15 Af 16/2023 – Krajský soud v Ústí nad Labem

15 Af 16/2023- 84 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 14 15 Af 16/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: Ústecký kraj, IČO: 708 92 156 sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem zastoupený JUDr. Evou Machovou, advokátkou sídlem Na Sadech 2033/21, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2023, č. j. MF-17401/2018/1203-8, takto: I. V řízení, které bylo přerušeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2024, č. j. 15 Af 16/2023-69, se pokračuje. II. Ministerstvo pro místní rozvoj není osobou zúčastněnou na tomto řízení. III. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 1. 8. 2023, č. j. MF-17401/2018/1203-8, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 200 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2023, č. j. MF-17401/2018/1203-8, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a byl potvrzen platební výměr č. 2/2018 Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad (dále jen „regionální rada“) ze dne 12. 1. 2018, č. j. RRSZ 9500/2017, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 17. 1. 2018, č. j. RRSZ 490/2018, kterým správce daně podle § 22 odst. 2 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“), a podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), vyměřil žalobci odvod ve výši 1 554 590 Kč za porušení rozpočtové kázně u projektu reg. č. CZ.1.09/1.3.00/18.00384 s názvem „SPŠ strojní a elektrotechnická, Ústí n. L., Revitalizace areálu školy 4. – 6. etapa + CEDOP“. Žaloba 2. Žalobce namítl, že nelze dovozovat, že by došlo uzavřením dodatku k porušení zákona s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) č. C-424/06 Presssetext Nachtrichtenagentur GmbH (dále jen „rozsudek Pressetext“). Žalobce měl za to, že nemohl znát toto rozhodnutí a nemohl podle něj postupovat. Jednalo se o velký zásah do našeho právní řádu, který byl realizován až v roce 2012. V době, kdy probíhalo příslušné zadávací řízení v rámci projektu, tak toto rozhodnutí bylo teprve přijato SDEU. Dle názoru žalobce je nepřípustné měnit obchodní podmínky v rámci zadávacího řízení z důvodu změny judikatury. Poznamenal, že v době, kdy zájemci o zakázku podávali nabídky, judikatura neexistovala; zákon v tehdejší podobě umožňoval i změny smlouvy dodatkem. 3. Konstatoval, že stanovený odvod ve výši 25 % finančních prostředků z přidělené dotace byl uložen před rozhodnutím krajského soudu č. j. 15 Af 2/2021-37, jenž původní rozhodnutí žalovaného zrušil, za 4 pochybení spočívající v porušení zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 30. 9. 2016 (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), a stejná výše odvodu byla žalobci uložena novým rozhodnutím po vydání rozsudku krajského soudu za jedno vytýkané porušení. Tento způsob uložení odvodu je dle názoru žalobce nezákonný vzhledem k tomu, že žalovaný nedodržel při novém rozhodnutí právní názor soudu, který tento vyslovil v odst. 37 rozsudku. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný spolu s předložením správního spisu poskytl i písemné vyjádření k žalobě, v němž nejprve vylíčil dosavadní průběh řízení a skutkový děj. Dále uvedl, že v napadeném rozhodnutí odkázal na rozsudek Pressetext zejména pro jeho výstižnost a srovnatelnost posuzovaného případu s touto věcí. Zdůraznil, že případ posuzovaný v rozsudku Pressetext se týkal transakcí provedených během let 2000, 2001 a 2005. Již z principu pak každá změna smlouvy uzavřená s vítězným uchazečem, která by zjevně změnila ekonomickou rovnováhu ve prospěch dodavatele, nemůže být férová vůči ostatním uchazečům. V regulérním zadávacím řízení musí být všechny podmínky zakázky předem známy, což umožňuje uchazečům podat takové nabídky, které mohou být poté objektivně porovnány. Tento požadavek je a byl vyjádřen v § 6 zákona o veřejných zakázkách jako povinnost dodržet zásady transparentnosti a rovného přístupu. Proto bez ohledu na to, zda žalobce mohl, či nemohl znát názor SDEU na problematiku podstatných změn smlouvy, je zřejmé, že uzavření takového dodatku ke smlouvě, kterým byl vybraný dodavatel zjevně zvýhodněn, zásadám transparentnosti a rovného přístupu nepochybně odporovalo. 