54 A 18/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

54 A 18/2025- 25 - text  6 54 A 18/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: N. C. P., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty zastoupený Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje sídlem Masarykova 930/27, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 11. 2025, č. j. KRPU-214332-27/ČJ-2025-040022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, ze dne 25. 11. 2025, č. j. KRPU-214332-27/ČJ-2025-040022, kterým byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem vycestování, přičemž doba zajištění byla dle § 124b odst. 4 zákona o pobytu cizinců stanovena na devadesát dnů ode dne omezení svobody žalobce, který nastal dne 24. 11. 2025 v 13:00 hodin. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že sice pobýval na území ČR neoprávněně, avšak tuto situaci přišel sám dobrovolně na cizineckou policii řešit. Nelze tedy konstatovat, že by nebyl ochoten respektovat žádné právní předpisy a tyto obcházet, jak uvádí žalovaná v napadeném rozhodnutí. Nelze z toho ani dovozovat, že by nerespektoval další rozhodnutí žalované a nepodrobil se právním opatřením. Poukázal na to, že přicestoval na území EU na základě platného vstupního víza za účelem zaměstnání v Maďarsku, po nástupu do zaměstnání však zjistil, že slibované podmínky nejsou totožné s realitou, neboť měl za svou práci obdržet mnohem menší finanční odměnu, a proto se rozhodl vycestovat do ČR, kde má příbuzné. Následně se sám dostavil na pracoviště cizinecké policie, aby svou situaci řešil, přičemž uvedl, že chce podat žádost o azyl a že se nechce vrátit zpět do Vietnamu z důvodu obavy z lichvářů. Žalobce přitom nevěděl o tom, že mu v Maďarsku vložili tzv. návratový záznam. Namítal, že žalovanou nebylo řádně zváženo uložení zvláštních opatření za účelem vycestování, žalovaná tuto otázku téměř nezkoumala a ani nezvažovala, ačkoliv žalobce uvedl, že má na území ČR příbuzné. 3. Nesouhlasil se žalovanou v tom, že jeho zajištění bylo nezbytným opatřením. Zdůraznil, že zajištění cizince a jeho následné umístění do zařízení pro zajištění cizinců představuje mimořádný institut, který umožňuje policii zasáhnout do ústavně chráněného práva na osobní svobodu, a proto musí být zajištění cizince podloženo závažnými důvody a vzhledem ke své povaze může být užito jen v případech výjimečných, kdy je zjevné, že jiné řešení než zásadní omezení osobní svobody nepřichází v úvahu. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že z pobytové historie žalobce je zřejmé, protože žalobce po celou dobu řeší pouze ekonomickou část svého pobytu na území a o dodržování zákonů a rozhodnutí správních orgánů se nestará. Poukázala na to, že žalobce přicestoval do ČR vlakem v době, kdy mu pobyt na vízum skončil, o oprávněnost svého pobytu se nestaral, pouze se soustředil na vydělávání peněz. Teprve po třech měsících na území ČR se začal starat o své pobytové oprávnění a v listopadu se dostavil na cizineckou polici, aby požádal o azyl. V Maďarsku ani v jiné zemi o azyl nepožádal, jediným důvodem jeho žádosti o azyl jsou dluhy v rodné zemi, které nelze podřadit pod důvody ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců. Do situace, ve které se nyní nachází, se tak dostal vlastní chybou a laxním přístupem k řešení svého pobytového oprávnění. Zdůraznila, že v rámci řízení o zajištění je rozhodné, že je pravomocné rozhodnutí o návratu žalobce a že žalobce nevycestoval ve lhůtě stanovené v návratovém rozhodnutím. Žalovaná velmi pečlivě zhodnotila všechny okolnosti tohoto případu, a to i ve věci možného užití zvláštních opatření, kterými se zabývala na straně 6 napadené rozhodnutí a jednoznačně došla k závěru, že s ohledem na skutkové okolnosti žádný typ zvláštního opatření nebylo možné uložit a muselo být přistoupeno k zajištění. Zdůraznila, že u žalobce byla předně dána důvodná obava, že by byl uložením zvláštního opatření ohrožen výkon návratového rozhodnutí. Jak plyne ze správního spisu, žalobce nevycestoval v době stanovené návratovým rozhodnutím, na území ČR pobýval nelegálně, argumentuje tím, že o ničem nevěděl, což považuje žalovaná za účelové, neboť je patrné, že platnost oprávněného pobytu na udělené vízum skončila dne 25. 7. 2025. Poukázala na to, že žalobce nemá dostatek financí, uvedená adresa neskýtá záruku, že by se realizace vycestování nevyhýbal, neboť sám opakovaně uvedl, že do Vietnamu nechce a po propuštění by pracoval, jeho záměr zůstávat na území ČR a pokračovat ve výdělečné činnosti na úkor povolení, a oprávnění je tedy zřejmý. Uvedla, že i s odůvodněním doby zajištění na 60 dnů se řádně vypořádala, a to na straně 7 napadeného rozhodnutí, kdy vyjmenovala jednotlivé úkony, které je potřeba učinit, a to včetně odhadovaného času trvání jednotlivých kroků s tím, že žalobce bude zajištěn pouze na nezbytně nutnou dobu, než budou zajištěny podmínky pro realizaci jeho vycestování. Pro úplnost žalovaná uvedla, že žalobce dne 2. 12. 2025 podal žádost o mezinárodní ochranu, přičemž rozhodnutím ze dne 8. 12. 2025 byl žalobce zajištěn dle § 46 odst. 1 písm. e) zákona o azylu a dne 12. 12. 2025 byl žalobce přemístěn to zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty. Posouzení věci soudem 5. O žalobě soud v souladu s § 172 odst. 5 věta druhá zákona o pobytu cizinců rozhodl bez jednání, neboť žádný z účastníků řízení nenavrhl nařízení jednání a ani soud nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. 6. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty po známení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu (a to i s ohledem na závěry rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, EU:C:2022:858) nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 7. Žaloba není důvodná. 8. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že se žalobce dne 24. 11. 2025 dostavil na pracoviště žalované, kdy kontrolou jeho platného cestovního dokladu bylo zjištěno, že jeho schengenské vízum bylo platné pro jeden vstup v období od 11. 6. 2025 do 8. 9. 2025 s povolenou dobu pobytu na 30 dnů, dále byl žalobcův cestovní doklad opatřen maďarským vstupním razítkem ze dne 26. 6. 2025. Povolená doba pobytu maďarským vízem tedy uplynula dne 25. 7. 2025. Následnou lustrací v systémech policie bylo zjištěno, žalobce je veden v informačním systému CIS, a to v souvislosti s vydaným rozhodnutím o návratu, přičemž zadávající zemí bylo Maďarsko a lhůta k dobrovolnému vycestování uplynula dne 24. 9. 2025. Je tedy zřejmé, že žalobce nerespektoval pravomocné rozhodnutí o návratu a ve stanovené době nevycestoval. Při podání vysvětlení dne 24. 11. 2025 žalobce uvedl, že po příjezdu do Maďarska tam pracoval, a jelikož nedostal skoro žádné peníze, rozhodl se odcestovat do ČR za prací, o které se dozvěděl přes sociální sítě. Z Vietnamu odcestoval dobrovolně a legálně, nic mu tam nehrozí, pouze se tam nemůže vrátit, neboť se velmi zadlužil u lichvářů, kteří mu půjčili na cestu do Evropy. O tom, že mu bylo vydáno návratové rozhodnutí v Maďarsku, neví, ale kdyby věděl, nevycestoval by, neboť do Vietnamu nemůže, má tam dluhy. Ve Vietnamu bydlí v domě společně s rodiči a sourozenci. Na území ČR bydlí u tety, peníze na návrat do Vietnamu nemá. 9. Podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie může zajistit na dobu nezbytně nutnou neoprávněně pobývajícího cizince staršího 15 let za účelem jeho vycestování, jestliže uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území členských st