8 Afs 78/2006 — Nejvyšší správní soud

141 Af 7/2025- 37 - text  10 141 Af 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: M. B., narozen X bytem X proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. VZP-25-05515091-L8C3 ze dne 6. 8. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaná shora uvedeným rozhodnutím ze dne 6. 8. 2025 zamítla žalobcovy námitky a potvrdila výkaz nedoplatků č. 5242500696 ze dne 2. 7. 2025. Tímto výkazem bylo žalobci předepsáno k úhradě dlužné pojistné na veřejné zdravotní pojištění ve výši 53 629 Kč a penále ve výši 14 758 Kč. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že Česká republika nikdy právně nevznikla jako nástupce Československé socialistické republiky (dále jen „ČSSR“); neexistuje právní akt o zániku ČSSR ani o přechodu státního občanství. Všichni občané včetně osob vykonávajících zákonodárnou moc tak podle žalobce zůstali občany ČSSR, která nadále de iure existuje, a nikdo nemohl nabýt občanství České republiky. Žalobce konstatoval, že podmínka občanství pro výkon mandátu nebyla nikdy splněna, a tudíž zákony přijaté po roce 1993 nejsou právně závazné. Napadené rozhodnutí proto podle žalobce postrádá právní základ, což je činí nezákonným. Žalobce připomněl, že podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a podle § 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) může správní orgán činit jen to, co mu zákon ukládá nebo umožňuje. Žalovaná jako právnická osoba zřízená zákonem č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, (dále jen „zákon o VZP“) vykonává přenesenou působnost a je podle žalobce povinna postupovat výhradně v mezích zákona. Žalobce namítal, že rozhodnutí založené na právním předpisu, který není platný, nebo v rozporu se zákonem je nezákonné. 3. Žalobce dále upozornil na neexistenci zákonného platidla. Vysvětlil, že bankovky a mince vydané Českou národní bankou nejsou opatřeny zákonným státním znakem podle zákona č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, (dále jen „zákon o státních symbolech“) a podle § 3 odst. 1 písm. e) zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o užívání státních symbolů“). Podle žalobce bankovky obsahují stylizovanou a heraldicky upravenou napodobeninu, nikoli státní znak v zákonné podobě, a mince zobrazují lva mimo heraldický štít, často v nesprávné poloze. Žalobce uvedl, že vyhlášky České národní banky odporují zákonu a nemohou založit platnost peněz. Současně odmítl možnost bezhotovostního plnění, neboť zůstatek na účtu není zákonným platidlem a převod lze právně uznat jen tehdy, je-li směnitelným za zákonné peníze. Žalobce uzavřel, že v oběhu se nenacházejí zákonné peníze, a není proto možné materiálně splnit povinnost, kterou žalovaná ukládá. Dodal, že podle § 77 správního řádu je takové rozhodnutí materiálně nevykonatelné a lze je považovat za nicotné. 4. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť žalovaná se v odůvodnění nevypořádala s jeho konkrétními námitkami. Omezila se na konstatování, že pojištění vzniklo „ze zákona“ a že „platidlem jsou peníze vydané ČNB“. Nevysvětlila však, proč bankovky a mince, které neodpovídají zákonu, mají být přesto považovány za zákonné peníze. 5. Žalobce namítal, že žalovaná jej eviduje jako občana České republiky, aniž by měla k dispozici právně způsobilý doklad prokazující tuto skutečnost. Občanské průkazy a cestovní pasy vydávané po roce 1993 podle žalobce neobsahují státní znak ve smyslu zákona o státních symbolech a zákona o užívání státních symbolů, a to buď ve smyslu vyobrazení nebo barevného zpracování, nýbrž jeho heraldickou napodobeninu. Z takového znaku nelze podle žalobce odvozovat státní příslušnost České republiky. Konstatoval, že tyto doklady nejsou veřejnými listinami podle § 567 a § 568 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „občanský zákoník“), neboť neobsahují podpis oprávněné osoby jednající za stát. Podle žalobce jedná stát prostřednictvím oprávněných osob, avšak na těchto dokladech není patrno, že by stát právně jednal. Žalobce zdůraznil, že veřejná listina je výsledkem právního jednání; v tomto případě však nejde ani o jednostranné právní jednání držitele, neboť na dokladu není jeho vlastnoruční podpis, ale pouze jeho reprodukce. Za právně vadné označil žalobce také rodné listy vydávané samostatnou Českou republikou. Pokud by žalovaná postupovala v souladu se zákonem, musela by předložený doklad odmítnout jako nezpůsobilý k prokázání státní příslušnosti. Evidence žalobce jako občana České republiky proto postrádá zákonný základ a nemůže zakládat účast na systému veřejného zdravotního pojištění. 