Z rozhodnutí: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 6. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.…
58 Ad 7/2025- 58 - text
58 Ad 7/2025 - 58
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci
žalobce: X, narozený dne X
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 6. 2025, č. j. X
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 6. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí, kterým bylo z části změněno rozhodnutí žalované ze dne 24. 2. 2025, č. j. X, tak, že se podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, účastníkovi řízení odnímá od 6. 7. 2025 invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně vyplácený od 6. 4. 2025 ve výši invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na základě předběžně vykonatelného rozhodnutí ze dne 24. 2. 2025, č. j. X. Ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci podle § 56 odst.1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění od 6. 4. 2025 snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně s tím, že invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně činí 9 892 Kč měsíčně.
2. Žalobce považoval napadené rozhodnutí za nesprávné. Konstatoval, že podle posudku posudkového lékaře pro námitkové řízení MUDr. Vladimíra Trepáče již není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 15 %. Žalobce namítal, že si posudkový lékař nemohl učinit odpovídající představu o jeho skutečném zdravotním stavu a poklesu jeho pracovní schopnosti, neboť nebyl na žádné vyšetření ani jednání přizván. Upozornil na to, že MUDr. T. vycházel ze stejných podkladů jako posudkový lékař, který posuzoval jeho invaliditu v prvním stupni a který snížil invaliditu z třetího stupně na první. Každý z posudkových lékařů dospěl k jinému závěru, aniž by bylo zřejmé, z čeho rozdílné posouzení vyplývá. Žalobce považoval posudek MUDr. T. za neobjektivní a jeho závěry za nesprávné a poukazoval zejména na rozpor v hodnocení rozhodujícího postižení jako lehkého oproti původnímu hodnocení, kdy bylo rozhodující postižení hodnoceno jako středně těžké. MUDr. T. uvedl, že žalobcův pracovní potenciál ostatní poruchy zdravotního stavu podstatně neovlivňují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v malé, funkčně nevýznamné míře. S tím žalobce nesouhlasil. Zdůraznil, že má nepřekonatelné bolesti, velmi významné potíže s dýcháním a další omezení a svou práci tak není schopen vykonávat ani na 20 % původního výkonu. Žalobce namítal, že s ohledem na chybný posudek nebylo vůbec zohledněno asthma bronchiale se středně těžkou obstrukční ventilační poruchou. Dle žalobce jeho postižení odpovídá nejméně kapitole XV, oddílu B, položce 13b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) a procentuálnímu navýšení podle § 3 této vyhlášky. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Úplné odebrání invalidity z nejvyššího třetího stupně výlučně na základě spisové dokumentace je dle žalobce nezákonné. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nelze osobě bez náležitého osobního vyšetření orgány posudkové služby odejmout, resp. snížit důchod, který již delší dobu pobírá. V této souvislosti žalobce odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2012, č. j. 6 Ads 97/2012-28. Pro přesvědčivost posudkových závěrů je nezbytné, aby v posudku uváděný důvod zániku nebo změny stupně invalidity byl zcela konkrétně a jednoznačně vysvětlen, neboť jen tak může soud získat potřebný skutkový základ pro správné právní posouzení věci. Pokud žalovaná namítá, že posouzení zdravotního stavu v minulosti bylo nesprávné, je povinna toto tvrzení dostatečně odůvodnit. V posudku MUDr. T. absentuje jakékoli srovnání funkčních omezení s jednotlivými stupni postižení stanovenými vyhláškou. Zdravotní stav žalobce přitom objektivně vykazuje zkrácení dolní končetiny o 2-3 cm, omezenou hybnost (včetně omezené flexe hlezna o 30 °), chronické bolesti, citlivostní deficit a defiguraci bérce po opakovaných operačních výkonech. Tato zjištění odpovídají položce 13b s odpovídajícím poklesem pracovní schopnosti 30-35 %. Posudkový lékař pouze mechanicky zrekapituloval klinické nálezy, neposuzoval ale jejich dopad na běžný život žalobce ani na jeho schopnost vykonávat zaměstnání. Nebyla analyzována schopnost chůze, stání, práce bez opory nebo schopnost adaptace na jiné zaměstnání. Podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity je navíc v případě více diagnóz nutné přihlédnout i k dalšímu zdravotnímu postižení, pokud má vliv na pokles pracovní schopnosti. Kombinace pohybového postižení s chronickým plicním onemocněním jednoznačně snižuje možnost uplatnění žalobce na trhu práce, přičemž vyhláška v takovém případě umožňuje zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti. Posudek ale zcela chybně hodnotí pouze ortopedický nález. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.
3. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná konstatovala, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě odborného posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 19. 5. 2025 vyhotoveného v řízení o námitkách. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl podkladovým posudkem uznán invalidním v žádném stupni invalidity, rozhodla žalovaná v souladu s tímto posudkovým závěrem o odnětí invalidního důchodu. Žalovaná trvala na tom, že v případě úplné a dostačující zdravotnické dokumentace lze posudek vypracovat v nepřítomnosti posuzovaného, a to i v případě, že jeho žádosti nebude vyhověno. Vlastní vyšetření lékaře, který plní úkoly žalované, sice patří mezi podklady pro posouzení zdravotního stavu, ale příslušnou legislativou není stanoveno, že by žadatel musel být posudkovým lékařem osobně vyšetřen. Protože žalobce nesouhlasí s medicínským posouzením svého zdravotního stavu, zpochybňuje správnost stanovení míry poklesu pracovní schopnosti a domáhá se nového posouzení, žalovaná navrhovala vyhotovení posudku příslušnou Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“).
4. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobce byl od 25. 10. 2022 uznán invalidním pro invaliditu třetího stupně. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole XV, oddílu B, položce 14b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 70 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu 3 a 4 citované vyhlášky neměnila.
5. Podle posudku IPZS ze dne 5. 1. 2025 je žalobce podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně. Lékař IPZS dospěl k závěru, že funkční poruchy s dopadem na pracovní schopnost žalobce dosahují míry poklesu pracovní schopnosti v celkové výši 40 %. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti označil zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddílu B, položce 12b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro kterou se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace se podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10 %. Lékař IPZS konstatoval, že se jedná o stav po komplikované fraktuře levého bérce 14. 2. 2022 s komplikovaným hojením, posttraumatická osteomyelitida s rezultujícím pakloubem, opakované operační řešení. Rezultuje abreviace levé dolní končetiny o 2-3 cm, parestezie a anestezie levé nohy, deformity prstů do flexe, porucha hybnosti levé nohy, omezený dosah chůze do 0,5 až 1 km. Z funkčního hlediska jde o středně těžké senzomotorické poškození levé dolní končetiny v bérci a oblasti nohy. Žalovaná následně vydala dne 24. 2. 2025 rozhodnutí, jímž snížila od 6. 4. 2025 výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.
6. V řízení o námitkách posoudil zdravotní stav žalobce dne 19. 5. 2025 posudkový lékař IPZS. Vyšel ze zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře MUDr. S. ze dne 9. 10. 2024, profesního dotazníku ze dne 24. 9. 2024 a nálezu odborných lékařů: Krajská nemocnice Liberec,