175 Ad 9/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

175 Ad 9/2025- 24 - text  17 175 Ad 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobkyně: nezletilá J. S. Č., narozená dne X bytem X zastoupená JUDr. Ladislavem Kolačkovským, advokátem sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2025, č. j. MPSV-2025/65142-916, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2025, č. j. MPSV-2025/65142-916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 269,40 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce, JUDr. Ladislava Kolačkovského, advokáta, sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha 1. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2025, č. j. MPSV-2025/65142-916, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem (dále jen „Úřad práce“) ze dne 13. 9. 2024, č. j. 35973/2024/LOU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobkyni přiznán příspěvek na péči ve výši 3 300 Kč měsíčně počínaje od dubna 2024, neboť žalobkyně se považuje za osobu do 18 let věku závislou na pomoci jiné fyzické osoby dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, (dále jen „zákon o sociálních službách“) ve stupni I – lehká závislost, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá výkon tří základních životních potřeb – stravování, osobní aktivity a péče o zdraví. Žalovaný oproti správnímu orgánu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá výkon základních životních potřeb – orientace, osobní aktivity a péče o zdraví, přičemž odlišné posouzení nemá žádný vliv na stupeň závislosti. Žaloba 2. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce v žalobě uvedla, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí normativně opíral o důvody nesprávného skutkového a právního vyhodnocení věci. Žalobkyně se domnívala, že aktuální posouzení jejího zdravotního stavu neodpovídá skutečnosti, tudíž v řízení nebyl řádně zjištěn skutkový stav. Dále s odkazem na zákon o sociálních službách a navazující vyhlášku č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“), uvedla, že její skutečný zdravotní stav nekoreluje s odbornými lékařskými nálezy a dalšími doloženými důkazy. Namítala, že posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) nezhodnotila zdravotní stav žalobkyně komplexním způsobem, v souvislostech jednotlivých omezení a nevzala do úvahy zdravotní anamnézu žalobkyně zákonem určeným způsobem. Posudek posudkové komise nezohledňuje skutečný zdravotní stav žalobkyně a její další komorbidity. Žalobkyně namítala, že již předcházející posudek (pozn.: posudek posudkového lékaře MUDr. JUDr. J. Š., Ph.D., ze dne 12. 8. 2024, který nechal vypracovat správní orgán prvního stupně), není přezkoumatelný a řádně odůvodněný. Nesouhlasila s výčtem nezvládaných základních životních potřeb. Uvedla, že jí byla diagnostikována porucha autistického spektra, konkrétně Aspergerův syndrom. V důsledku tohoto onemocnění se profilují potíže v oblastech sociální interakce, komunikace, porozumění, sebeobsluhy, adaptability, aktivity a emocionality. 3. K základní životní potřebě mobility konkrétně namítala, že z posudku je zřejmé, že tato potřeba byla hodnocena čistě mechanicky a dynamicky, tj. jako schopnost prosté chůze. Dle názoru žalobkyně měla být tato schopnost posuzována také v souvislosti s neschopností orientace, poněvadž je-li orientace vymizelá, či významně narušená, pak samotná schopnost chůze postrádá do velké míry smysl. Pakliže u žalobkyně schází plná orientace, pak i mobilita je tím omezena. 4. Ve vztahu k základní životní potřebě stravování namítala, že ve zprávě z gastroenterologie je mimo jiné zmíněna hraniční podvýživa. Žalobkyně nemá vůbec potřebu jíst, rodiče ji k jídlu a pití musí nutit, ke všemu čuchá, potřebuje mít vše oddělené a jí maximálně tři různá jídla, mimo domov nechce jíst vůbec nic. Vadí jí hluk v restauraci a lidé, všechno jídlo jí „smrdí a hnusně chutná.