5. Dále uvedl, že jako vyhovující instrument pro správní úvahu, jehož pomocí dospěl k přiměřenému procentu, statisticky odpovídajícímu průměrnému finančnímu dopadu konkrétního pochybení, tak zvolil pokyny COCOF, protože aplikací tohoto v rámci Evropské unie obecně používaného a českými soudy aprobovaného metodického materiálu v dostatečné míře zajistil rovnost rozhodování ve srovnatelných případech. Není proto rozhodné, že datum vydání COCOF je pozdější než datum uzavření předmětného dodatku ke smlouvě. Pokyny pak stanovují v kapitole 1., bod 1. 1, že v oddílu 2 jsou popsány nejčastěji se vyskytující druhy pochybení (v pokynech je používán termín „nesrovnalost“). Je zde zároveň doporučeno, aby příslušné orgány přistupovaly k nesrovnalostem, které nejsou v oddíle 2 přímo uvedeny, v souladu se zásadou proporcionality, analogicky s typy nesrovnalostí uvedenými v kapitole 2 těchto pokynů. Konstatoval, že pro posuzování jednotlivých pochybení vždy vychází ze znění COCOF z roku 2013, a to z toho důvodu, aby bylo zajištěno důsledné dodržení zásady rovnosti. Měl za to, že právě jednotné použití COCOF je vhodným nástrojem, kterým je možné zajistit rovnost rozhodování ve srovnatelných případech, zamezit možnosti porušení zásady správního uvážení a zajistit dostatečnou ochranu žalobcových práv. 6. Ve vyjádření k výzvě soudu žalovaný uvedl, že v žádném případě nemůže souhlasit se závěrem, že mělo v nyní projednávané věci dojít k prekluzi práva dle čl. 3 nařízení Rady (ES) č. 2988/95 ze dne 18. 12. 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (dále jen „nařízení č. 2988/95“). Zdůraznil, že lhůty stanovené dle čl. 3 odst. 1 a 2 nařízení č. 2988/95 lze aplikovat pouze v případech, kdy členský stát nevyužije možnosti dané mu čl. 3 tohoto nařízení a do vnitrostátních právních norem nezahrne vlastní právní úpravu (resp. prekluzivních) lhůt v této oblasti. Právní řád České republiky nicméně úpravu promlčecích (resp. prekluzivních) lhůt v této oblasti obsahuje, když v § 22 odst. 13 rozpočtových pravidel (ve znění do 19. 12. 2015 pak v odst. 11) stanovil, že odvod a penále za porušení rozpočtové kázně lze uložit do 10 let počítaných od 1. ledna roku následujícího po roce, v němž došlo k porušení rozpočtové kázně. V nyní posuzovaném případě tedy uplynula prekluzivní lhůta nejdříve dne 1. 1. 2024, resp. k 1. 1. 2027, jelikož k připsání plateb vztahujících se k posuzovanému porušení rozpočtové kázně na účet žalobce došlo v prosinci roku 2013 a v dubnu roku 2016. 7. V doplnění vyjádření ze dne 18. 3. 2024 žalovaný poukázal na to, že je sporné, zda na dotaci poskytnutou ze státního rozpočtu, resp. z rozpočtu regionální rady či hlavního města Prahy, lze vůbec aplikovat nařízení č. 2988/95, protože pochybením příjemce dochází v první řadě k dopadu na státní rozpočet České republiky (resp. jiný národní veřejný rozpočet), a nikoli přímo na rozpočet Evropské unie ve smyslu definice nesrovnalosti podle nařízení č. 2988/95. Platí totiž, že příjemcům byly dotace poskytovány vždy z rozpočtu regionální rady, tj. z územního rozpočtu, nikoliv přímo z rozpočtu Evropské unie. Uvedené dále dle žalovaného znamená, že ani regionální rada nikdy nebyla příjemcem prostředků z rozpočtu Evropské unie, nýbrž z rozpočtu kapitoly Ministerstva pro místní rozvoj, tj. ze státního rozpočtu. Proto se na dotace poskytované regionální radou musí vztahovat rozpočtová pravidla. Uvedené dále znamená, že uložený odvod za porušení rozpočtové kázně by byl příjemce dotace povinen v souladu se rozpočtovými pravidly odvést vždy do rozpočtu, z něhož mu byly prostředky poskytnuty, tj. do rozpočtu regionální rady, nikoliv tedy přímo do rozpočtu Evropské unie. Repliky žalobce 8. V replice ze dne 3. 1. 2024 žalobce uvedl, že změna smlouvy spočívala pouze v rozdělení úhrady za služby na dvě části bez toho, aby jinak zasáhla do její výše či termínů splatnosti. Pokud bude tedy soud toto jednání žalobce posuzovat z pohledu zmiňovaného rozsudku Pressetext, jenž ve svém vyjádření zmiňuje žalovaný, pak by měl obsah dodatku posoudit jako nepodstatnou změnu smlouvy právě vzhledem k popisovaným případům změn smlouvy uvedených v tomto rozhodnutí ESD, jelikož případy podstatných změn v tomto rozhodnutí k projednávané věci přiléhavé nejsou. Žalobce se domníval, že podle platné právní úpravy a příslušného zákon