42 Ad 15/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

42 Ad 15/2024- 37 - text  16 42 Ad 15/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobkyně: N. K., narozená dne X bytem X zastoupená J. K., obecným zmocněncem bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2024, č. j. MPSV-2024/215039-916, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2024, č. j. MPSV-2024/215039-916, jímž bylo zamítnuto její odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem, kontaktní pracoviště Teplice, (dále jen „úřad práce“) ze dne 18. 4. 2024, č. j. 36824/2024/TEP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce zamítl návrh žalobkyně na změnu výše příspěvku na péči od prosince 2024 a rozhodl o poskytování příspěvku na péči žalobkyni v původní výši 880 Kč měsíčně. Žaloba 2. Žalobkyně v podané žalobě namítala, že posudková komise žalovaného se v posudku, jenž byl podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí, v případě základní životní potřeby oblékání a obouvání, nevypořádala s tím, že žalobkyně v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí uvedla, že „oblékat se a obouvání zvládá s potíží, ale svlékat se a zouvat se již s pomocí.“ Tím by se počet základních potřeb, které žalobkyně samostatně nezvládá, zvýšil na pět a již by se jednalo o středně těžkou závislost. Stejně tak se dle žalobkyně posudková komise v případě základní životní potřeby péče o zdraví v posudku nevypořádala s v odvolání uvedeným tvrzením žalobkyně, že „sama nezvládá léčebné rehabilitační a ošetřovatelské postupy.“ V takovém případě by žalobkyně – ač by se stále jednalo o středně těžkou závislost – samostatně nezvládala již šest životních potřeb. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný v úvodu svého vyjádření uvedl, že dle svého přesvědčení v řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, postupoval v souladu s právními předpisy. Prvostupňové rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelným ani nezákonným, proto pokračoval v odvolacím řízení a vyžádal si posudek u posudkové komise. Posudková komise zasedala v odpovídajícím odborném složení a žalovaný neměl důvod nepovažovat jí vypracovaný posudek za odborný, úplný a zároveň stěžejní důkazní prostředek, na jehož základě mohl v řízení o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí rozhodnout. Žalovaný podotkl, že žalobkyně nebyla osobně přítomna při jednání posudkové komise, to ovšem dle jeho názoru není – je-li k dispozici objektivní a úplná podkladová dokumentace, jako tomu bylo v tomto případě – v rozporu s příslušnými právními předpisy. Posudková komise se podle žalovaného v žalobkyní rozporovaném posudku vypořádala s tím, proč považuje v jejím případě základní životní potřeby oblékání a obouvání a péče o zdraví, jejichž zvládání žalobkyně společně se zvládáním základní životní potřeby stravování rozporovala již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a činí tak i v podané žalobě, za zvládnuté. 4. Dále žalovaný uvedl, že posuzování zdravotního stavu pro účely zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, (dále jen „zákon o sociálních službách“) upravuje instrukce náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016, která postup při posuzování zdravotního stavu určitým způsobem sjednocuje. Dle této instrukce i v případě závažného onemocnění nemusí být jeho funkční důsledky takového rázu, aby vedly k neschopnosti zvládat základní životní potřeby. Za neschopnost zvládat určitou základní životní potřebu se považuje stav, kdy porucha příslušných funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké a ani přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor či s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu, neumožnuje režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby Přijatelným standardem se přitom rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby. 5. Co se týče jednotlivých základních životních potřeb, jejichž nezvládání je v žalobě namítáno, u oblékání a obouvání posudková komise uvedla, že jí jako nezvládnutou neuznává s ohledem na absenci těžké poruchy funkce horních i dolních končetin, zraku a duševních schopností. Není proto dán medicínský důvod pro nezvládnutí výběru vhodného oblečení poznání rubu a líce oblečení, správného vrstvení oblékání/svlékání, obouvání/zouvání zdravotně vyhovujícího oblečení/obutí, a to eventuálně s využitím pomůcek. Není přítomna porucha stojné funkce dolních končetin. Rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností je také dostatečný k pravidelnému zvládání této životní potřeby. Nebyly prokázány anatomické nebo funkční ztráty obou horních končetin nebo anatomické ztráty podstatných částí obou horních končetin s nemožností využít protézu k uchopení věcí, praktická nebo úplná nevidomost obou očí, ani těžké duševní poruchy spojené se sociální dezintegrací, kdy jsou narušeny tyto stereotypy. U péče o zdraví nebylo nezvládání uznáno, protože žalobkyně je plně orientovaná, bez těžkého narušení nebo pozbytí duševních kompetencí. Není přítomna závažná porucha zraku. Se zjištěným zdravotním stavem je schopna dodržet doporučení ošetřujících lékařů, dodržovat léčebný režim, je schopna správného rozpoznání i aplikace léků. Je schopna s použitím například dávkovače léků si brát pravidelně léky, je schopna rozpoznat zdravotní problém, eventuálně vyhledat nebo přivolat pomoc. Nebyla u ní prokázána ztráta úchopové schopnosti obou rukou, těžká porucha funkce pohybového a nosného ústrojí, ani praktická nebo úplná nevidomost obou očí, ani těžká duševní porucha spojená se sociální dezintegrací. 6. Žalovaný je tudíž toho názoru, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné nebo nezákonné a v jeho odůvodnění byly vypořádány odvolací námitky žalobkyně. Žalovaný jej proto považuje za souladné s hmotným i procesním právem a ani řízení, které předcházelo jeho vydání, nebylo zatíženo vadami, pro které by bylo nutno jeho rozhodnutí zrušit. Podle žalovaného byl proto soud měl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Další vyjádření žalobkyně 7. Žalobkyně na vyjádření žalovaného reagovala nesouhlasným podáním. V něm uvedla, že její zdravotní stav není dobrý již od roku 2020 a v roce 2021 jí byl přizná nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ – zvláště těžké postižení –, což odpovídá při posuzování nároku na příspěvek na péči středně těžké či těžké závislosti, nikoli závislosti lehké, jak uvádí ve svém vyjádření žalovaný. 8. Dále žalobkyně připomněla, že nezvládnutí byť jen jedné z aktivit vymezených pro jednotlivé životní potřeby v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), znamená, že daná životní potřeba není zvládána. 9. V návaznosti na to žalobkyně uvedla, že v důsledku diagnostikované polyneuropatie, chronického bolestivého páteřního syndromu a omezení mobility při polyatróze má v případě zvládání základní životní potřeby oblékání a obouvání problémy se zvládáním dílčích aktivit „oblékat a se a obouvat se“ a „svlékat se a zouvat se“. V případě zvládání základní životní potřeby péče o zdraví má pak v důsledku uvedených diagnóz problém se zvládáním dílčí aktivity „provádět stanovené preventivní, léčebné a rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky.“ Na rehabilitace dochází v Teplicích k MUDr. V. N. nebo jí je osobně provádí její zmocněnec a aplikuje jí při tom potřebné léky. Jednání soudu 10. Při jednání soudu žalobkyně setrvala na své argumentaci, kterou již v předcházejícím průběhu řízení uplatnila ve svých písemných podáních, a v podrobnostech na ni odkázala. 11. Žalovaný se z účasti na jednání soudu písemně omluvil s tím, že výslovně souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti 12. Soud v rámci ústního jednání zrekapituloval skutečnosti, podstatné pro posouzení věci, které zjistil ze správního spisu. 13. Soud v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) neprováděl důkaz odvoláním žalobkyně ze dne 27. 4. 2024 a napadeným rozhodnutím, jejichž provedení žalobkyně navrhla v žalobě. Jedná se totiž o listiny založené ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího s