58 Az 1/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

58 Az 1/2025- 28 - text  58 Az 1/2025 – 28 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou LL.M. ve věci žalobce: X, narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2024, č. j. OAM1129/ZAZA12HA132024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Dne 28. 8. 2024 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice, k níž dne 4. 9. 2024 poskytl údaje. Uvedl, že je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky, hovoří vietnamsky. Na území České republiky přicestoval z Vietnamu poprvé v roce 1995. Nemá žádné náboženské vyznání ani politické přesvědčení, nevyvíjí politické aktivity a není členem žádné politické strany. Je rozvedený, bezdětný. Ve vlasti byl naposledy v roce 2019. Cestovní doklad nemá, neboť jej dne 27. 8. 2024 ztratil. V jiných státech Evropské unie nepobýval, o azyl nežádal. Nemá zdravotní omezení, s ničím se neléčí, užívá jen tablety na prostatu. V České republice byl podmíněně odsouzen v roce 2021. O mezinárodní ochranu žádá, neboť si ve Vietnamu vzal půjčky, zkrachoval a nebyl schopen je splácet, bojí se věřitelů. Dále má v České republice přítelkyni a děti, v jejich rodném listu však uveden není. 2. Doplňující pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl s žalobcem proveden téhož dne za účasti jeho právního zástupce. Žalobce při něm uvedl, že jeho rodiče již zemřeli. Ve Vietnamu má bratra a sestru, s nimiž je v kontaktu. Dále má sourozence v Rusku. Od roku 1995 se do Vietnamu několikrát vrátil, nejdéle tam pobýval v letech 2013 - 2019. Od roku 2019 je ve Vietnamu v kontaktu jen se sourozenci a s přítelkyní, se kterou má děti. Přítelkyně se jmenuje X (nar. X). Seznámili se v České republice, od roku 2013 však přítelkyně s dětmi pobývá ve Vietnamu. Děti se jmenují X (nar. X), X (nar. X) a X (nar. X), mají české i vietnamské občanství a žalobce je naposledy viděl v roce 2019 ve Vietnamu. Zapsán v jejich rodných listech není, jelikož přítelkyně byla vdaná. Zda je stále vdaná, žalobce neví. Rodné listy dětí měl, ale ztratil je společně s pasem. Na výchově dětí se podílel, od začátku roku 2024 jim poslal přibližně 60 000 Kč. Děti uváděl jako jeden z důvodů žádosti o mezinárodní ochranu proto, že v nejbližší době přijedou do České republiky. Dále doplnil, že půjček, kvůli nimž se nemůže vrátit do země původu, bylo několik a byly nebankovní. Půjčil si v letech 2015 až 2018. Doklady v České republice nemá. Jednalo se o 200 000 000 až 250 000 000 dongů v rámci pěti nebo šesti smluv s více osobami. Nebyl schopen je splácet, v roce 2019 byl zbit, dostával výhružné, proto opustil Vietnam. Policii incident nenahlásil. K tomu, z jakého důvodu žádá o mezinárodní ochranu až nyní, když kontakt s věřiteli proběhl v roce 2019, žalobce sdělil, že doposud měl na území trvalý pobyt. Ve Vietnamu žádné problémy s policií ani s jinými orgány neměl. Má bankovní půjčku na 100 000 000 dongů. O přesídlení v rámci vlasti neuvažoval, neboť zná jen oblast, v níž žil. 3. V písemném vyjádření k podkladům řízení žalobce zopakoval, že v zemi původu je pronásledován věřiteli. K tomuto tvrzení doložil opis konverzace s věřiteli fotografii svého obličeje poté, co měl být napaden. Dále zopakoval, že se podílí na výživě svých dětí, což dokládal výpisy z účtu. 4. Napadeným rozhodnutím žalovaný žalobci žádný druh mezinárodní ochrany neudělil. Vycházel přitom z výpovědi žalobce a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace o stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Konkrétně vycházel z informace MZV ČR č. j. 100572-6/2024-MZV/LPTP ze dne 1. 2. 2024, k č. j. MV3049-1/OAM-2024, Půjčky, úvěry a lichva a informace OAMP ze dne 4. 6. 2024 Vietnam, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv. Konstatoval, že o mezinárodní ochranu žalobce požádal z důvodu legalizace svého pobytu na území České republiky poté, co došlo ke zrušení trvalého pobytu. K tvrzení týkajícímu se příjezdu dětí žalobce z Vietnamu žalovaný uvedl, že i kdyby taková situace nastala, není důvodem pro udělení azylu. Ani skutečnost, že by měl být žalobce v zemi původu pronásledován věřiteli, nepovažoval žalovaný za zákonný důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Pronásledování žalobce má totiž původ ve snaze věřitelů vymoci dlužnou částku. Žalovaný v této souvislosti konstatoval, že původcem pronásledování ve smyslu § 2 odst. 6 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je zásadně veřejná moc. To u žalobce není splněno. Původcem pronásledování by pak mohla být i osoba soukromá, ovšem pouze v situaci, kdy by veřejná moc nebyla schopna či ochotna odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před vážnou újmou. Ani to však v případě žalobce neplatí. S odkazem na informaci MZV ČR č. j. 100572-6/2024-MZV/LPTP ze dne 1. 