42 Ad 7/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

42 Ad 7/2024- 25 - text  17 42 Ad 7/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: nezletilý M. S., narozený dne X bytem X zastoupený M. S., zákonnou zástupkyní bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2024, č. j. MPSV-2024/37932-916, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 12. 2. 2024, č. j. MPSV-2024/37932-916 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2024, č. j. MPSV-2024/37932-916, sp. zn. SZ/MPSV-2023/190326-916, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) ze dne 31. 7. 2023, č. j. 96451/2023/MOS, sp. zn. UP/28256/2018/SS, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce rozhodl, že žalobci od června roku 2023 i nadále bude poskytován příspěvek na péči ve výši 6 600 Kč měsíčně. Žaloba 2. Žalobce v úvodu podané žaloby poukázal na to, že napadené rozhodnutí vychází z posudku posudkové komise žalovaného. V tomto posudku je uvedeno, že žalobce nezvládá celkem pět základních potřeb: orientace, komunikace, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a osobní aktivity a zvládá mimo jiné potřebu stravování, výkon fyziologické potřeby a péče o zdraví. 3. Co se týče potřeby stravování, posudkový závěr ohledně zvládání této potřeby je odůvodněn tak, že žalobce i přes uváděná onemocnění „je schopen se samostatně najíst a napít, stravu konzumuje v běžném režimu, nemá stanovenu speciální dietu. Příprava stravy je prováděna s ohledem k věku pečující osobou, což je zcela normální přístup. Zvládá tuto životní potřebu v rámci širší normy jako dítě stejného věku bez zdravotního postižení.“ Žalobce má za to, že takové odůvodnění není úplné a přesvědčivé, protože se nevypořádává s veškerým obsahem lékařských zpráv, jež měli jeho zpracovatelé k dispozici. 4. Ve zprávě MUDr. G. Š., dětská psychiatrická ambulance Most, ze dne 8. 2. 2023, je uvedeno že „v jídle ho musí krotit, přejídá se, odmítá brambory, ovoce a zeleninu. Nají se s obtížemi, jí nečistě, má tendenci jídlo brát stále do rukou.“ Ve zprávě Mgr. M. N., oddělení klinické psychologie, Fakultní nemocnice v Motole, ze dne 13. 4. 2023, se uvádí: „Má velkou chuť k jídlu, nabídne si i z ledničky, přidává si. Nejí ovoce, zeleninu jen vařenou.“ 5. Na uvedené posudek nijak nereaguje a neřeší otázku, zda je žalobce schopen dodržovat stanovený dietní režim. Třebaže žádný „oficiální“ dietní režim žalobce stanoven nemá, měla být podle jeho názoru přesto v posudku řešena otázka, jestli kvůli žalobcově diagnóze není potřeba značně vyššího dohledu nad množstvím a složením jím konzumovaného jídla, než je tomu u dětí ve věku osmi let nezatížených stejnou diagnózou. 6. Posudkový závěr ohledně zvládání životní potřeby výkon fyziologické potřeby je odůvodněn tím, že žalobce „je schopen včas vyhledat WC, vykonat potřebu a provést následnou očistu. Nemá popisovánu inkontinenci, nepoužívá žádné inkontineční pomůcky. Zvládá tuto životní potřebu v rámci širší normy jako dítě stejného věku bez zdravotního postižení.“ Tento závěr považuje žalobce opět za nepřesvědčivý a neúplný. 7. Ve zprávě MUDr. Š. ze dne 8. 2. 2023 se totiž uvádí, že „též na toaletu zvládne jít pouze pod dohledem jak doma, tak i ve škole.“ Shodně s tím je pak ve zprávě Mgr. N. ze dne 13. 4. 2023 uvedeno: „Na WC jde sám, potřebuje asistenci při utírání.“ 8. Také na tyto skutečnosti nelze najít v posudku žádnou reakci. Není v něm uvedeno, o jakou formu dohledu by se mělo jednat, ani co bylo v tomto směru zjištěno sociálním šetřením. Posudek se ani nezabývá tím, že žalobce při výkonu této základní životní potřeby nezvládá utírání a neřeší otázku, zda je skutečně běžné, aby dítě ve věku osmi let po výkonu fyziologické potřeby nebylo schopno zvládnout očistu. 9. Životní potřeba péče o zdraví je v posudku hodnocena jako zvládnutá, neboť „s ohledem k věku není posuzovaný schopen samostatně pečovat o své zdraví, stejně jako dítě stejného věk bez zdravotního postižení, léky žádné neužívá, není prováděna mimořádná péče ve smyslu pravidelné RHC.