6. Dále žalobce uvedl, že registraci u žalované učinil v omylu. V době registrace vycházel z přesvědčení, že je občanem samostatné České republiky a že zákony přijaté po roce 1993 jsou platné. Popsal, že teprve podrobným zkoumáním právních předpisů a dokladů dospěl k závěru, že k přechodu státního občanství nikdy nedošlo a že samostatná Česká republika nevznikla platným právním aktem. Podle žalobce byl jeho omyl vyvolán podvodným stavem vytvořeným zákonodárci, kteří sami nesplňovali podmínku státního občanství. Takový omyl nelze přičítat žalobci, neboť jde o situaci způsobenou třetími osobami. Konstatoval, že podle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, (dále jen „zákon o péči o zdraví“) má nadále nárok na zdravotní péči zdarma, bez povinnosti účasti na zdravotním pojištění vzhledem k tomu, že ČSSR nebyla zrušena a zákony, které Česká republika převzala, nejsou zákony „kontinuitního nástupce dle mezinárodního práva“. Povinnost platit pojistné je proto podle žalobce nejen nezákonná, ale i v rozporu se zásadou, že podvod zneplatňuje vše. 7. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, vyslovil nicotnost výkazu nedoplatků č. 5242500696 ze dne 2. 7. 2025 a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že napadené rozhodnutí je bezvadné, řádně odůvodněné a srozumitelné. Napadené rozhodnutí podle žalované uvádí, z jakých důvodů došlo k vyměření dlužného pojistného a penále, na základě jakých zákonných ustanovení byla žalovaná oprávněna takto rozhodnout a z jakých důvodů je žalobce pojištěncem žalované. V napadeném rozhodnutí žalovaná odkázala na přiléhavou právní úpravu, především na § 53 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, (dále jen „zákon o zdravotním pojištění“). Žalobce podle žalované ve své námitce ze dne 17. 7. 2025 nijak nerozporoval samotnou existenci dluhu na pojistném a penále či výši dluhu, respektive neuvedl relevantní argumenty pro neexistenci dluhu, ani relevantně nerozporoval výši dluhů, a proto žalovaná jeho námitky zamítla jako nedůvodné. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Žalobcova replika a další podání 9. V replice ze dne 3. 11. 2025 se žalobce prohlásil za muže s právní osobností s tím, že není fyzickou osobou. Toto označení je podle žalobce právní nonsens bez opory v přirozeném právu a v době ČSSR se nepoužíval. Žalobce trval na tom, že nikdy právně neztratil svou státní příslušnost k ČSSR. Vyjádření žalované podle žalobce ignoruje jeho klíčové právní námitky a nevyvrací jeho tvrzení o neexistenci právního vzniku České republiky, chybějícím právním aktu přechodu státního občanství z ČSSR na Českou republiku, chybějící právní osobnosti žalované a neexistenci zákonného platidla v oběhu. Zdůraznil, že žalovaná nebyla zřízena právním aktem státu, který by právně existoval. Žalovaná tak podle žalobce není veřejnoprávní korporací, nýbrž právní fikcí, která nemá schopnost být účastníkem řízení. 10. Žalovaná se podle žalobce odvolává na právní vztah, který nikdy nebyl založen právním jednáním. Neexistuje žádný platný právní titul, který by zakládal povinnost žalobce přistoupit k systému zdravotního pojištění vedeného právní fikcí bez právní subjektivity. Pokud žalovaná tvrdí, že existuje zákonná povinnost platit pojistné, musí podle žalobce prokázat, že takový zákon pochází od existujícího státu a je vynutitelný na základě zákonného aktu. 11. Žalobce dále uvedl, že na základě článků 4 a 5 ARSIWA (Articles on the Responsibility of States for Internationally Wrongful Acts) může být výkon veřejné moci přičítán státu pouze tehdy, pokud je vykonáván orgánem, který je založen zákonem právně existujícího státu a výslovně označen jako státní orgán nebo mu bylo uděleno pověření tímto státem. Tato kritéria žalovaná ani žádný soud v České republice podle žalobce nesplňují. Jakékoli právní jednání provedené prostřednictvím systémů vytvořených režimem České republiky (datové schránky, občanské průkazy, registry, notářské úkony či autoritativní evidence) je podle žalobce