“ Ovoce nechce jíst žádné, ze zeleniny maximálně okurku, a to jen občas. Pije pouze colu, a to maximálně 0,5 l denně. Rozhodně si nemůže samostatně vybrat ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, dodržovat stanovený dietní režim a konzumovat stravu v obvyklém denním režimu. Namítala, že nelze považovat za dostatečně odůvodněné posouzení potřeby stravování jako zvládnuté jen na základě toho, že žalobkyně je fyzicky schopná se stravovat a že odmítání stravy lze označit za pouhou vybíravost. Posudková komise měla hodnotit také psychickou schopnost žalobkyně se stravovat. Žalobkyně uvedla, že je zřejmé, že v tomto směru vyžaduje mimořádnou péči, bez které jí hrozí ohrožení zdraví, což nelze považovat za přijatelný standard. 5. K základní životní potřebě oblékání a obouvání žalobkyně namítala, že si nemůže vybrat oblečení a obutí přiměřené okolnostem, vyžaduje významnou korekci vzhledem k velikosti, vhodnosti, opotřebení, či počasí. Neumí manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem, nezajímá ji vhodnost oblečení, má potřebu nosit stále stejné oblečení za všech okolností. Nepřijímá nové oblečení. Bez každodenní asistence rodiče u oblékání a obouvání by chodila venku i v dešti v pyžamu a domácích pantoflích. 6. Ve vztahu k vyhodnocení základní životní potřeby komunikace jako zvládnuté namítala, že má značné problémy s vyjadřováním se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumíváním se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení. Má vývojovou poruchu řeči smíšeného typu v dětství, rezidua se projevují dodnes. Má menší slovní zásobu, špatně si vybavuje slova, reaguje občas s latencí. Má potíže v oblasti sluchové paměti. Nezvládá běžné komunikační situace. 7. Dále žalobkyně namítala, že posudková komise postupovala při hodnocení zdravotního stavu žalobkyně selektivně, když vyloučila z horizontu úvah v jednotlivých bodech vše, co popírá její závěry o soběstačnosti. Žalobkyně uvedla, že mentální postižení jsou daleko náročnější na interpretaci, než jsou postižení fyzická. 8. Žalobkyně namítala, že posudek posudkové komise trpí rozpory (pozn.: neuvadla však, v čem konkrétně rozpory spočívají). Dále žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se nijak s těmito rozpory nevypořádává a neobsahuje plnohodnotné odůvodnění. Dle názoru žalobkyně rozhodnutí trpí vadou neúplnosti v tom smyslu, že se žalovaný zcela spolehl na medicínské závěry posudkové komise, aniž by jakkoli věc zhodnotil svým správním uvážením. Byla totiž přesvědčena, že oblast, již rozhodnutí postihuje, tedy vyhodnocení schopností žalobkyně samostatně bez dopomoci druhé osoby zajišťovat jisté úkony životní praxe, není toliko věcí odborného posouzení posudkovou komisí, nýbrž že jde o otázky, které jsou z významné části v kompetenci správního orgánu. 9. Na závěr žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k novému rozhodnutí. Žalobkyně v podané žalobě současně navrhla, aby soud ve věci nechal zpracovat revizní posudek. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaný s poukazem na relevantní právní úpravu uvedl, že v odvolacím řízení postupoval v souladu s platnými předpisy a že jeho rozhodnutí bylo založeno na závěrech posudku posudkové komise. Žalovaný považoval posudek komise za stěžejní, úplný a odborný důkazní prostředek, neboť posudková komise zasedala v řádném složení a jejím členem byl lékař se specializací v oboru dětské neurologie. Uvedl, že z posudku je rovněž zřejmé, že žalobkyně nebyla k jednání posudkové komise přizvána, což však není při úplné a objektivní zdravotní dokumentaci v rozporu s platnými právními předpisy. Žalovaný zrekapituloval, že Úřad práce stanovil jako nezvládnuté základní životní potřeby stravování, péče o zdraví a osobní aktivity, zatímco posudková komise hodnotila jako nezvládnuté základní životní potřeby orientace, péče o zdraví a osobní aktivity, a uvedl že toto hodnocení nemělo za následek změnu prvoinstančního rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že posudková komise vycházela z objektivních podkladů, tedy doložených lékařských zpráv, a z výsledku sociálního šetření, a hodnotila je ve vzájemných souvislostech. 11. Žalovaný ve vyjádření zkonstatoval, že při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby a potřeby mimořádné péče se u osoby mladší 18 let s ohledem na § 10 zákona o sociálních službách porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované se