10 Azs 183/2020 — Nejvyšší správní soud

54 A 5/2025- 46 - text  9 54 A 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: D. M., narozený X státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Janem Rabasem sídlem Vinohradská 343/6, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2025, č. j. OAM-417-11/ZR-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2025, č. j. OAM-417-11/ZR-2025, jímž byla žalobci podle § 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušena platnost zaměstnanecké karty a byla mu stanovena lhůta 30 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území ČR. Žaloba 2. Žalobce nesouhlasil s tím, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že vyjádření žalobce obdržel dne „20.02.2025, dva dny po stanovené lhůtě, obdržel správní orgán prostřednictvím Datové schránky vyjádření účastníka řízení, které bylo později 21.02.2025 doplněno dalším dokladem.“ 3. Žalobce zdůraznil, že ve správním řízení poukázal na zdravotní potíže matky a její závislost na něm a rovněž tak učinil i u přítelkyně I. M., narozené X, která se žalobcem sdílí bydliště v ČR. Žalobce ve vyjádření ze dne 17. 2. 2025 konkrétně dále namítal mj. zpřetrhání vazeb, a to s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), zejména s ohledem na skutečnost, že matka, která si v současnosti si kupuje byt, i přítelkyně žalobce dlouhodobě žijí v ČR a že tady má žalobce zakoupený byt (na hypotéku splatnou ke dni 15. 12. 2054). Zároveň je prokázáno, že žalobce a ani jeho matka již nemají na Ukrajině kde bydlet, neboť matka byt na Ukrajině již prodala. Uvedl, že si dlouhodobě „zařizuje“ život v ČR, složil zkoušku ze znalosti českého jazyka a zažádal si o trvalý pobyt. V důsledku napadeného rozhodnutí by došlo k zpřetrhání vazeb žalobce s rodinou, přítelkyni i s ČR. Žalovaný se s uvedeným odmítl vypořádat a a provést důkazy (výslechy), které žalobce ve svůj prospěch navrhoval. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem je dle žalobce napadené rozhodnutí nezákonné, neboť žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a neposoudil zásah napadeného rozhodnutí do soukromého života a rodinného života žalobce. 4. Žalobce nesouhlasil s argumentací žalovaného, že se nemusí zabývat povahou a závažnosti trestného činu spáchaného žalobcem. Poukázal na to, že ve vyjádření ze dne 17. 2. 2025 uvedl, že svého přečinu lituje a má za to, že si z trestu vzal ponaučení. Byl toho názoru, že je napadené rozhodnutí nezákonné, neboť je závažnost trestného činu (a ochrana veřejného pořádku) v hrubém nepoměru k nepřiměřenému zásahu do jeho soukromého a rodinného života. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný poukázal na to, že žalobce nepochopitelně zaměňuje příčinu za následek, když rozhodnutí žalovaného označuje za hlavního strůjce těžkostí, se kterými se musí potýkat. Napadené rozhodnutí v sobě dle žalovaného jistě skrývá potenciál vyvolat nekomfortní situaci pro žalobce, avšak ten zcela opomněl, že vydání rozhodnutí o zrušení povolení k dlouhodobému pobytu zapříčinil on sám svým protiprávním jednáním spočívajícím ve vědomém požití značného množství alkoholu ve značném stupni opilosti, kdy usedl za volant vozidla a ohrožoval tímto způsobem zdraví a majetek ostatních účastníků silničního provozu a jen shodou šťastných okolností nedošlo k horším zdravotním následkům a vyšším škodám, než za které byl pravomocně odsouzen. Zdůraznil, že pokud by žalobce dodržoval zákony hostitelské země, nemusel by nikdy podstupovat předmětné správní řízení. Uvedl, že závadové chování cizinců prohánějící se opilých po tuzemských komunikacích je českou společností vnímáno po právu velmi kriticky a může v nich vyvolávat obavy a negativní postoje. Poukázal na to, že dle § 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců není povinen posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí dle § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců; zároveň platí, že článek 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je přímo aplikovatelný a žalovaný se přiměřeností dopadu rozhodnutí do soukromého rodinného života žalobce dle článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zabýval. Uvedl, že pokud se žalobce domáhá také zohlednění závažnosti spáchané trestné činnosti a výši uloženého trestu, nemá dle žalovaného tato skutečnost na projednávanou věc žádný vliv, neboť se jedná o trestněprávní důsledky úmyslného trestného činu a nijak to nesouvisí s projednávanou věcí. 6. Poukázal na to, že žalobce si nemovitost pořídil v době, kdy musel vědět, že vzhledem k jeho pravomocnému odsouzení je jeho pobyt v ČR ohrožen. Stejné to je i s pořízením hypotéky. Finanční závazky, kterými žalobce argumentuje v žalobě, nemají žádný vliv na posouzení projednávané věci, je čistě soukromou věcí každého cizince, jaké na sebe vezme finanční závazky. Konstatoval, že pouhé konstatování, že žalobce má na území ČR příbuzné, samo o sobě není natolik hodné zřetele, aby mohlo významným způsobem ovlivnit rozhodování žalovaného, který naopak zjistil, že žalobce kromě odsouzení za úmyslný trestný čin má celou řadu záznamů prokazující úmyslné protiprávní jednání, za které byl žalobce sankcionován. 7. Žalovaný zdůraznil, že prodej majetku na Ukrajině a případné zpřetrhání pout k domovskému státu bylo dobrovolnou volbou žalobce; pokud chtěl spojit svoji budoucnost s ČR, vzal na sebe závazek, že bude dodržovat kulturně společenská pravidla, kterými se česká společnost řídí. Konstatoval, že žalobce v ČR žije poměrně krátce od roku 2019 a v poměrně krátké době již několikrát porušil její zákony, což nemá s plnohodnotnou integraci nic společného. Poukázal na to, že žalobci není napadeným rozhodnutím zakázán pobyt na území ČR ani jiného státu EU, nikdo a nic mu tedy v tom, aby si našel zaměstnání odpovídající jeho kvalifikaci v zemi původu či některé další zemi EU, nebrání. Replika žalobce 8. Žalobce konstatoval, že v době výkonu trestu způsobem svého života prokázal, že dalšího trestu není třeba. Zopakoval, že svého činu lituje, nicméně považuje za nepřiměřené, aby mu jedna chyba „zničila život“ způsobem uvedeným v žalobě. Považoval úvahy žalovaného o cizincích prohánějících se opilých po tuzemských silnicích ve světle posledních událostí, kdy se (sice střízlivý) český europoslanec za potlesku velké části veřejnosti opakovaně prohání po českých silnicích rychlostí kolem 300 km/h, přičemž se při tom natáčí mobilem, řídí jednou rukou a uvedené konání sdílí na sociálních sítích, za zcela účelové. Poukázal na to, že Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že na základě existence jiného pobytového oprávnění nelze zrušit platné pobytové oprávnění s tím, že si cizinec může vyřídit jiné pobytové oprávnění. Posouzení věci soudem 9. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.‏“) bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasili. 10. Žaloba není důvodná. 11. Soud poukazuje na judikaturu NSS týkající se vymezení požadavků kladených na formulaci žalobního bodu. V rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, publ. pod č. 379/2006 Sb. NSS, rozšířený senát NSS uvedl, že § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. „žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné ... Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých "obvyklých" nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem ... Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových