1 As 46/2006 — Nejvyšší správní soud

59 A 44/2025- 52 - text  59 A 44/2025 - 52 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2025, sp. zn. OÚPSŘ 37/2024-OSŘ, č. j. KÚLK 40207/2025-OSŘ takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. I. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno usnesení Městského úřadu Desná, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. MUDESNA/3701/2021/320/SU, č. j. MUDESNA/3227/2023/SU, jímž bylo zastaveno řízení o dodatečném povolení blíže specifikované stavby kanalizační přípojky z objektu čp. X v obci Kořenov. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zrekapituloval dosavadní průběh řízení a uvedl, že předmětná kanalizační přípojka byla zbudována v roce 2014 bez potřebného veřejnoprávního povolení. Pro vydání dodatečného povolení stavby je rozhodující stav v době rozhodování správních orgánů. Žalobce nemá práva ke všem pozemkům, přes něž kanalizační přípojka vede, a nemá souhlasy jejich vlastníků. Naopak byl zjištěn nesouhlas vlastníků těchto pozemků. Dalším důvodem k ukončení řízení je, že kanalizační přípojka není zaústěna do kanalizačního řadu, ale do potrubí, které je sdruženou kanalizační přípojkou. V současné době lze kanalizační přípojky napojovat pouze na potrubí, které má statut veřejného kanalizačního řadu, což zde není splněno. Z těchto důvodů nemohla být přípojka dodatečně povolena, a žalovaný tedy potvrdil usnesení stavebního úřadu o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby. K argumentaci žalobce žalovaný uvedl, že pokud snad žalobce přípojku v minulosti budoval v součinnosti s obcí Kořenov, jde o nešťastnou situaci. 3. Žalobce v podané žalobě namítal, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť nezohledňuje skutkový stav věci, oprávněné očekávání žalobce a princip právní jistoty. Kanalizační přípojka byla vybudována již v roce 2014 na základě přímých pokynů obce Kořenov. Obec označila místo napojení, vyžádala souhlasy vlastníků pozemků, provedla tlakovou zkoušku a uzavřela s žalobcem smlouvu o odvádění odpadních vod. Žalobce jednal v dobré víře a důvěře k jednání obce jako veřejné autority. Obec sama navodila dojem, že kanalizace je veřejná, že napojení je žádoucí a že přípojka je realizována v souladu se zákonem. Kanalizace je od té doby řádně využívána, žalobce pravidelně hradí stočné. Až po letech začala obec tvrdit, že kanalizace není její, a podala podnět ke zrušení stavebního řízení. Tento obrat byl překvapivý a zcela odporuje předchozímu chování správních orgánů. Jednání obce žalobce považuje za nesprávný úřední postup s odkazem na § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Rozhodnutí žalovaného se opírá pouze o formální otázku vlastnictví kanalizace, aniž by posoudil skutkové okolnosti a historii případu. Žalobce nebyl účasten na žádném protiprávním jednání, naopak doložil snahu situaci napravit – například návrhem nové trasy přípojky, který však obec odmítla. Tím došlo k porušení zásady materiální pravdy, proporcionality a rovnosti účastníků. Obec Kořenov vybudovala v roce 2013 novou čistírnu odpadních vod a aktivně usilovala o napojení co největšího počtu nemovitostí, aby splnila podmínky dotačního programu. Žalobce se připojil na základě této iniciativy, a to v důvěře, že jedná v souladu se zákonem i se zájmy obce. 4. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že žalobce neuvádí žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly napadené rozhodnutí. Vzhledem k nesouhlasu vlastníků pozemků, na nichž je stavba umístěna, nebylo možno stavbu dodatečně povolit. Dalším důvodem je nezaústěni přípojky do veřejného kanalizačního řadu. Okolnosti uváděné žalobcem by mohly mít význam v případném civilním soudním řízení, jsou však bez významu v řízení o dodatečném povolení stavby a jeho soudním přezkumu. 5. Ze správního spisu soud zjistil, že oznámením ze dne 8. 12. 2021 bylo zahájeno řízení o odstranění stavby kanalizační přípojky, jakož i stavebních úprav objektu čp. X v obci Kořenov. Žalobce požádal o dodatečné povolení stavby a postupně ke své žádosti dodal podklady. Stavební úřad vyloučil řízení o žádosti o dodatečné povolení kanalizační přípojky k samostatnému projednání. Shora označeným usnesením stavební úřad řízení o dodatečném povolení kanalizační přípojky zastavil. Konstatoval, že kanalizační přípojka je zaústěna do jiné kanalizační přípojky, což není možné. Stavební úřad tedy vyhodnotil podanou žádost jako zjevně právně nepřípustnou. K odvolání žalobce přezkoumal toto usnesení žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí. 6. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s. s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. 7. K projednání věci nařídil soud jednání. Při něm účastníci setrvali na svých stanoviscích. Dokazování soud neprováděl, neboť toho pro vypořádání podané žaloby nebylo třeba. Důkazní návrhy žalobce – označené v žalobě jako přílohy – se, kromě obsahu správního spisu, jímž správní soud dokazování neprovádí, neboť je s ním seznámen, týkaly vztahů žalobce s obcí Kořenov a okolností budování kanalizační přípojky v roce 2014. Tyto skutečnosti soud považoval z důvodů uvedených níže za irelevantní. 8. Jestliže soud uvedl, že napadené rozhodnutí přezkoumává v mezích vytyčených žalobou, musí konstatovat, že podaná žaloba jej ke zrušení napadeného rozhodnutí nevede. Středobodem žaloby je popis situace v době budování kanalizační přípojky v roce 2014, kdy žalobce přípojku budoval v součinnosti či na pokyn obce Kořenov, v níž měl důvěru. Tato obec později pro žalobce překvapivě změnila postoj. Z těchto důvodů však nelze rozhodnutí žalovaného ve spojení s prvostupňovým usnesením považovat za nezákonné. 9. Hovořit nelze ani o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů. Jejich rozhodnutí ve svém souhrnu srozumitelně vysvětlují, proč správní orgány nepovažují za naplněné podmínky pro dodatečné povolení stavby a že v takové situaci považují žádost o dodatečné povolení přípojky za zjevně právně nepřípustnou, a řízení proto zastavují. Žalobní argumentace se s argumentací správních orgánů míjí. Právní úprava § 129 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), upravující podmínky, za nichž lze stavbu dodatečně povolit, ani správními orgány užitá úprava § 66 správního řádu neobsahuje pravidlo, na jehož základě by bylo možno žalobě soustředící se na historii budování přípojky vyhovět. 10. Žalovaný v napadeném rozhodnutí jasně konstatoval, že předmětná kanalizační přípojka byla zbudována bez potřebného veřejnoprávního povolení, vede přes pozemky od žalobce odlišných vlastníků, kteří projevili nesouhlas s vedením přípojky přes jejich pozemky, a nadto se nepřípustně napojuje do jiné kanalizační přípojky, nikoli do kanalizačního řadu. Proti těmto závěrům se žalobce vůbec nevymezuje. Rozhodnutí žalovaného se neopírá pouze o formální otázku vlastnictví kanalizace, jak uvádí žaloba. Zákonné podmínky dodatečného povolení stavby nelze negovat jen proto, že snad v minulosti, kdy žádné stavební řízení neproběhlo, se stavbou sousedé souhlasili či na ní měla zájem obec Kořenov. Tuto obec a její jednání v samostatné působnosti nelze zaměňovat se správními orgány, které ve věci v přenesené působnosti, tj. v rámci výkonu státní správy, rozhodovaly. Rozhodující správní orgány nejsou orgány obce Kořenov a jsou vázány zákonem. Z důvodů prezentovaných žalobcem nemohly správní orgány kanalizační přípojku dodatečně povolit. Tím by ignorovaly právní úpravu zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, či stavebního zákona, dle jehož § 184a je k dodatečnému povolení vyžadován (ve stavebním řízení aktuální) souhlas vlastníků pozemků dotčených stavbou. 11. Je-li tedy žaloba soustředěna kolem historických okolností a z nich plynoucího přesvědčení žalobce, nepostačuje to k odůvodnění závěru o tom, že by kanalizační přípojka měla být povolena, resp. o tom, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné. Pokud žalobce považuje jakékoli jednání obce Kořenov za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, popřípadě se cítí jinak poškozen, nezbývá než