41 Ad 10/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

41 Ad 10/2025- 54 - text  7 41 Ad 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: P. H., narozen X bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Bc. Natálií Grün Holopírkovou sídlem Veleslavínova 363/33, 301 00 Plzeň proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 29. 4. 2025 takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 29. 4. 2025 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 28. 11. 2024 žalovaná podle § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) zvýšila žalobci od 15. 11. 2024 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Žalobcovy námitky proti tomuto rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 29. 4. 2025, které je předmětem soudního přezkumu v této věci. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že žalovaná nesprávně stanovila datum vzniku invalidity třetího stupně. Konstatoval, že podle lékařských zpráv je nejvýznamnějším důvodem jeho nepříznivého zdravotního stavu metastatický karcinom levého prsu, diagnostikovaný dne 1. 4. 2022. Dále byla žalobci diagnostikována farmakologicky korigovaná hypertenze a anxiózně depresivní a panická porucha, pro kterou je v ambulantní psychiatrické péči. Žalobce zdůraznil, že jeho zdravotní stav od uvedeného data nevykazuje žádné známky zlepšení a prognózy nejsou příznivé. Podle žalobce proto invalidita třetího stupně vznikla daleko dříve, nejpozději dne 12. 5. 2022. Popsal, jak má být stanoven vznik invalidity, a dodal, že v posudku o invaliditě není odůvodněno, proč byl den vzniku invalidity třetího stupně stanoven právě na 15. 11. 2024. Žalobce citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2016, č. j. 2 Ads 280/2015-35, a konstatoval, že byl rozhodnutími žalované zkrácen na svých právech. Uzavřel, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nesprávného zjištěného skutkového stavu bez přihlédnutí k § 39 zákona o důchodovém pojištění a k příloze vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). 3. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí žalované ze dne 28. 11. 2024 zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že datum změny stupně invalidity bylo stanoveno dnem jednání Institutu posuzování zdravotního stavu první instance pro trvající dlouhodobou pracovní neschopnost, kdy byl komplexně objektivizován aktuální zdravotní stav doloženými odbornými nálezy. S ohledem na námitky žalobce pak žalovaná navrhla, aby žalobcův zdravotní stav posoudila Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“). Ústní jednání 5. Žalobcova zástupkyně se z jednání konaného dne 19. 1. 2026 předem omluvila, aniž by požádala o jeho odročení. Soud proto v souladu s § 49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupkyně. 6. Pověřená pracovnice žalované při tomto jednání odkázala na písemné vyjádření k žalobě. S ohledem na závěry posudku posudkové komise ponechala rozhodnutí na úvaze soudu. 7. Soud při jednání provedl dokazování čtením posudku posudkové komise ze dne 3. 12. 2025 včetně protokolu o jednání posudkové komise. Posouzení věci soudem 8. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalovaná rozhodnutím ze dne 19. 5. 2014 přiznala žalobci invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Dne 9. 9. 2024 požádal žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. V posudku o invaliditě ze dne 15. 11. 2024 posudkový lékař MUDr. R. K. označil za rozhodující příčinu žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zdravotní postižení uvedené v kapitole II, oddílu A, položce 1e přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena ve výši 70 % s tím, že podle § 3 a § 4 téže vyhlášky se procentní míra poklesu pracovní schopnosti nemění. Datum změny stupně invalidity stanovil posudkový lékař na 15. 11. 2024. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná dne 28. 11. 2024 rozhodnutí, jímž žalobci zvýšila od 15. 11. 2024 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. 9. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, v nichž nesouhlasil s datem změny stupně invalidity. Žalovaná si v řízení o námitkách vyžádala nový posudek o invaliditě žalobce, který dne 27. 2. 2025 vypracoval posudkový lékař MUDr. P. E. Tento posudkový lékař opětovně posoudil žalobcův zdravotní stav a dospěl ke shodnému závěru, jaký byl vysloven v posudku ze dne 15. 11. 2024. Potvrdil též datum změny stupně invalidity. Na základě tohoto nového posudku vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 29. 4. 2025, kterým žalobcovy námitky zamítla. 10. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 11. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 12. V § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 téhož ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Podle odstavce 7 téhož ustanovení je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. 13. Soud podotýká, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Z § 2 odst. 3 této vyhlášky přitom vyplývá, že je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodo