2 As 268/2022 — Nejvyšší správní soud

59 Ad 1/2024- 46 - text  59 Ad 1/2024 - 46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X, narozený X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Davidem Rolným SPOLAK advokátní kancelář s. r. o. sídlem 8. března 21/13, Liberec 5 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2024, č. j. MZDR 9583/2023-2/PRO takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Podanou žalobou je napadeno shora označené rozhodnutí žalovaného, kterým bylo v části výroku o vině změněno rozhodnutí Krajské hygienické stanice Libereckého kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 31. 3. 2023, sp. zn. S-KHSLB 02927/2021, č. j. KHSLB 01956/2023, tak, že datum 18. 12. 2021 bylo nahrazeno datem 18. 2. 2021. Ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno. 2. Správní orgán prvního stupně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 92n odst. 1písm. b) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“) a za tento přestupek mu podle § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve spojení s § 11 odst. 2 písm. f) zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocní covid-19 a o změně některých souvisejících zákonů, uložil pokuta ve výši 2 000 Kč. Žalobci byla současně uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 18. 12. 2021 od přibližně 17:15 hod. do déle nejištěné doby pobýval za přítomnosti dalších tří osob v čekárně zubní ordinace X, ul. X, tedy ve vnitřních prostorách stavby, která nebyla jeho bydlištěm, bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének, přestože čl. I/1 písm. a) mimořádného opatření č. j. MZDR 15757/2020-43/MIN/KAN ze dne 7. 12. 2020 byl pohyb a pobyt ve vnitřních prostorech staveb bez takového ochranného prostředku dýchacích cest zakázán. 3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že má za nepochybné, že se žalobce dne 18. 2. 2021 přibližně od 17:15 hod. do déle nezjištěné doby nacházel spolu se třemi dalšími osobami v čekárně ordinace X, tedy ve vnitřním prostoru stavby, která nebyla jeho bydlištěm. V uvedenou dobu mimořádné opatření stanovovalo zákaz pohybu a pobytu mj. ve vnitřních prostorech stavby bez nasazeného ochranného prostředku dýchacích cest. Žalovaný zdůraznil, že mimořádné opatření bylo vydáno v souladu se zákonem a nebylo zrušeno soudem. Mimořádná opatření jsou aktem veřejné správy a jako taková jsou nadaná presumpcí správnosti. Povinností žalobce bylo se mimořádným opatřením řídit. Žalovaný konstatoval, že si je vědom judikatury kritizující míru odůvodnění mimořádných opatření, nicméně tuto kritiku nelze paušalizovat a vztáhnout ji bez dalšího na všechna mimořádná opatření. Mimořádné opatření aplikované v projednávané věci obsahuje poměrně obsáhlé odůvodnění, které zahrnuje zejména popis vlivu nošení roušek, popis mechanismu přenosu, vlivu onemocnění covid-19 a odkazy na relevantní vědecké studie a doporučení. Žalovaný dále uvedl, že nasazenou mikinu, kterou žalobce považuje za ochranný prostředek dýchacích cest, za takový prostředek ve shodě se správním orgánem prvního stupně nepovažuje, neboť nebrání šíření kapének. Žalovaný souhlasil také se závěrem správního orgánu prvního stupně, že není třeba prokazovat filtrační účinnost mikiny, když je zřejmé, že límec mikiny nikdy nezakryje dýchací cesty tak, aby zabránil šíření kapének. Jednáním žalobce byla snížena účinnost přijatých mimořádných opatření. S ohledem na tyto skutečnosti považoval žalovaný všechny znaky skutkové podstaty přestupku podle § 92n odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví za naplněné. Podle žalovaného byla naplněna jak formální, tak materiální stránka přestupku. Žalovaný zdůraznil, že zejména ve zdravotnických zařízeních je třeba trvat na striktním dodržování povinnosti mít nasazený způsobilý ochranný prostředek dýchacích cest. Jednáním žalobce byly ohroženy tři osoby nacházející se v tu dobu v čekárně ordinace MUDr. Stránské. Žalovaný se ztotožnil se správním orgánem prvního stupně i co do formy zavinění, tj. že žalobce jednal v nepřímém úmyslu. Také druh správního trestu byl dle žalovaného správním orgánem prvního stupně zvolen správně