4 As 281/2015 — Nejvyšší správní soud

16 A 22/2025- 61 - text  4 16 A 22/2025 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera, a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Bc. Ondřeje Šafránka ve věci žalobce: R. K., narozen X bytem X proti žalovaným: 1. Základní škola Teplice IČO: 63788136 sídlem U Nových lázní 1102, 415 01 Teplice 2. Základní škola s rozšířeným vyučováním cizích jazyků, Teplice IČO: 46070877 sídlem Metelkovo nám. 968, 415 01 Teplice zastoupeným advokátkou Mgr. et Mgr. Lucií Neumannovou sídlem Masarykova třída 2462/55, 415 01 Teplice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaných, který měl spočívat v přijetí nezletilých dětí žalobce E. K., nar. X, a A. K., nar. X, ke školní docházce a umožnění jejich účasti na vyučování od 2. 9. 2025, jakož i ve vyslání A. K. na adaptační kurz dne 4. 9. 2025; a na ochranu před nezákonným zásahem žalovaných, který měl spočívat v neposkytování informací o vzdělávání nezletilých dětí žalobci, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou k podepsanému soudu dne 2. 10. 2025 vč. jejího doplnění ze dne 13. 11. 2025 domáhal za a) určení, že postup žalovaných spočívající v přijetí jeho nezletilých dětí (E. a A.) ke školní docházce a v umožnění jejich účasti na vyučování od 2. 9. 2025, jakož i ve vyslání syna žalobce na adaptační kurz dne 4. 9. 2025, byl nezákonným zásahem do veřejných subjektivních práv žalobce; b) uložení zákazu žalovaným pokračovat v tomto nezákonném zásahu; c) uložení povinnosti žalovaným respektovat výkon rodičovské odpovědnosti obou rodičů a poskytovat informace o vzdělávání nezletilých dětí oběma rodičům rovným, přímým a nediskriminačním způsobem. 2. Žalobce se domáhal soudní ochrany podle dílu 3, hlavy II, části třetí zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s“)., když předmětnou žalobou zahájil řízení o ochraně před nezákonným zásahem. Nezákonný zásah žalobce spatřuje v tom, že byl oběma jeho nezletilým dětem umožněn přestup na jinou školu, syn žalobce se účastnil adaptačního kurzu ve škole a oběma dětem je nadále poskytována povinná školní docházka, a to bez souhlasu žalobce a v rozporu s rozhodnutím opatrovnického soudu. Okresní soud v Nymburku rozhodl v opatrovnické věci pravomocným rozsudkem ze dne 19. 7. 2024, č. j. P 215/2023-349, o návrhu matky dětí na změnu školy tak, že jej zamítl. Přestože obě žalované školy byly prokazatelně dne 19. 8. 2025 seznámeny s nesouhlasem žalobce se změnou školy nezletilých, jakož i s existencí uvedeného rozsudku, vydaly dne 2. 9. 2025 rozhodnutí o přijetí dětí a umožnily jejich docházku, přičemž syn žalobce byl dne 4. 9. 2025 vyslán na adaptační kurz. Stejnou žalobou se žalobce dále domáhal soudní ochrany před nezákonným zásahem, který spatřoval v tom, že obě žalované omezují komunikaci se žalobcem jakožto otcem dětí a dopouští se vůči němu nerovného zacházení, zatímco s matkou komunikují běžným způsobem, čímž dochází k faktickému vyloučení žalobce z informací o vzdělávání dětí. 3. Podle § 82 s. ř. s. může se každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, domáhat u soudu žalobou ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 4. Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, pokud nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat. 5. Na tomto místě soud připomíná, že v předmětné věci již rozhodl usnesením ze dne 19. 11. 2025, č. j. 16 A 22/2025-31, když žalobu odmítl jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud toto usnesení zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení, a to rozsudkem ze dne 11. 2. 2026, č. j. 6 As 170/2025-37 (dále jen „kasační rozsudek“). 6. K první části žaloby, jíž se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaných, který měl spočívat v přijetí nezletilých dětí žalobce ke školní docházce a umožnění jejich účasti na vyučování, jakož i ve vyslání syna žalobce na adaptační kurz, soud zdůrazňuje, že právo na vzdělávání a školské služby náleží pouze žákům a studentům, nikoli jejich zákonným zástupcům, právě proto může být účastníkem správního řízení o přijetí ke vzdělávání pouze daný uchazeč o vzdělání, nikoli jeho rodiče. Nejvyšší správní soud v kasačním rozsudku uvedl, že ve správním řízení, jehož předmětem je rozhodování o přijetí dítěte ke vzdělávání (v mateřské škole, na základní škole či na střední škole), je