3 Ads 57/2013 — Nejvyšší správní soud

42 Ad 20/2023- 21 - text  18 42 Ad 20/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: Ing. V. B., narozený dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2023, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. I. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2023, č. j. X, jímž byly zamítnuty žalobcovy námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 6. 4. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná přiznala žalobci podle § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) od 3. 6. 2022 starobní důchod ve výši 24 173 Kč, jehož výše ke dni 1. 1. 2023 činila 26 456 Kč. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že v prvostupňovém rozhodnutí mu byla zohledněna celková doba pojištění do 3. 2. 2021 [jako doba pojištění osoby pečující o osobu blízkou, která je závislá na pomoci jiné osoby podle § 5 odst. 2 písm. d) zákona o důchodovém pojištění]. Žalobce však pečoval o svoji matku, která byla osobou závislou na pomoci jiné osoby ve stupni IV (úplná závislost) až do dne 28. 11. 2021, kdy zemřela. 3. Dále žalobce uvedl, že dle prvostupňového rozhodnutí má v osobním listě důchodového pojištění evidovánu dobu pojištění do dne 3. 2. 2021 v celkové délce 48 let a 159 dnů. Z osobního listu důchodového pojištění z roku 2006 však vyplývá, že ke dni 2. 6. 2019 měl dosáhnout celkové doby pojištění v délce 46 a 278 dnů. Údaje o délkách dob pojištění na těchto osobních listech se tedy neshodují a neshodují se ani údaje o výši vyměřovacího základu. Žalobci nadto nebylo do doby pojištění započteno období od 12. 1. 2022 do 31. 10. 2022, kdy byl veden evidenci uchazečů o zaměstnání. 4. Je tedy evidentní, že žalovaná nezapočetla žalobci do doby pojištění, jednak celou dobu, kdy pečoval o osobu blízkou závislou na pomoci jiné osoby, (od 3. 2. 2021 do 28. 11. 2021), jednak dobu, kdy byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání až ke dni, kdy mu byl přiznán starobní důchod, (od 12. 1. 2022 do 3. 6. 2022). Žalovaná tato období rovněž nezohlednila při stanovení vyměřovacího základu. Tím se žalovaná podle žalobcova názoru dopustila porušení § 5 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. 5. Žalobce je také přesvědčen, že žalovaná vycházela při svém rozhodování z nesprávně stanovené výše vyměřovacího základu 243 000 Kč za rok 1999. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 16. 3. 2006, č. j. 40 Cad 156/2005-20 vyplývá, že žalobce v řízení před soudem předložil listinné důkazy týkající se tohoto období, které byly následně předmětem projednání mezi žalobcem a žalovanou dne 24. 4. 2006 a 4. 5. 2006. Žalobce při projednání předložil žalované mimo jiné dodatečný platební výměr Finančního úřadu v Ústí nad Labem, z něhož vyplývá, že žalobci byl dodatečně stanoven základ daně pro daň z příjmů fyzických osob za rok 1999 ve výši 1 928 096,30 Kč a vyměřena daň z příjmu ve výši 164 076 Kč. Žalovaná proto měla podle žalobce tyto skutečnosti zohlednit a odpovídajícím způsobem jeho vyměřovací základ za rok 1999 upravit, což však neučinila. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná ve svém vyjádření shrnula žalobní námitky a dále uvedla, že žalobce od 17. 8. 1999 pobíral částečný invalidní důchod, od 28. 2. 2001 plný invalidní důchod, následně od 22. 7. 2005 znovu částečný invalidní důchod (od ledna 2010 přetransformován na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně), který mu byl od 3. 6. 2022 podle § 61a zákona o důchodovém pojištění z důvodu dosažení věku 65 let změněn na důchod starobní. Dne 30. 11. 2022 podal žalobce u Okresní správy sociálního zabezpečení Děčín žádost přiznání starobního důchodu ode dne 3. 6. 2022. Žalovaná o žalobcově žádosti rozhodla tak, jak žalobce požádal. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci od 3. 6. 2022 přiznán starobní důchod ve výši 24 173 Kč měsíčně, který po následných valorizacích vzrostl od 1. 1. 2023 na částku 26 456 Kč. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojil žalobce námitkami, které se v podstatě shodují s námitkami, jež posléze uplatnil v podané žalobě. Žalovaná po pečlivém přezkoumání věci dospěla k názoru, že žalobcovým námitkám nelze vyhovět. Proto je napadeným rozhodnutím zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V napadeném rozhodnutí přitom žalovaná objasnila žalobci velice podrobně způsob výpočtu jeho starobního důchodu. 7. K žalobcově námitce týkající se rozdílných dob pojištění a výší vyměřovacích základů v evidenčních listech důchodového pojištění žalovaná uvedla, že žalobce před přiznáním starobního důchodu pobíral částečný invalidní a plný invalidní důchod. Každý z důchodů byl vypočten jinak dle tehdy platných pravidel. Z tohoto důvodu se doby pojištění a vyměřovací základy (výdělky) u obou důchodů liší. V případě invalidních důchodů je mimo jiné v souladu se zákonem o důchodovém pojištění ode dne jeho přiznání dopočtena doba do dosažení důchodového věku, a ta je následně započtena do získané celkové doby pojištění, z níž se pak stanovuje výše invalidního důchodu. V případě starobního důchodu tato dopočtená doba chybí, neboť u starobního důchodu se zohledňuje jen skutečně odpracovaná doba a získané náhradní doby pojištění. Skutečnost, že žalobce před tím, než bylo rozhodováno o žádosti o starobní důchod pobíral invalidní důchod, byla také v souladu s § 19 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění při stanovování výše žalobcova starobního důchodu zohledněna. Žalobci byl proto v souladu s tímto ustanovením důchod vyměřen z výpočtového základu, z něhož byl žalobci vyměřen předchozí invalidní důchod, neboť tento výpočtový základ byl vyšší než žalobcův osobní vyměřovací základ pro výpočet starobního důchodu určený podle § 16 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. 8. Dále žalovaná uvedla, že doba péče o matku podle § 5 odst. 2 písm. d) zákona o důchodovém pojištění nemohla být žalobci započtena do celkové doby pojištění. Žalobce v souladu s § 32 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění dosáhl důchodového věku (63 let a 8 měsíců) dne 3. 2. 2021 a tohoto dne mu podle § 28 a § 29 zákona o důchodovém pojištění vznikl nárok na starobní důchod. Z ustanovení § 34 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění přitom vyplývá, že pojištěnci lze ode dne vzniku nároku na starobní důchod jako dobu pojištění zohlednit pouze dobu, po kterou vykonával výdělečnou činnost. Doba péče o osobu blízkou, která je závislá na pomoci jiné osoby, však výdělečnou činností není. Ode dne, kdy žalobci vznikl nárok na starobní důchod, proto již nebylo možno v celkové době pojištění skutečnost, že žalobce i nadále (od 3. 2. 2021 do 28. 11. 2021) pečoval o svou matku, zohledňovat. Žalobce však nezohledněním této doby nebyl poškozen. Doba péče získaná žalobcem po vzniku nároku na starobní důchod byla vyloučena z celkové doby pojištění při výpočtu žalobcova osobního vyměřovacího základu. 9. Namítá-li žalobce, že mu nebylo v době pojištění zohledněno období, kdy byl evidován jako uchazeč o zaměstnání (od 12. 1. 2022 do 31. 10. 2022 s podporou a od 1. 11. 2022 do 30. 11. 2022 bez podpory), i v tomto případě platí, že se nejedná o výdělečnou činnost. I když je tato doba za podmínek stanovených v § 5 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění považována za dobu pojištění, nelze ji z tohoto důvodu taktéž po vzniku nároku na starobní důchod do doby pojištění zahrnout. Jelikož byl žalobce evidován jako uchazeč o zaměstnání až poté, kdy mu vznikl nárok na starobní důchod, nebylo by proto možno toto období v celkové době pojištění v žádném případě zohlednit. Žalobce byl navíc evidován jako uchazeč o zaměstnání v roce 2022, tedy ve stejném roce, v němž požádal o přiznání starobního důchodu. Z ustanovení § 18 odst. 1 a 4 zákona o důchodovém pojištění přitom vyplývá, že rozhodným obdobím pro stanovení osobního vyměřovacího základu je období, které začíná rokem 1986 a končí kalendářním rokem, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu. Tím je v žalobcově případě rok 2021. Období, v němž byl žalobce v roce 2022 v evidenci uchazečů o zaměstnání, proto nemohlo být v žádném případě bráno v potaz při stanovení jeho osobního vyměřovacího základu. 10. Co se týče žalobcem namítané nesprávně stanovené výše vyměřovacího základu za rok 1999, žalovaná se touto otázkou zabývala opakovaně již v době před vydáním napadeného rozhodnutí, o čemž byl žalobce informován kupříkladu již dopisem ze dne 5. 3. 2008. Ve věci upřesnění výše vyměřovacích základů žalobce za roky 1999, 2000 a 2002, kdy vykonával samostatně výdělečnou činnost, proběhla se žalobcem jednání na Okresní správě sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ve dnech 24. 4. a 4. 5. 2006. Při tomto jednání bylo také přihlédnuto k platebnímu výměru č. 1020003943 ze dne 7. 10. 2002, č. j. 179021/02/214911/5269, a rozhodnutí Finančního úřadu v Ús