175 A 2/2026 – Krajský soud v Ústí nad Labem

175 A 2/2026- 26 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 7 175 A 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobkyně: T. T. N., narozena X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupena Mgr. Markem Eichlerem, advokátem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 1. 2026, č. j. CPR-41984-2/ČJ-2025-930310-V242, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 26. 1. 2026, č. j. CPR-41984-2/ČJ-2025-930310-V242, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 21. 11. 2025, č. j. KRPU-198107-21/ČJ-2025-040026-SV, kterým bylo žalobkyni podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a zároveň stanovena doba 6 měsíců, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie. Počátek této doby byl určen v souladu s § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku, kdy žalobkyně vycestuje z území států EU a smluvních států, přičemž doba k jejímu vycestování z území ČR byla podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena na 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Konečně bylo podle § 120a zákona o pobytu cizinců vysloveno, že se na žalobkyni nevztahují důvody stanovené v § 179 zákona o pobytu cizinců znemožňující jí vycestovat. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně namítala, že žalovaná se nedostatečně vypořádala s tím, že žalobkyně disponovala maďarským povolením k pobytu, kdy platnost tohoto povolení byla do 17. 12. 2025. Správním orgánům se dle žalobkyně nepodařilo dostatečně zjistit, zda mohla žalobkyně vědět o tom, že jí bylo povolení k pobytu zrušeno, jelikož žádné rozhodnutí o zrušení pobytu nepřevzala. Samotná informace o tom, že povolení k pobytu v Maďarsku je již neplatné, nepostačuje dle žalobkyně k tomu, aby jí bylo kladeno k tíži, že její nelegální pobyt stanovuje správní orgán od 19. 12. 2024, bez toho, aniž by měl správní spis o zrušení povolení v Maďarsku či by měl podrobnější zprávu ze strany Maďarska o celkové pobytové historii žalobkyně. Žalobkyně podotkla, že navíc ještě v Polsku disponuje fikcí pobytu, tudíž by jí měla být uložena maximálně povinnost opustit území ČR, neboť je v Polsku oprávněně. 3. Správní orgány dle žalobkyně vycházely toliko z kusých informací, díky kterým však není možné dostatečně posoudit nepřiměřenost vydaného rozhodnutí, kdy tím došlo i k porušení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“), neboť byl nedostatečně zjištěn skutkový stav. 4. Dále žalobkyně namítala, že se žalovaná zcela nedostatečně vypořádala s nepřiměřeností zásahu vydaného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. Byla toho názoru, že správní orgány způsobily nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, neboť absentovaly na zjištění veškerých hledisek k posouzení přiměřenosti dopadů k osobě žalobkyně. Žalobkyně na území ČR pobývala pouhých 10 dnů, během kterých nepáchala žádnou trestnou činnost, a žila zde v domnění, že je zde legálně, neboť disponovala maďarským povolením k pobytu, o kterém netušila, že bylo zneplatněno a dále má podanou žádost v Polsku, která jí opravňuje k pobytu v Polsku. Vyhoštění je nepřiměřené a odporuje správní praxi v obdobných věcech, kdy se standartně ukládá povinnost opustit území ČR s tím, že se žalobkyně vrací do Polska. Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná předložila soudu správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dle žalované správní orgány nepochybily, a proto navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jednání soudu 6. Z jednání soudu dne 31. 3. 2026 se oba účastníci omluvili, přičemž nežádali o odročení jednání. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Posouzení věci soudem 7. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během desetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 8. Žaloba není důvodná. 9. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 29. 10. 2025 se žalobkyně dostavila na pracoviště správního orgánu I. stupně. Prokázala se cestovním dokladem č. P02657035, ve kterém bylo vyznačeno již neplatné maďarské dlouhodobé vízum č. 003790593, s platností od 15. 5. 2024 do 1. 6. 2024, s dobou pobytu na 30 dní a na straně 12 bylo otištěno razítko o podané žádosti o pobyt na území Polska. Jelikož žalobkyně jiným vízem nebo oprávněním k pobytu nedisponovala, bylo s ní zahájeno správní řízení z důvodu naplnění skutkové podstaty ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. Prostřednictvím maďarských orgánů bylo zjištěno, že žalobkyně byla držitelkou povolení k pobytu na území Maďarska, s platností do 17. 12. 2025, které však bylo ke dni 18. 12. 2024 zrušeno a žalobkyně nemá na území Maďarska žádný pobyt. Polské orgány potvrdily skutečnost, že žalobkyně dne 9. 10. 2024 podala žádost na území Polska, o které dosud nebylo rozhodnuto. Do protokolu žalobkyně uvedla, že na území České republiky přicestovala dne 19. 10. 2025 z Budapešti. O skutečnosti, že jí byl zrušen pobyt v Maďarsku, nevěděla, nedostala o tom žádnou informaci. V Maďarsku už jí nechtěli prodloužit povolení, proto podala žádost v Polsku, ale neví, jak o ní bylo rozhodnuto. Věděla, že se nachází na území České republiky bez oprávnění, proto přišla situaci řešit. Ke své osobě uvedla, že celá její rodina (rodiče a sourozenci) žijí ve Vietnamu, v České republice nemá žádné vazby, závazky ani pohledávky. Za jedinou překážku vycestování označila dluh ve Vietnamu, případné vyhoštění bude respektovat. Ve Vietnamu jí nehrozí žádné nebezpečí. 10. Soud se nejprve zabýval námitkou žalobkyně ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že žalovaná nezjistila veškerá hlediska k posouzení přiměřenosti dopadů k osobě žalobkyně, kdy žalobkyně zdůraznila, že na území ČR pobývala pouhých 10 dnů, během kterých nepáchala žádnou trestnou činnost, a žila zde v domnění, že je zde legálně, neboť disponovala maďarským povolením k pobytu, o kterém netušila, že bylo zneplatněno a dále má podanou žádost v Polsku, která jí opravňuje k pobytu v Polsku. Soud v první řadě upozorňuje na skutečnost, že předmětné správní řízení bylo dvoustupňové, přičemž prvostupňové a odvolací rozhodnutí tvoří jeden celek. Již správní orgán I. stupně řešil v prvostupňovém rozhodnutí otázku pobytového oprávnění žalobkyně v Maďarsku a Polsku, i otázku přiměřenosti rozhodnutí. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí o vyhoštění odvolání, a to podáním ze dne 1. 12. 2025. Odvolání však bylo blanketní, když v něm nebyly uvedeny žádné odvolací námitky. Proto správní orgán I. stupně správně vyzval žalobkyni výzvou ze dne 3. 12. 2025 k odstranění vad podání, přičemž stanovil žalobkyni lhůtu 7 dnů od doručení výzvy. Ve stanovené lhůtě a ani později však nebylo odvolání doplněno. Žalovaný tedy mohl jen obecně přezkoumat prvostupňové rozhodnutí, když konkrétní odvolací námitky absentovaly. Stěží tedy žalobkyně může vyčítat žalovanému nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, když žalobkyně svým odvoláním nepředestřela žádnou konkrétní argumentaci. Správní orgán I. stupně se ve svém rozhodnutí zabýval tím, že žalobkyně mohla a měla vědět, že její pobytové oprávnění v Maďarsku bylo zrušeno, a že žádost o pobytové oprávnění v Polsku ji opravňovala pouze k pobytu na území Polska, nikoli i na území České republiky. Tyto závěry žalovaného aproboval žalovaný v napadeném rozhodnutí. Otázkou přiměřenosti rozhodnutí se zabýval správní orgán I. stupně na stranách 4 a 5 prvostupňového rozhodnutí, kde dospěl k závěru o přiměřenosti rozhodnutí o vyhoštění. Soud proto považuje napadené rozhodnutí za přezkoumatelné. 11. Podle § 119 odst