54 Ad 5/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

54 Ad 5/2025- 24 - text  12 54 Ad 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: P. K., narozený X zastoupený obecnou zmocněnkyní H. K., narozenou X oba bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2025, č. j. MPSV-2025/18786-916, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 1. 2025, č. j. MPSV-2025/18786-916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2025, č. j. MPSV-2025/18786-916, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Louny (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 29. 4. 2024, č. j. 16297/2024/LOU. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně snížil žalobci příspěvek na péči z částky 12 800 Kč měsíčně na částku 4 400 Kč měsíčně počínaje od května 2024. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě namítal, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nepřesvědčivé a nepřezkoumatelné, protože žalovaný převzal názor zaujatý v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) a nijak přitom nereagoval na odvolací námitky žalobce. Žalobce nesouhlasil s hodnocením základních životních potřeb stravování a výkon fyziologické potřeby. Žalobce zrekapituloval obsah svého odvolání, citoval odůvodnění napadeného rozhodnutí v částech popisujících tyto dvě základní životní potřeby a namítal, že žalovaný vůbec nereagoval na tvrzení žalobce, že nezvládá servírování, protože jednu ruku má ochrnutou a druhou ruku používá k pohybu, a není tak schopen nic nosit či posouvat po nábytku, ani ovládat servírovací stolek. Žalovaný nereagoval ani na námitky žalobce, že není schopen provádět očistu, v napadeném rozhodnutí přitom citoval zprávu rehabilitačního ústavu, ve které je uvedeno, že není schopen vykonávat očistu po velké potřebě. Žalovaný pak nijak nereagoval na odvolací námitku žalobce, že se jeho zdravotní stav od roku 2022, kdy mu byl přiznán příspěvek na péči pro osobu závislou na péči jiné fyzické osoby ve III. stupni, nijak nezměnil. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě, v němž navrhl zamítnutí žaloby, uvedl, že zdravotní stav žalobce byl v odvolacím řízení posuzován posudkovou komisí, jejíž posudek ze dne 5. 12. 2024 žalovaný považoval za odborný, stěžejní a úplný důkazní prostředek, na jehož základě bylo možné rozhodnout. Posudková komise zasedala v odborném složení, kdy při posuzování byl přítomen jak posudkový lékař, tak i odborník v oboru neurologie. Posudková komise měla k dispozici objektivní odborné lékařské zprávy a kompletní zdravotní dokumentaci praktického ošetřujícího lékaře. Žalovaný uvedl, že posouzení povahy zdravotního postižení z hlediska splnění podmínek nároku na příspěvek na péči je otázkou čistě odborně medicínskou, k níž on sám nemá potřebné odborné znalosti, a proto se obrátil na posudkovou komisi. Posudková komise vyhodnotila, že žalobce nezvládá základní životní potřeby mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Žalovaný měl za to, že se posudková komise dostatečně vyjádřila k základním životním potřebám namítaným v odvolání a zdůvodnila, proč zvládání základních životních potřeb orientace, komunikace, stravování a výkonu fyziologické potřeby shledala zvládnutými. 4. K namítané základní životní potřebě stravování žalovaný zopakoval závěry posudkové komise, že se nejedná o vaření, ale o schopnost vlastní konzumace již připravených nápojů a stravy. Přemístění stravy a nápoje lze realizovat nejen přenášením, ale i posouváním, nebo přizpůsobením místa konzumace stravy místu servírování. Žalobce je schopen si vybrat hotovou stravu v pevném i tekutém stavu, dát si stravu na talíř, nalít si nápoj, posunout stravu na místo konzumace, najíst se příborem, napít se, rozdělit stravu na menší kousky, dodržovat dietní režim a stravovat se v potřebných intervalech. Nebyly prokázány anatomické nebo funkční ztráty obou horních končetin, nebo podstatných částí obou horních končetin s nemožností využít protézu k úchopu věcí, praktická nebo úplná nevidomost obou očí ani těžké duševní poruchy spojené se sociální dezintegrací. 5. K namítané základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby žalovaný zopakoval závěr posudkové komise, že za neschopnost zvládat tuto potřebu lze považovat stav, kdy osoba není schopna bez pomoci druhé osoby vyhledat toaletu, zaujmout vhodnou polohu, řádně se vyprázdnit, provést očistu a používat vhodné pomůcky. Nebyla prokázána anatomická nebo funkční ztráta úchopové funkce obou horních končetin, anatomická nebo funkční ztráta jedné nebo obou dolních končetin, ani těžká duševní onemocnění spojená se sociální dezintegrací. Potřebu zvládá samostatně vč. očisty a inkontinenční hygienické pomůcky nepoužívá. 6. Žalovaný uvedl, že skutečnost, zda má žalobce domácnost uzpůsobenou svému zdravotnímu postižení, či nikoli, nemá žádný vliv na přiznání příspěvku na péči ani na jeho výši. Žalovaný dále připomněl, že při posuzování stupně závislosti se hodnotí funkční důsledky zdravotního postižení. I v případě závažného onemocnění nemusí být funkční důsledky takové, aby vedly k neschopnosti zvládat základní životní potřeby. Žalovaný dále definoval neschopnost zvládat základní životní potřeby a přijatelný standard. Posouzení věci soudem 7. Žaloba je důvodná. 8. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v tom, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s jeho odvolacími námitkami a nezohlednil tvrzená zdravotní omezení žalobce a jejich vliv na schopnost uspokojovat své základní životní potřeby. 9. Podle § 68 odst. 3 věty první správního řádu platí, že v odůvodnění rozhodnutí se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. 10. S odkazem na shora citovaný § 68 odst. 3 správního řádu soud konstatuje, že z odůvodnění rozhodnutí musí být vždy zřejmé, z jakých skutkových zjištění správní orgán ve vztahu k jím vyhlášenému výroku vycházel a na základě jakého právního názoru k závěrům o něm dospěl. Správní rozhodnutí, které takovouto skutkovou a právní úvahu neobsahuje, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť nemůže plnit svou základní funkci, tedy osvětlit účastníkům řízení, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno v jeho výroku (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006-36, ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 As 10/2005-298, ze dne 11. 8. 2004, č. j. 5 A 48/2001-47, nebo ze dne 17. 9. 2003, č. j. 5 A 156/2002-25). 11. Z ustálené judikatury soudů ve správním soudnictví vyplývá, že o nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů se jedná zejména tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka reagovat. Pokud se správní orgán podstatou námitky řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky, o nepřezkoumatelnost rozhodnutí se nejedná. Správní orgány a soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí. Rozhodnutí správního orgánu není nepřezkoumatelné, pokud je odpověď na dílčí odvolací námitku alespoň implicitně obsažena v odůvodnění (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 1 Afs 68/2020-31, ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64, ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014-43, nebo ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, a nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08). 12. Soud dospěl k závěru, že žalovaný na odvolací námitky žalobce reagoval, neboť v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že posudková komise k namítaným základním životním potřebám uvedla, že žalobce netrpí funkčním postižením obou horních končetin či obou dolních končetin, nevidomostí obou očí, či těžkou duševní poruchou spojenou se sociální dezintegrací, a je tedy schopen zvládat namítané základní životní potřeby v přijatelném standardu, případně s použitím facilitátorů. Žalovaný se s odvolacími námitkami žalobce vypořádal povšechným shrnutím, že v odvolání namítané skutečnosti stran základních životních potřeb stravování a výkonu fyziologické potřeby nemají oporu v objektivně dokladovaném zdravotním stavu. Rozhodnutí žalovaného soud vyhodnotil přezkoumatelným,