60 A 3/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

60 A 3/2025- 30 - text  60 A 3/2025 - 30 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobkyně: X, narozená dne X státní příslušnice Ukrajiny bytem X zastoupená advokátem Mgr. Vratislavem Tauberem sídlem Lidická 960/81, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 1. 2025, č. j. MV-179489-4/SO-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 26. 9. 2024, č. j. OAM-86411-29/ZM-2022. 2. Tímto usnesením bylo podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zastaveno správní řízení o žádosti žalobkyně ve věci prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty z důvodu, že žalobkyně se bez vážného důvodu nedostavila k výslechu. 3. Žalobkyně pobývala na území České republiky na základě zaměstnanecké karty s platností od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2022. Dne 14. 12. 2022 podala na pracovišti správního orgánu I. stupně žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, která jí byla vydána z důvodu dle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců, tedy na pozici uvedenou v Centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty (dále jen „EVPM“). 4. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že žalobkyně žádala o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty z důvodu zaměstnávání u zaměstnavatele CINTADELIANA s.r.o. se sídlem na adrese Zvěřinova 3429/7, 130 00 Praha 3, a to na pracovní pozici X ve výrobě (X), v EVPM uvedené pod č. X. Jako doklad prokazující pracovněprávní vztah předložila pracovní smlouvu ze dne 28. 3. 2023 na výše uvedenou pracovní pozici s místem výkonu práce na adrese X, na dobu neurčitou. Úřední činností správní orgán I. stupně následně zjistil nesrovnalosti týkající se skutečného zaměstnavatele žalobkyně, měl podezření na výkon nelegální práce z důvodu neoznámení změny zaměstnavatele. Žalobkyně proto byla předvolána k výslechu, který měl situaci objasnit. 5. Dne 28. 11. 2023 správní orgán vydal usnesení č. j. OAM-86411-15/ZM-2022, kterým řízení o žádosti zastavil dle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců, jelikož se žalobkyně bez vážného důvodu nedostavila k výslechu. Proti usnesení podala žalobkyně odvolání. Žalovaná dne 26. 3. 2024 rozhodnutím č. j. MV-26313-4/SO-2024 zrušila rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc vrátila k novému projednání. 6. Správní orgán I. stupně v rámci nového posouzení zjistil, že stále trvá důvod, pro který bylo nezbytné provést výslech žalobkyně. Správní orgán I. stupně znovu předvolal žalobkyni na den 4. 9. 2024 v 9:00 hodin na pracoviště správního orgánu I. stupně v Liberci k provedení výslechu. Předvolání bylo žalobkyni doručeno dne 24. 8. 2024. Žalobkyně se k provedení výslechu nedostavila, z konání výslechu se neomluvila a ani nesdělila důvod, pro který se nemohla dostavit k výslechu. O nedostavení se k výslechu byl správním orgánem I. stupně pořízen úřední záznam. Správní orgán I. stupně ani později neobdržel ze strany žalobkyně žádnou omluvu. 7. Správní orgán I. stupně proto usnesením ze dne 26. 9. 2024 řízení o žádosti žalobkyně o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty dle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců zastavil, neboť žalobkyně se bez vážného důvodu nedostavila k výslechu. Usnesení jí bylo doručeno dne 5. 10. 2024. 8. Dne 16. 10. 2024 podala žalobkyně blanketní odvolání proti tomuto usnesení, které doplnila dne 22. 11. 2024. Žalobkyně v něm namítala, že napadené usnesení je nezákonné, neboť nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení. Tvrdila, že dne 2. 9. 2024 onemocněla respiračním onemocněním. Napsala proto správnímu orgánu I. stupně dopis, kterým jej požádala o přeložení termínu konání výslechu z důvodu nemoci. Tento dopis předala panu X, který ho téhož dne odevzdal k poštovní přepravě prostou poštou na pobočce pošty X. Dodala, že jako cizí státní příslušnice neznala všechny možnosti České pošty a zpětně by dopis odeslala doporučeně. Že její dopis s žádostí o přeložení termínu výslechu součástí spisu není zjistila až po doručení napadeného usnesení. Žalobkyně dále tvrdila, že úřední záznam o nekonání výslechu není dostatečným podkladem pro závěr, že se ve stanovený čas k výslechu na stanovené místo konání nedostavila. Jako důkaz žalobkyně doložila lékařskou zprávu ze dne 25. 