42 Az 1/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

42 Az 1/2025- 54 - text 12 42 Az 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: V. Ch., narozen X, státní příslušnost Republika Kazachstán, bytem X, zastoupen advokátem Mgr. Robertem Plickou, sídlem Národní 58/32, 110 00 Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2024, č. j. OAM-1341/ZA-ZA11-K01-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2024, č. j. OAM-1341/ZA-ZA11-K01-2024, jímž bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, (dále jen „zákon o azylu“) zastaveno s tím, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e zákona o azylu. Zároveň žalobce navrhl, aby soud uložil žalobci povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě konstatoval, že podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, neboť jeho situace je stále kritická. Jako osoba se závažnými zdravotními obtížemi se nachází v postavení osoby nepožívající žádnou státní identitu a v důsledku toho ani nepožívá ochranu žádného státu. Novou skutečností odůvodňující jeho opakovanou žádost je existence dokladu vydaného Velvyslanectvím Kazachstánu v České republice, který prokazuje, že žalobce není občanem Kazachstánu. Žalobce trval na tom, že žalovaný na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a nesprávně posoudil přípustnost opakované žádosti žalobce. 3. Žalobce trval na tom, že je osobou bez státní příslušnosti. Tuto skutečnost dokládal potvrzením vydaným Velvyslanectvím Kazachstánu v České republice. Tento dokument dle jeho názoru dokládá skutečnost, kterou žalobce opakovaně uváděl již v předchozím řízení o azylu, tedy že je osobou, která nemá kazašské státní občanství. Současně žalobce předložil žalovanému skutečnosti, které dle jeho názoru nasvědčují tomu, že má na Českou republiku hluboké a trvající vazby. Do České republiky přicestoval v roce 1996 se svou rodinou. Na území České republiky pobýval na základě povolení k trvalému pobytu. Toto povolení mu bylo v důsledku páchání trestné činnosti odňato a byla mu v roce 2020 uložena povinnost vycestovat z území. 4. Žalobce uvedl, že v rámci projednávání jeho první žádosti o mezinárodní ochranu se správní orgán zaobíral otázkou jeho státního občanství. Žalobci bylo dle jeho názoru přikládáno k tíži, že nijak nedoložil skutečnost, že není občanem Kazachstánu. Správní orgán dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že žalobce skutečně občanství Kazachstánu pozbyl či mu bylo odebráno. V řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu žalobce předložil oficiální dokument vydaný Konzulárním oddělením Velvyslanectví v Kazachstánu. Tento dokument dle žalobce potvrzuje, že žalobce nemá občanství Kazachstánu, neboť je pozbyl v souladu s čl. 21 bod 5 zákona Republiky Kazachstán o státním občanství Republiky Kazachstán ze dne 20. 12. 1991. 5. Žalovaný však zpochybnil pravost a správnost tohoto dokumentu. Žalovaný poukazoval, že z odkazu na právní ustanovení vyplývá, že žalobce měl pozbýt státní občanství Kazachstánu z důvodu, že nabyl státní občanství jiného státu. Vzhledem k tomu, že žalobce tvrdil, že nedisponuje občanstvím žádného státu, žalovaný konstatoval, že lze o správnosti a pravosti předmětného dokumentu o zániku občanství pochybovat, případě že před vydání uvedeného dokumentu žalobce úmyslně zamlčel podstatné skutečnosti, aby jej získal. S tím však žalobce důrazně nesouhlasí. Trval na tom, že předmětný dokument splňuje veškeré náležitosti, které zaručují jeho právní relevanci a důvěryhodnost. Dle žalobce uvedený dokument potvrzuje jeho tvrzení, že není státním příslušníkem Kazachstánu, což odpovídá skutečnostem uvedeným v opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Zpochybnění uvedeného dokladu ze strany žalovaného nebylo dle žalobce podloženo žádným relevantním důkazem. Žalobce trval na tom, že žalovaný vycházel výlučně ze svých domněnek. 