“ 10. V posudku však není uvedeno, na základě čeho v něm bylo dovozeno, že „logopedie probíhá ve škole v rámci vyučování a pouze tam a nikde jinde a že doma se žádná cvičení na zlepšení řeči neprovádějí.“ Není tak zřejmé, zda se jedná o domněnku zpracovatelů posudku nebo o zjištění mající svůj původ v sociálním šetření, případně vyplývající z nějakých jiných podkladů použitých při zpracování posudku. 11. Jelikož veškeré výše uvedené závěry byly převzaty bez dalšího do napadeného rozhodnutí, má žalobce za to, že i toto rozhodnutí je ze stejných důvodů nepřesvědčivé a neúplné. Vyjádření žalovaného k žalobě 12. Žalovaný v úvodu svého vyjádření vyjádřil přesvědčení, že v řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, postupoval v souladu s právními předpisy. Posudková komise zasedala v odpovídajícím odborném složení a žalovaný neměl důvod nepovažovat jí vypracovaný znalecký posudek za odborný, úplný a zároveň stěžejní důkazní prostředek, na jehož základě mohl v řízení o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí rozhodnout. Žalovaný podotkl, že žalobce nebyl osobně přítomen při jednání posudkové komise, to ovšem dle jeho názoru není – je-li k dispozici objektivní a úplná podkladová dokumentace, jako tomu bylo v tomto případě – v rozporu s příslušnými právními předpisy. Posudková komise se podle žalované v žalobcem rozporovaném posudku vypořádala s tím, proč považuje v případě žalobce základní životní potřeby mobilitu, stravování, výkon fyziologické potřeby a péče o zdraví, jejichž zvládání žalobce rozporoval v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, za zvládnuté. 13. Dále žalovaný citoval § 10 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, (dále jen „zákon o sociálních službách“), který stanovuje podmínky pro hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby u osob do 18 let věku, přičemž zdůraznil, že dle tohoto ustanovení se mimořádnou péčí rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku. K tomu doplnil, že při posuzování zdravotního stavu není prioritní samotná diagnóza posuzované osoby, ale objektivní funkční dopad onemocnění na schopnost zvládat základní životní potřeby. Pro posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči u osob do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládaní těchto potřeb a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost jejich zvládnutí. Posuzování zdravotního stavu pro účely zákona o sociálních službách upravuje instrukce náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016. V příloze tohoto pokynu jsou uvedeny standardy vývoje dítěte, podle nichž se hodnotí, na základě jakých jeho aktivit „lze posoudit poskytování mimořádné péče“ a s tím spojené zvládnutí či nezvládnutí základní životní potřeby a které základní životní potřeby se neposuzují. Přitom se přihlíží k tomu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Potřeba „občasného připomenutí či kontroly“ v oblasti péče o vlastní osobu se nedá dle žalovaného hodnotit jako mimořádná péče. 14. Žalovaný je tudíž toho názoru, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné nebo nezákonné a v jeho odůvodnění byly vypořádány žalobcovy odvolací námitky. Žalovaný jej proto považuje za souladné s hmotným i procesním právem a ani řízení, které předcházelo jeho vydání, nebylo zatíženo vadami, pro které by bylo nutno jeho rozhodnutí zrušit. Posouzení věci soudem 15. O žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 2 ve spojení s § 76 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce ani žalovaný soudu do dvou dnů od doručení výzvy nesdělili svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byli ve výzvě poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 16. Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování. Veškeré listiny potřebné pro posouzení a rozhodnutí věci včetně napadeného rozhodnutí, jehož provedení jako důkazu navrhl žalobce v podané žalobě, jsou součástí žalovaným předloženého správního spisu, kterým se v rámci správního soudnictví dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, publ. pod č. 2383/2011 Sb. NSS)