10. 2024, fotografii obsahu dopisu s žádostí o přeložení termínu výslechu a písemné prohlášení pana X. Navrhovala rovněž provedení výslechu pana X. 9. Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobkyně a prvostupňové usnesení potvrdila. Námitku, že se žalobkyně k výslechu nemohla dostavit z důvodu nemoci, považovala za nedůvodnou. Žalobkyně byla předvolána k výslechu na den 4. 9. 2024. Lékařská zpráva, kterou doložila s odvoláním, je datována ke dni 25. 10. 2024. V lékařské zprávě je uvedeno, že žalobkyně měla od 2. 9. 2024 tělesnou teplotu 37,5 °C, rýmu a bolesti v krku. Doložená lékařská zpráva podle žalované neprokazuje, že by žalobkyně měla takové zdravotní problémy, pro které by se dne 4. 9. 2024 nemohla dostavit k provedení výslechu. Žalobkyně ani správnímu orgánu I. stupně včas nesdělila, že se nemůže ve stanovený den dostavit k provedení výslechu ze zdravotních důvodů. Napsala sice dopis, kterým požádala o přeložení termínu konání výslechu z důvodu nemoci. Tento dopis však předala panu X, který jej odevzdal k poštovní přepravě jako obyčejné psaní, ale ve spisovém materiálu se nenacházelo. Podle žalovaného bylo na žalobkyni, aby si splnila své povinnosti a zajistila, že se její omluva dostane řádně ke správnímu orgánu I. stupně. To, že svěřila své podání s žádostí o přeložení termínu konání výslechu z důvodu nemoci jiné osobě, která předmětný dopis správnímu orgánu I. stupně nedoručila, nelze brát jako omluvu. Tvrzení, že žalobkyně neznala možnosti pošty, žalovaná odmítla s tím, že na území pobývá již od roku 2004. Uvedla rovněž, že ani cizince neomlouvá, pokud nezná právní předpisy státu, v němž pobývá. Žalovaná se dále neztotožnila s námitkou týkající se úředního záznamu. Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobkyně nesplnila svou povinnost a nedostavila se k provedení výslechu. Ani sama žalobkyně tuto skutečnost nerozporuje. Tvrzení, že úřední záznam o nekonání výslechu byl vyhotoven v Ústí nad Labem, zatímco výslech se měl konat v Liberci, je irelevantní. Předvolání k výslechu bylo vyhotoveno v Ústí na Labem a je v něm uvedeno, že se bude konat v Liberci za použití videokonferenčního zařízení. Tvrzené skutečnosti týkající se úředního záznamu o nekonání výslechu tak nejsou podstatné pro řízení o žádosti žalobkyně. Žalovaná se závěrem zabývala posouzením přiměřenosti dopadů napadeného usnesení do života žalobkyně. II. Žaloba 10. Žalobkyně namítala, že dopis, kterým požádala správní orgán I. stupně o přeložení termínu konání výslechu z důvodu nemoci, předala panu X. Ten ho téhož dne odevzdal k poštovní přepravě na pobočce České pošty. Žalobkyně až z usnesení správního orgánu I. stupně zjistila, že její omluva není součástí spisu. Žalobkyně měla v úmyslu prokázat, že měla vážný důvod, proč se k výslechu nedostavila, pomocí lékařské zprávy svého praktického lékaře, fotografií dopisu s žádostí o přeložení termínu výslechu, písemným prohlášením pana X a dále výslechem pana X. 11. Z výše uvedeného však vzala žalovaná v potaz pouze lékařskou zprávu X. Ta podle žalované neprokazuje, že by žalobkyně měla takové zdravotní problémy, pro které by se nemohla dostavit k provedení výslechu. Žalobkyně měla za to, že ve zprávě uvedené zdravotní problémy jsou obecně známé jako příznaky infekčních respiračních onemocnění. Po žalobkyni nebylo možné požadovat, aby se s takovými příznaky k výslechu dostavila. Zbylé navrhované důkazy žalovaná v potaz nevzala a výslech pana X neprovedla. Vycházela z toho, že součástí správního spisu omluva žalobkyně z výslechu není. Žalobkyně však poukázala na to, že svou omluvu z výslechu zaslala, resp. že ji zaslal na její pokyn pan X. 12. Samotná skutečnost, že nebyla zaslána doporučeně neznamená, že by k této omluvě nebylo možné přihlížet či že by se jí správní orgán I. stupně neměl zabývat. Je sice pravdou, že omluva nebyla obsažena ve správním spisu, příčiny toho však mohou spočívat v administrativním pochybení správního orgánu I. stupně. Žalobkyně měla za to, že její důkazní návrhy nebyly žalovanou řádně vypořádány. Výslech pana X přitom byl způsobilý prokázat, že se žalobkyně z důvodu své nemoci nebyla schopna k výslechu dostavit, i to, že pan X její omluvu správnímu orgánu odeslal. 13. V