59 A 19/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

59 A 19/2024- 97 - text  59 A 19/2024 - 97 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobkyně: X sídlem X proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou, odboru stavebního a životního prostředí, ze dne 11. 10. 2021, sp. zn. 216/2017/SÚ/Kr, č. j. 80554/2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se včasnou žalobou podanou dne 7. 6. 2024 domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného v odvolacím řízení, jehož předmětem je přezkum rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou, odboru stavebního a životního prostředí (dále jen „stavební úřad“), ze dne 11. 10. 2021, sp. zn. 216/2017/SÚ/Kr, č. j. 80554/2021. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla ve výroku I. zamítnuta žádost žalobkyně o vydání rozhodnutí o umístění stavby pastevního areálu – oplocení, studna, stáj se seníkem na pozemku p. č. XA v k. ú. XA ve výroku II. bylo zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o dodatečné povolení stavby elektrické přípojky na pozemcích p. č. XB, XA a XC v k. ú. X. 2. Žalobkyně popsala dosavadní průběh správního řízení tak, že především o odvolání žalobkyně proti označenému rozhodnutí stavebního úřadu žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 7. 2. 2022, č. j. KÚLK 10215/2022 OSŘ, které žalobkyně napadla u zdejšího soudu žalobou. V rámci řízení o žalobě vedeného pod sp. zn. 59 A 34/2022 se žalovaný pokusil žalobkyni uspokojit, načež zdejší soud vydal usnesení o uspokojení žalobkyně ze dne 14. 9. 2022, č. j. 59 A 34/2022-119. To však bylo ke kasační stížnosti žalobkyně zrušeno Nejvyšším správním soudem. Krajský soud následně rozhodl rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, č. j. 59 A 34/2022-141, jímž tehdy napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2022 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Začala tak běžet nová třicetidenní lhůta pro vydání odvolacího rozhodnutí a pro zrušení všech rozhodnutí, která byla ve věci vydána po vydání usnesení krajského soudu ze dne 14. 9. 2022. Žalovaný však přes uplatnění podnětu k odstranění nečinnosti o odvolání žalobkyně doposud nerozhodl. Soud by měl proto žalovanému uložit, aby rozhodl v odvolacím řízení a aby rovněž v přezkumném řízení rozhodl o zrušení svých rozhodnutí ze dne 19. 8. 2022, sp. zn. OÚPSŘ 178/2022-OSŘ, č. j. KULK 62606/2022-OSŘ, a ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. OÚPSŘ 362/2021-OSŘ, č. j. KÚLK 2880/2023-OSŘ. 3. V navazujícím podání označeném jako „Doplnění petitu“ žalobkyně zopakovala obsah žaloby, nicméně petit formulovala nově. Uvedla, že žalovanému má být uložena povinnost vydat rozhodnutí v předmětném odvolacím řízení a nadto by mu mělo být uloženo, aby ve správním spise vyznačil, že zmíněná rozhodnutí ze dne 19. 8. 2022, sp. zn. OÚPSŘ 178/2022-OSŘ, č. j. KULK 62606/2022-OSŘ, a ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. OÚPSŘ 362/2021-OSŘ, č. j. KÚLK 2880/2023-OSŘ, pozbyla právní moci a stala se neúčinnými, eventuálně, aby žalovaný v případě rozhodnutí ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. OÚPSŘ 362/2021-OSŘ, č. j. KÚLK 2880/2023-OSŘ, zahájil obnovu odvolacího řízení. 4. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl. K předchozímu průběhu řízení doplnil, že v rámci soudního řízení sp. zn. 59 A 34/2022 si tehdy napadené odvolací rozhodnutí sám zrušil rozhodnutím ze dne 19. 8. 2022, sp. zn. OÚPSŘ 178/2022-OSŘ, č. j. KULK 62606/2022-OSŘ. Krajský soud proto řízení zastavil, jeho usnesení o zastavení řízení pro uspokojení žalobkyně však bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem. Následným rozsudkem krajský soud zrušil napadené odvolací rozhodnutí žalovaného. Z pohledu žalovaného však tato okolnost na věci nic nezměnila, neboť žalobou napadené rozhodnutí stejně považoval za zrušené a nové odvolací rozhodnutí již bylo vydáno. To je přirozený důsledek souběhu správního a soudního řízení. Podstatné je, že v předmětném odvolacím řízení bylo již začátkem roku 2023 vydáno rozhodnutí ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. OÚPSŘ 362/2021-OSŘ, č. j. KÚLK 2880/2023-OSŘ, které je pravomocné a řízení jím bylo skončeno. Na věci nic nemění, že bylo vydáno v době, kdy se správní soudy ještě zabývaly žalobou proti předchozímu rozhodnutí. Nečinnost žalovaného je tedy vyloučena, ten je vydaným rozhodnutím vázán a nepřichází v úvahu, že by vydal další rozhodnutí. 