osobních aktivit. Námitky, které žalobce uplatnil v žalobě ve vztahu k této základní životní potřebě, jsou proto bezpředmětné. 13. Smyslem zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“) je úprava podmínek poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Příspěvek na péči, který je předmětem řízení v dané věci, se podle § 7 téhož zákona poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Nárok na něj má osoba, která splňuje předpoklady uvedené v § 4 odst. 1 téhož zákona (mezi účastníky není sporu o tom, že podmínky zde uvedené žalobce splňuje) a která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 uvedeného zákona, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu; nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace. O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce České republiky. 14. Z § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách vyplývá, že osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (stř