54 Ad 13/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

54 Ad 13/2024- 61 - text  7 54 Ad 13/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobkyně: A. M., narozena X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 9. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 18. 6. 2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalovaná zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobkyně není invalidní, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu Teplice ze dne 28. 5. 2024 nejde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Námitky žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 30. 9. 2024, které je předmětem soudního přezkumu v této věci. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně namítala, že rozhodnutí žalované vychází z nesprávného hodnocení skutkového stavu. Uvedla, že dle nálezu trpí těžkým syndromem obstrukční spánkové apnoe s indikací k léčbě trvalým přetlakem. Zdůraznila, že se jedná o poruchu velmi vážnou a těžkou a nesouhlasila s tvrzením, že trpí jen lehkou formou narkolepsie a hypersomnie. Žalobkyně zároveň poukázala na to, že již v minulosti jí byl pro tyto potíže přiznán invalidní důchod a že ke zlepšení stavu nedošlo. Z toho žalobkyně dovodila, že posudková služba popírá své vlastní závěry. Vyjádření žalované k žalobě 3. Žalovaná připomněla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 3. 9. 2024, podle kterého nejsou splněny podmínky invalidity, neboť pracovní schopnost žalobkyně poklesla jen o 15 %. Žalovaná konstatovala, že žalobní body vyjadřují jen povšechnou nespokojenost žalobkyně s napadeným rozhodnutím. Žalovaná zrekapitulovala, že invaliditu žalobkyně (ve II. stupni) určil poprvé posudek Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice ze dne 22. 11. 2018, který současně omezil svou platnost do 30. 11. 2019. Zánik invalidity žalobkyně pak určil posudek Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice ze dne 4. 12. 2023. Později – žádostí o invalidní důchod ze dne 22. 3. 2024 – bylo zahájeno nové řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Jednání soudu 4. Při jednání soudu konaném dne 26. 8. 2025 žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s rozhodnutím žalované. Navrhla, aby soud o její žalobě rozhodl kladně. Zdůraznila, že měla dříve přiznaný invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, její potíže stále přetrvávají, musí dokupovat pomůcky, za které musí platit. 5. Pověřená pracovnice žalované při témže jednání konstatovala, že posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) je úplný, objektivní a přesvědčivý, a proto navrhla, aby soud žalobu zamítl. 6. Soud při jednání v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), provedl dokazování posudkem posudkové komise ze dne 26. 3. 2025 včetně protokolu o jednání posudkové komise. Posouzení věci soudem 7. Žaloba není důvodná. 8. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že dne 22. 3. 2023 požádala žalobkyně o invalidní důchod. Žalovaná si proto vyžádala zpracování posudku o invaliditě žalobkyně. Posudková lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu MUDr. J. C. posoudila zdravotní stav žalobkyně a dne 28. 5. 2024 vypracovala posudek. V posudku vyslovila, že u žalobkyně se nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění a žalobkyně proto není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná dne 18. 6. 2024 prvostupňové rozhodnutí, jímž zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod. Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o změnu výše invalidního důchodu podala žalobkyně námitky ze dne 9. 7. 2024. Žalovaná si v řízení o námitkách vyžádala nový posudek o invaliditě žalobkyně, který dne 3. 9. 2024 vypracovala posudková lékařka Institutu posuzování zdravotného stavu MUDr. M. Š. Tato posudková lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobkyně a dospěla k závěru, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. Rozhodující příčinou tohoto dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 5a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10 až 15 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citovaného rozhodnutí nemění. Posudková lékařka současně konstatovala, že zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neodpovídá žádnému stupni invalidity. Na základě tohoto nového posudku vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 30. 9. 2024, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně a bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí ze dne 18. 6. 2024 s odůvodněním, že nejsou splněny podmínky invalidity, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činí 15 % a pro invaliditu je nutné, aby nastal pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %. 9. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 10. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 11. V § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 téhož ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Podle odstavce 7 téhož ustanovení je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. 12. Soud podotýká, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Z § 2 odst. 3 této vyhlášky přitom vyplývá, že je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za r