58 Az 1/2026 – Krajský soud v Ústí nad Labem

58 Az 1/2026- 77 - text  14 58 Az 1/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobce: X narozený X státní příslušnost Ukrajina zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Maršálkem sídlem Vrchlického 802/46, Liberec proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2025, č. j. OAM-817/ZA-ZA15 – LE05-EX-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Žalobce proti napadenému rozhodnutí podal žalobu, neboť má za to, že jeho osobní situace udělení mezinárodní ochrany opodstatňuje. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Dne 22. 7. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice, k níž poskytl dne 28. 7. 2025 údaje. Konkrétně uvedl, že je ukrajinské státní příslušnosti a národnosti, pravoslavného vyznání a že nemá žádné politické přesvědčení. Nikdy nebyl členem politické strany nebo hnutí a nebyl politicky aktivní. Konstatoval, že je ženatý, jeho manželka je těhotná. Ve vlasti žil naposledy v obci Suskovo v Zakarpatské oblasti. Naposledy z Ukrajiny odjel v srpnu 2021, měl české vízum. V České republice pobýval již dříve v roce 2018 a v roce 2021. O mezinárodní ochranu žádá poprvé, na Ukrajině probíhá válka a on má obavu se tam vrátit. Absolvoval základní vojenskou službu, a proto by byl zcela jistě povolán do armády. Ohledně svého zdravotního stavu prohlásil, že je zdravý. V České republice chce zůstat, protože zde má těhotnou manželku, matku a bratra. 3. Pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl s žalobcem proveden téhož dne za přítomnosti tlumočnice z ukrajinského jazyka. Žalobce zopakoval, že důvodem jeho žádosti o mezinárodní ochranu je skutečnost, že v případě vydání za účelem trestního stíhání na Ukrajinu by byl ohrožen odvodem do armády. Celá jeho rodina je přitom v České republice. S ukrajinskými státními orgány jinak problémy nikdy neměl. Na Ukrajině neměl žádné problémy ani kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. V případě návratu do vlasti se však obává ohrožení života, nechce jít do války, protože se Ukrajina odchyluje od Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen „EÚLP“) a porušují se zákony. Doplnil, že jeho bratr je válečný invalida a nikdo se o něj nepostaral. 4. Ve správním spise je založeno sdělení Ministerstva spravedlnosti, jehož přílohou jsou materiály z extradičního řízení. Z nich vyplývá, že žalobce je na Ukrajině trestně stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu spáchaného dle předchozí dohody skupinou osob ve zvlášť velkém rozsahu podle čl. 190 odst. 4 trestního zákoníku Ukrajiny a trestného činu padělání dokumentů, razítek, pečetí nebo hlavičkových papírů a prodeje nebo použití padělaných dokumentů podle čl. 358 odst. 4 trestního zákoníku Ukrajiny. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. 10. 2024, č. j. 55 Nt 2611/2024-30, plyne, že soud při vyslovení přípustnosti vydání žalobce na Ukrajinu vzal v úvahu i aktuální situaci na Ukrajině, a to jak v oblasti dodržování lidských práv ze strany ukrajinských státních orgánů, tak také v situaci válečného konfliktu. Jak vyplynulo z ujištění, které obdržel soud od ukrajinské strany, žalobce bude v případě vydání umístěn v zařízení v západní části Ukrajiny, která jsou vybavena kryty proti případnému bombardování. Soud také zdůraznil, že Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) v řízeních vedených proti Ukrajině po 24. 2. 2022, tj. po začátku ruské agrese, ani jednou neshledal porušení ustanovení EÚLP kvůli neschopnosti Ukrajiny zaručit bezpečnost osob ve vězeňských zařízeních v podmínkách války. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2025, č. j. 14 To 8/2024-50, byla zamítnuta stížnost žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne č. j. 55 Nt 2611/2024-30 o přípustnosti vydání žalobce k trestnímu stíhání na Ukrajinu. 5. Dne 6. 8. 