a výše uložené pokuty odpovídá okolnostem projednávané věci a ustálené rozhodovací praxi orgánu ochrany veřejného zdraví v obdobných věcech. Žalovaný zdůraznil, že pokuta byla uložena při samé dolní hranici sazby. K otázce důvěryhodnosti a nezaujatosti svědka npor. X žalovaný uvedl, že ze žádného důkazu či okolnosti projednávané věci nelze dovodit, že by měl svědek osobní zájem na výsledku řízení v podobě potrestání žalobce. Z ničeho také nelze dovodit, že by byl svědek nedůvěryhodný. Rozpory ve výpovědi svědka a obviněného jsou pouze v otázkách, které jsou pro posouzení odpovědnosti žalobce za přestupek irelevantní. II. Žaloba 4. Žalobce v žalobě především odmítl, že by se uvedeného přestupku dopustil. Nesouhlasil se závěrem, že měl porušit povinnost uloženou mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 15757/2020-43/MIN/KAN. Dýchací cesty měl zcela zakryté v souladu s dikcí mimořádného opatření, a to pomocí svého svrchního oděvu - mikiny. Mimořádné opatření nařizovalo všem osobám ve vnitřních prostorech staveb zakrytí dýchacích cest a jako vhodný prostředek označovalo vedle standardních způsobů ochrany jakým je rouška či respirátor, také například šátek či šál. Teprve pozdějším mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 15757/2020-44/MIN/KAN účinným od 25. 2. 2021 byla nařízena povinnost zakrytí dýchacích cest prostřednictví respirátoru nebo obdobného prostředku splňujícího již jasně definovaný požadavek filtrační účinnosti a požadavky příslušné ČSN normy. Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví platné v době, kdy se měl žalobce přestupku dopustit, ale umožňovalo ochranu dýchacích cest pomocí celé řady prostředků, včetně zcela obyčejných součástí oděvu, jakými jsou právě šátek či šála. Pokud měl žalobce dýchací cesty v čekárně ordinace zakryté mikinou, jednal v souladu s mimořádným opatřením platným v rozhodné době, neboť se jednalo o prostředek zcela srovnatelný s přímo zmiňovaným šátkem či šálem. Správní orgány, které rozhodly pouze na základě svých domněnek a úvah, bez provedení jakéhokoli dokazování toho, zda svrchní část oděvu je či není způsobilá zabránit šíření kapének, např. oproti opatřením přímo zmiňovanému šátku, svévolně rozhodly o vině žalobce a toho následně sankcionovaly. Dle žalobce nemá skutkový stav, který vzaly správní orgány za základ napadeného rozhodnutí, oporu ve spisovém materiálu. 5. Žalobce dále konstatoval, že mimořádné opatření č. j. MZDR 15757/2020-47/MIN/KAN ze dne 6. 4. 2021 navazující na mimořádné opatření použité v posuzované věci bylo Nejvyšším správním soudem prohlášeno z důvodu nedostatečnosti odůvodnění za nezákonné, a to za situace kdy znění obou těchto mimořádných opatření jsou v zásadě velmi obdobná, a to zejména co do odůvodnění. Pokud bylo pozdější, z velké části totožné, resp. mírně dokonce rozsáhlejší mimořádné opatření ze strany správních soudů zrušeno z toho důvodu, že neobsahovalo zákonem požadované odůvodnění, je nutné touto optikou pohlížet i na dřívější mimořádné opatření č. j. MZDR 15757/2020-43/MIN/KAN. 6. Žalobce dále namítal, že se správní orgány vůbec nezabývaly důvěryhodností svědka X, přestože žalobce opakovaně v rámci správního řízení poukazoval na to, že mezi ním a svědkem X došlo v den, kdy měl být přestupek spáchán, k roztržce a hádce, svědek byl ve vztahu k žalobci hrubý, arogantní a působil zastrašujícím dojmem. 7. Závěrem žalobce vyjádřil přesvědčení o absenci materiální stránky přestupku. Žalobce trval na tom, že se žádného společensky škodlivého činu nedopustil, neboť neporušil ani neohrozil zájem chráněný zákonem. V čekárně zakryté dýchací cesty měl, nadto se usadil na opačnou stranu místnosti, tak aby dodržel bezpečnou vzdálenost od dalších osob. Žalovaný navíc v napadeném rozhodnutí nesprávně uvádí, že jednáním žalobce měl být ohrožen manželský pár, který se v čekárně nacházel, což však bylo jednoznačně vyvráceno listinným důkazem - sdělením společnosti MEDSIX s. r. o. ze dne 7. 11. 2022, dle kterého se v čekárně měly nacházet celkem čtyři osoby, žalobce, svědek X a dále paní X a X. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 8. Pro případ, že by soud nes