78 A 2/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 A 2/2025- 46 - text  7 78 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: Q. K. T., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2025, č. j. MV-183602-4/SO-2024, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 20. 1. 2025, č. j. MV-183602-4/SO-2024, a usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 30. 10. 2024, č. j. OAM-60295-12/ZM-2024, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 397,60 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2025, č. j. MV-183602-4/SO-2024, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 30. 10. 2024, č. j. OAM-60295-12/ZM-2024, kterým bylo podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zastaveno řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, neboť žalobce podal tuto žádost v době, kdy k tomu nebyl oprávněn. Žalobce se zároveň domáhal toho, aby soud žalovanému uložil povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v projednávané věci nesouhlasil s tím, jak se žalovaný vypořádal s odvolací námitkou týkající se podání předmětné žádosti v době, kdy k tomu nebyl oprávněn. Uvedl, že v rámci správního řízení doložil lékařskou zprávu, dle které byl od 18. 9. 2024 do 25. 9. 2024 nemocný a měl stanoven lůžkový režim. Jakmile se jeho zdravotní stav zlepšil, tak ihned odkazovanou žádost podal, přičemž tedy byla lhůta dle § 47 odst. 3 zákona o pobytu cizinců zachována, neboť žádost žalobce podal okamžitě po kontrole u lékaře. Správní orgány tak dle názoru žalobce dostatečně neposoudily jeho zdravotní problémy, jak tyto byly doloženy jím předloženou lékařskou zprávou. Podle žalobce se přitom prokazatelně jednalo o objektivní překážky na jeho vůli nezávislé, které mu ve včasném podání bránily, a tudíž správní orgány postupovaly čistě formalisticky, pokud dané správní řízení zastavily. K tomu žalobce poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Azs 62/2014-31, a ze dne 7. 3. 2023, č. j. 1 Azs 280/2022-32, jakož i na rozsudek zdejšího soudu ze dne 14. 10. 2024, č. j. 54 A 10/2023-47, s tím, že byl judikaturou správních soudů jako důvod na vůli cizince nezávislý akceptován mj. stav, kdy byl cizinci v posuzovanou dobu doporučen klidový režim a nevycházet – tj. režim obdobný dočasné pracovní neschopnosti. Žalobce proto považoval napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě trval na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí, přičemž odmítl žalobní argumentaci jako nedůvodnou. V podrobnostech pak odkázal na obsah napadeného rozhodnutí a spisový materiál. Zmínil též, že sám žalobce ve věci popsal, že dne 18. 9. 2024 několik hodin čekal na pracovišti správního orgánu I. stupně v Ústí nad Labem, kde jej rozbolela hlava, a proto odešel v doprovodu svého krajana k lékaři v Teplicích. Bolest hlavy přitom dle žalovaného sama o sobě není překážkou v podání žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty či jejího předání k poštovní přepravě nebo udělení plné moci jiné osobě k jejímu podání. Předloženou lékařskou zprávou pak podle žalovaného nebylo prokázáno, že by žalobce trpěl těžkou migrénou, která by mu znemožňovala běžný život. Žalobce rovněž nebyl kvůli zdravotnímu stavu odvezen z pracoviště správního orgánu I. stupně rychlou záchrannou službou. V podání předmětné žádosti tak žalobci dle žalovaného nebránila zákonem uznatelná překážka. V řešeném případě tedy byly splněny podmínky pro zastavení řízení o podané žádosti žalobce, přičemž bylo napadené rozhodnutí dle žalovaného vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci a plně v souladu s platnými právními předpisy. Ústní jednání soudu 4. Při jednání soudu konaném dne 19. 5. 2025 právní zástupce žalobce plně odkázal na argumentaci obsaženou již v podané žalobě. Zdůraznil, že měl žalobce v rozhodné době lékařem stanoven klidový režim. Poté, co se jeho zdravotní stav zlepšil, tak ihned podal předmětnou žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, a tudíž byla lhůta dle § 47 odst. 3 zákona o pobytu cizinců zachována. 5. Žalovaný se z jednání písemně omluvil, přičemž souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Posouzení věci soudem 6. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty třiceti dnů ode dne doručení napadeného rozhodnutí, jak stanoví § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení odůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 7. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu projednávaného případu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Nejprve se soud zabýval blíže nespecifikovaným žalobním tvrzením o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, a to způsobem plně odpovídajícím obecnosti této námitky. 9. Podle § 68 odst. 3 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), platí, že v odůvodnění rozhodnutí se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. 10. S odkazem na výše citované ustanovení správního řádu soud konstatuje, že z odůvodnění rozhodnutí musí být vždy zřejmé, z jakých skutkových zjištění správní orgán ve vztahu k jím vyhlášenému výroku vycházel a na základě jakého právního názoru k závěrům o něm dospěl. Správní rozhodnutí, které takovouto skutkovou a právní úvahu neobsahuje, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť nemůže plnit svou základní funkci, tedy osvětlit účastníku řízení, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno v jeho výroku (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006-36, ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 As 10/2005-298, ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005-65, ze dne 11. 8. 2004, č. j. 5 A 48/2001-47, ze dne 17. 9. 2003, č. j. 5 A 156/2002-25, ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008-13, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, nebo ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44). Současně je ovšem nutné zdůraznit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí, nelze-li v něm zjistit jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, nebo např. rozsudek téhož soudu ze dne 22. 3. 2023, č. j. 2 Afs 122/202256). 11. Vycházeje ze shora uvedeného je tedy ve věci třeba konstatovat, že z napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé, z jakých skutkových zjištění žalovaný při svém rozhodování vycházel a na základě jakého právního názoru k závěrům o něm dospěl. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se též srozumitelným způsobem podává, k jakým konkrétním okolnostem žalovaný v rámci hodnocení věci přihlédl a proč považoval argumentaci žalobce za nedůvodnou. Ve vztahu k povšechné námitce žalobce stran nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, tudíž zdejší soud vyhodnotil, že takovýmto deficitem dané rozhodnutí netrpí. 12. Ostatně žalobce spíše než s absencí úvah žalovaného ve smyslu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí nesouhlasil s jeho vlastními závěry, což však samo o sobě jistým způsobem svědčí o p