účastníkem řízení pouze dítě, které v zastoupení svých zákonných zástupců podává přihlášku k zápisu. Rozhodnutím ředitele školy o přijetí dítěte ke vzdělávání může být dotčeno pouze právo dětí na vzdělávání. Žádné veřejné subjektivní právo rodičů být dotčeno nemůže, neboť rodiče nejsou účastníky tohoto řízení. Rovněž v řízení o přestupu žáka do jiné základní školy je jeho účastníkem toliko dítě (jednající v zastoupení svým rodičem), nikoli samotný rodič dítěte. Jak je uvedeno v kasačním rozsudku „s realizací práva na vzdělávání a s plněním povinné školní docházky je pak neoddělitelně spjata nejen každodenní docházka žáků do školy, ale i jejich účast na akcích školou pořádaných (zde adaptačním kurzu)“. Z kasačního rozsudku tedy plyne, že rozhodnutí o přijetí dítěte do školy (a tedy i o přestupu) se sice určitým způsobem může zprostředkovaně dotknout právní sféry rodičů, neboť jim tím vzniká řada povinností (např. hradit školné, družinu, zájmové kroužky, obědy ve škole, zajišťovat docházku dítěte na výuku a akce školy, omlouvat absence atd.), nejedná se však o zásah do práv a povinností rodičů v oblasti veřejnoprávní. Právě proto jsou k řešení neshody rodičů ohledně výběru školy dítěte příslušné výhradně civilní soudy, jak stanoví § 877 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Ochranu práv rodičů při výkonu jejich rodičovské odpovědnosti tedy poskytují civilní soudy, nikoli soudy ve správním soudnictví. Jednání popsané v této části žaloby tak nemůže být vzhledem ke své shora popsané povaze zásahem do práv žalobce (ani pokynem či donucením) ve smyslu § 82 s. ř. s., i kdyby byla všechna tvrzení žalobce pravdivá. Není-li tedy žalobce krácen na veřejných subjektivních právech tvrzeným jednáním žalovaných, není k podání zásahové žaloby aktivně procesně legitimován, neboť není splněna podmínka řízení spočívající v myslitelném dotčení právní sféry. Nejsou tedy splněny všechny esenciální podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný. 7. Ve druhé části podané žaloby se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaných spočívajícím v neposkytovaní informací o vzdělávání jeho nezletilých dětí. Žalobce žádal, aby krajský soud uložil žalovaným povinnost poskytovat žalobci tyto informace rovným, přímým a nediskriminačním způsobem. V této části však podaná žaloba nesplňuje všechny zákonem stanovené zvláštní náležitosti, neboť neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se žalobce dovolává. Soud proto žalobce usnesením ze dne 9. 3. 2026, č. j. 16 A 22/2025-51, vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení odstranil vady žaloby v této části, tedy aby žalobu doplnil tak, aby z ní bylo jednoznačně patrné, k jakému konkrétnímu jednání, v němž je žalobcem spatřován nezákonný zásah, mělo dojít, kdy k nezákonnému zásahu mělo dojít a zda nezákonný zásah nadále trvá, jak probíhala komunikace žalovaných s žalobcem a s matkou nezletilých dětí a v čem konkrétně žalobce spatřuje rozdílný přístup žalovaných v komunikaci a sdílení informací o vzdělávání dětí k jemu samotnému a k matce dětí, a aby v souladu se svými tvrzeními formuloval petit žaloby. Dále jej soud vyzval, aby označil důkazy, jichž se na podporu svých žalobních tvrzení dovolává a má-li je k dispozici, aby je předložil soudu. Zároveň soud žalobce poučil o následcích nevyhovění výzvě. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 9. 3. 2026. Žalobce na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 9. 3. 2026, doručeným soudu téhož dne, ve kterém v podstatě jen zopakoval svá tvrzení vztahující se k té části žaloby, kterou se domáhá ochrany před nezákonným zásahem, který měl spočívat v přijetí nezletilých dětí žalobce ke školní docházce a umožnění jejich účasti na vyučování, jakož i ve vyslání syna žalobce na adaptační kurz. Tu část žaloby, kterou se domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaných spočívajícím v neposkytovaní informací, však uvedeným podáním nedoplnil. K tvrzenému neposkytování informací o vzdělávání dětí neuvedl nic. Do dne vydání tohoto rozhodnutí žádné další podání, kterým by odstranil vytýkané vady žaloby, žalobce neučinil. Shora uvedené vady žaloby tak v soudem stanovené lhůtě řádně neodstranil a v řízení proto nelze pokračovat. 8. Soud nepřehlédl, že k požadavku žalobce na poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem ž