2. 2024, k č. j. MV-3049-1/OAM-2024, Půjčky, úvěry a lichva, žalovaný uvedl, že proti půjčkám s úrokem 20-99 % p. a. je možné se ve Vietnamu bránit pomocí občanského soudního řízení. V případě úroku 100 % a výše se může jednat o trestný čin. Z citované informace dále vyplývá, že občané Vietnamu mají možnost obrátit se na příslušné státní orgány a domoci se ochrany své osoby a svých práv. Jelikož se žalobce na tyto orgány s žádostí o pomoc neobrátil, nelze tvrdit, že by mu pomoc odepřely. U žalobce tedy nebyly splněny podmínky popsané v § 12 písm. a) a b) zákona o azylu. Do úvahu nepřipadlo ani udělení azylu podle § 13 odst. 1 zákona o azylu, jelikož žalobce není rodinným příslušníkem azylanta. Žalovaný pak neshledal u žalobce ani důvod zvláštního zřetele ve smyslu § 14 zákona o azylu, podle kterého by bylo možné uvažovat o udělení národního humanitárního azylu. Žalobce je dospělý, zdravý a práceschopný člověk. Potíže s prostatou jsou toliko civilizační onemocnění, které není možné podřadit pod nemoci ohrožující život. Žalobce ke svému zdravotnímu stavu nedoložil žádné lékařské zprávy. Zdravotní potíže proto žalovaný neměl ani za prokázané. Existenci rodinných vazeb s přítelkyní a dětmi žalovaný rovněž nepovažoval za důvod pro udělení humanitárního azylu. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu žalovaný uvedl, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok a je udělován pouze ve výjimečných případech, kdy by bylo zcela „nehumánní“ azyl neudělit. Životní situaci žalobce žalovaný za takový případ nepovažoval. Žalobce přitom nesplňoval ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Ze spisové dokumentace totiž nevyplývalo, že by žalobci hrozil po návratu do vlasti trest smrti, poprava, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žalobce o mezinárodní ochranu, nebo jiná závažná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Jelikož nebyla doplňková ochrana udělena ani rodinnému příslušníku žalobce, nepřicházelo do úvahu naplnění podmínek § 14b zákona o azylu. 5. Žalobce ve své žalobě uváděl, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci, resp. nesprávně posoudil žalobcovu situaci. V důsledku toho nesprávně dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany, zejména humanitárního azylu a doplňkové ochrany. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu pak popisoval užití správního uvážení ve vztahu k posouzení humanitárního azylu. Žalovaný podle něj závěry obsažené v judikatuře Nejvyššího správního soudu nereflektoval. Z napadeného rozhodnutí rovněž nelze vysledovat úvahy a hodnocení žalovaného ve vztahu k důvodům hodným zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. Podle žalobce je tedy napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Již v rámci správního řízení žalobce uváděl, že chce v České republice zůstat, protože má v domovském státu dluhy a bojí se věřitelů. Ve Vietnamu by měl existenční problémy, nezvládl by uhradit dluh, který má z minulosti. Navíc žalobce očekává návrat své družky a dětí (občanů České republiky). Dle názoru žalobce důvod pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu naplněn byl. Navrhoval proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Žalovaný ve svém vyjádření konstatoval, že při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti, které žalobce uvedl, a shromáždil k nim adekvátní a aktuální informace o situaci ve Vietnamu. Zopakoval argumentaci uplatněnou v napadeném rozhodnutí. K tvrzení žalobce, že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu, žalovaný uvedl, že národní humanitární azyl je výjimečným institutem, který lze udělit v případě, že žadatel o mezinárodní ochranu nesplňuje podmínky pro udělení azylu, avšak by bylo nehumánní mu azyl neudělit. Jedná se například o osoby s těžkým zdravotním postižením či omezení