5. K dalším dvěma žalobkyní zmíněným rozhodnutím žalovaného, tedy rozhodnutím ze dne 19. 8. 2022, sp. zn. OÚPSŘ 178/2022-OSŘ, č. j. KULK 62606/2022-OSŘ, a ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. OÚPSŘ 362/2021-OSŘ, č. j. KÚLK 2880/2023-OSŘ, žalovaný uvedl, že lhůta k podání žaloby proti nim dávno uplynula a soudní řád správní nedává krajskému soudu kompetenci k tomu, aby ukládal správním orgánům povinnost zrušit si pravomocná rozhodnutí. V rámci řízení o nečinnostní žalobě může krajský soud dle žalovaného pouze uložit správnímu orgánu, aby vydal rozhodnutí v případě, že dosud v rozporu se zákonem nebylo vydáno. Pokud, jako v tomto případě, vydáno bylo, nezbývá než žalobu zamítnout, aniž by bylo možno zabývat se zákonností či věcnou správností zmíněných dalších rozhodnutí. Zákon žalovanému žádnou pravomoc ke zrušení vlastního pravomocného rozhodnutí v rámci řízení o nečinnostní žalobě nedává. 6. Ze správního spisu předloženého žalovaným bylo zjištěno, že sousled událostí byl takový, jak jej účastníci popisovali. Soudu je ostatně řada okolností případu známa z jeho vlastní činnosti, neboť skutečně projednával popsanou věc sp. zn. 59 A 34/2022 o žalobě žalobkyně proti předchozímu odvolacímu rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2022, č. j. KÚLK 10215/2022 OSŘ. Šlo již o druhé odvolací rozhodnutí v řešené věci, neboť poprvé rozhodoval žalovaný v odvolacím řízení již v roce 2018. Žalovaný se v soudním řízení sp. zn. 59 A 34/2022 pokusil žalobkyni uspokojit ve smyslu § 62 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), tak, že žalobou napadené rozhodnutí zrušil ve zkráceném přezkumném řízení rozhodnutím ze dne 19. 8. 2022, sp. zn. OÚPSŘ 178/2022-OSŘ, č. j. KULK 62606/2022-OSŘ, a zdejší soud následně vydal usnesení o zastavení řízení pro uspokojení žalobkyně ze dne 14. 9. 2022, č. j. 59 A 34/2022-119. To však bylo posléze zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2023, č. j. 7 As 279/2022-36. 7. Poté pokračoval zdejší soud v řízení o přezkumu napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2022, které rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, č. j. 59 A 34/2022-141, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému, přičemž konstatoval, že v důsledku zrušení usnesení o zastavení soudního řízení pro uspokojení žalobkyně pozbylo právních účinků také přezkumné rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2022, neboť jeho právní účinky jsou dle § 62 odst. 5 s. ř. s. spojeny se zrušeným usnesením krajského soudu o zastavení řízení pro uspokojení žalobkyně. Ze správního spisu je dále patrno, že v návaznosti na přezkumné rozhodnutí ze dne 19. 8. 2022 vydal žalovaný, jenž tehdy považoval původní odvolací rozhodnutí ze dne 7. 2. 2022 za zrušené, nové rozhodnutí v odvolacím řízení (celkově třetí) ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. OÚPSŘ 362/2021-OSŘ, č. j. KÚLK 2880/2023-OSŘ. 8. Podanou žalobu soud dle jejího obsahu posoudil jako žalobu na ochranu proti nečinnosti, když záměrem žalobkyně bezpochyby je docílit vydání rozhodnutí ze strany žalovaného v odvolacím řízení o přezkumu výše označeného rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou. To s sebou logicky nese nutnost náhledu na další dvě související rozhodnutí žalovaného, o nichž se žaloba zmiňuje. Žalobu je třeba vyložit tak, že jejich samostatný přezkum nemá být předmětem soudního řízení, když podstatou žaloby je nečinnost žalovaného v odvolacím řízení. Podáním žaloby tak bylo zahájeno řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého s. ř. s., v němž se ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. 9. V souladu s § 81 odst. 1 s. ř. s. rozhodoval soud na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí, když ověřil, že žalobkyně bezvýsledně vyčerpala prostředky, které zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, stanoví k její ochraně proti nečinnosti správního orgánu, jak předpokládá § 79 odst. 1 s. ř. s. Za takový prostředek k ochraně proti nečinnosti soud v projednávaném případě považuje „Podnět na odstranění nečinnosti“ ze dne 30. 4. 2024, který žalobkyně mj. uplatnila u Ministerstva pro místní rozvoj, jež na jeho základě, jak soudu sdělilo, nepřijalo žádné opatření k odstranění nečinnosti. 10. Nynějším rozsudkem rozhoduje zdejší soud ve věci již podruhé. Soud totiž prvním rozsudkem ze dne 13.