6. Žalobce trval na tom, že žalovaný nezohlednil specifickou situaci žalobce. Vyhodnocení jeho zdravotní a osobní situace bylo provedeno dle jeho názoru pouze formálně, bez jakéhokoliv hlubšího zohlednění reálné složitosti a bezvýchodnosti jeho situace. Žalobce trval na tom, že žalovaný pouze obecně konstatoval informace, které se vztahují k jeho situaci, přičemž vychází z domněnek, které nejsou podloženy konkrétními důkazy. Zásadní je dle žalobce skutečnosti, že je osobou bez státní příslušnosti Kazachstánu. Není schopen vykonávat základní životní a právní úkony ve vztahu ke Kazachstánu, jelikož nebude do této země vůbec vpuštěn. Žalovaný se těmito základními skutečnostmi dle žalobce vůbec nezabýval a pouze konstatoval, že žalobce je údajně osobou schopnou zajistit si vlastní záležitosti. Žalovaný dle žalobce zcela opomenul, že žalobce nemá na Kazachstán žádné vazby ani sociální kontakty, nemá zde místo k bydlení ani prostředky, aby si bez pracovního uplatnění bydlení zajistil. Zcela zásadní je dle žalobce vážná újma na jeho zdraví a životě, která mu hrozí, pokud by byl nucen se vrátit do Kazachstánu nebo nelegálně setrvat na území České republiky. 7. Žalobce trval na tom, že je na území České republiky schopen zajistit si pracovní uplatnění, které mu spolu s invalidním důchodem a zdravotní péčí poskytovanou na základě veřejného zdravotního pojištění umožňují přes značnou míru chronických bolestí a nepohodlí samostatně fungovat a postarat se o své potřeby. 8. Dále žalobce namítal nesprávné posouzení oprávněnosti podání opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Trval na tom, že za novou skutečnost je nutno považovat potvrzení Konzulárního oddělení Velvyslanectví Kazachstánu, které dokládá, že žalobce není státním občanem Kazachstánu. Jde dle jeho názoru o n ovum, které nemohlo být žalobcem uplatněno v předchozím řízení. Tato nová skutečnost dle žalobce má přímý doklad na rozhodování ve věci, neboť je postaveno na jisto, že v Kazachstánu nemá žádnou právní ochranu. Závěr žalovaného, že předmětný dokument není novou skutečností je dle žalobce neudržitelný, neboť právě toto potvrzení je dle jeho názoru klíčovým faktorem pro posouzení jeho situace. Žalobce se nachází v bezvýchodné situaci bez státní příslušnosti a tím i bez možnosti čerpat ochranu země původu. 9. Žalobce trval na tom, že žalovaný se blíže nezabýval právním posouzením toho, zda potvrzení o neexistenci občanství představuje novou skutečnost, kterou žalobce nemohl v původním řízení uplatnit. Žalovaný pouze konstatoval, že neshledal, že by doložení tohoto dokumentu vneslo do azylového příběhu žalobce nějaké novum a nepředstavuje tedy novou skutečnost podle § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Následně pouze odkázal na již dříve vydané rozhodnutí o první žádosti žalobce o mezinárodní ochranu a bez dalšího přijal závěry obsažené v tomto rozhodnutí. Takový postup žalovaného považuje žalobce za nepřezkoumatelný, neboť postrádá bližší a konkrétní odůvodnění. Žalovaný dle názoru žalobce neuvedl, proč potvrzení o neexistenci občanství nemůže být považován za novum v podané žádosti o mezinárodní ochranu a své závěry postavil výlučně na výsledcích původního řízení. 10. Žalobce trval na tom, že neposkytnutí mezinárodní ochrany v jeho případě je nehumánní. V demokratické a právním státě je dle jeho názoru nepřijatelné a neobhajitelné, aby zdravotně postižená osoba byla poslána do jí cizí země, kde s největší pravděpodobností skončí bez domova a zdravotní péče. Žalobce trval na tom, že v takovém případě by bylo ohroženo nejen jeho zdraví ale i jeho život. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný konstatoval, že neshledal důvody pro meritorní přezkoumávání žádosti žalobce, neboť žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení řízení. Dále poukázal na skutečnost, že ani v Kazachstánu nedošlo ke změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. 12. Žalovaný vycházel při posouzení žádosti žalobce především z jeho výpovědi, z rozhodnutí z předchozího řízení a z informací, které shromáždil o politické a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv v Kazachstánu. Žalovaný uvedl, že porovnal důvody současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany s tvrzeními žalobce, které uvedl ve své předchozí žádosti, a zjistit, že žalobce uvádí v podstatě totožné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se tam vrátit. Žalobce poukazoval na svůj zdravotní stav a absenci státního občanství Kazachstánu. Tato tvrzení již byla dle žalovaného řádně posouzena v rámci předešlého správního řízení o mezinárodní ochraně. 13. Žalovaný konstatoval, že zdravotní stav žalobce byl totožný jako v době předchozího správního řízení. K potvrzení Konzulárního