2025 byl s žalobcem proveden doplňující pohovor, v jehož průběhu žalobce uvedl, že Ukrajinu opustil kvůli práci a od srpna 2021 se do vlasti nevrátil. Ohledně jeho trestního stíhání na Ukrajině vypověděl, že bylo zahájeno v roce 2016, ale on se o něm dozvěděl až po zadržení policií v České republice. Objasnil, že je stíhán pro podvod při prodeji pozemku. Policie zjistila, že nešlo jen o jeden pozemek, ale že těch pozemků bylo mnoho a že tam byly padělané pasy a plné moci, o tom ale žalobce nevěděl. Žalobce sdělil, že neví, v jakém stádiu jeho trestní stíhání je, hrozí mu ale trest v délce až 12 let. Žalobce zdůraznil, že se teď na Ukrajinu vrátit nechce, neboť zde má rodinu, především těhotnou manželku. Samotné trestní stíhání by problémem nebylo, žalobce by situaci vyřešil. Problémem je však to, že jsou pro muže zavřené hranice a když tam pojede, nedostane se zpátky do České republiky. Vzali by ho do armády a poslali bojovat. Žalobcův bratr ve válce byl a vrátil se jako invalida, žalobce takto dopadnout nechce. Podle toho, co ví, berou lidi z vězení, kteří nespáchali vážný zločin a jsou zdraví. Ukrajina přitom odstoupila v roce 2023 od EÚLP. Na internetu se píše o tom, že vojenská správa bere lidi do armády takovým způsobem, že na ulici přijede dodávka, vyskočí z ní dva chlapi, hodí do ní člověka a odvezou ho do armády. 6. Žalovaný si dále do spisu opatřil nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. I. ÚS 1054/25, kterým byla zamítnuta ústavní stížnost žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 14 To 8/2024-50 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 55 Nt 2611/2024-30. Ani Ústavní soud neshledal, že by vydáním na Ukrajinu došlo k porušení práv žalobce, či že by mu hrozilo skutečné nebezpeční vážné újmy. 7. V napadeném rozhodnutí žalovaný vycházel z výpovědí žalobce, skutečností, které zjistil v průběhu správního řízení a informace Oddělení zahraničních a evropských záležitostí odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (dále jen „OAMP“) Ukrajina - Politická a bezpečností situace ze dne 22. 1. 2025. Na základě všech shromážděných podkladů žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byl azylově relevantní způsobem pronásledován. Podle žalovaného nemohl žalobce ve vlasti pociťovat ani odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodu uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu, tj. z důvodu jeho rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Samotné trestní stíhání na Ukrajině žalobce jako důvod své žádosti o mezinárodní ochranu neuvedl. Navíc při pohovoru dne 6. 8. 2025 výslovně prohlásil, že jeho trestní stíhání na Ukrajině není problém a nebýt války, jel by tam věc vyřešit. Žalovaný připustil, že by žalobce v případě návratu na Ukrajinu skutečně mohl být povolán k výkonu vojenské služby, což však nelze bez dalšího označit za pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Žalobce sice v průběhu správního řízení uvedl, že je odpůrcem války z morálních a osobních důvodů, tyto důvody ale specifikoval pouze tak, že nechce bojovat, zabíjet a přijít o život. Vzhledem k tomu, že v České republice nebyl udělen azyl podle § 12 zákona o azylu žádnému z rodinných příslušníků žalobce, nesplňuje žalobce důvody pro udělení azylu podle § 13 zákona o azylu za účelem sloučení rodiny. Žalovaný současně dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje důvody ani pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Žalobce neuvedl a ani žalovaný nezjistil žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné dojít k závěru, že by žalobci v případě návratu do vlasti mohla hrozit vážná újma formou trestu smrti nebo popravy [§ 14a odst. 2 písm. a) zákona o azylu]. Žalovaný se zabýval i otázkou, zda žalobci hrozí v případě návratu do vlasti nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání ve smyslu čl. 3 EÚLP a Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Aby bylo možné pokládat trest za „ponižující“ a aplikovat na něj čl. 3 EÚLP, musí ponížení a pokoření, které ho provázejí, dosáhnout určité úrovně, jejíž ohodnocení závisí na souhrnu všech okolností případu. Zároveň platí, že skutečné nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu lze shledat pouze tam, kde takové nebezpečí hrozí reálně, tj. kde ve významném procentu případů obdobných situací dojde k nežádoucímu následku, takže