60 A 7/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

60 A 7/2025- 39 - text  5 60 A 7/2025 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: ZPĚTNÝ LEASING, s.r.o. sídlem Nová výstavba 218, Obrnice zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovsku Židuliakovou sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U J jezu 642/2a, Liberec 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 12. 2024, č. j. OSH 46/24-3/67.1/24012/Ře KULK 91272/2024 takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo jako opožděné zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Tanvald (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 12. 2023, č. j. MěÚT/78010/2023. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve spojení s porušením § 10 odst. 3 tohoto zákona, kterého se měl dne 5. 8. 2023 dopustit tím, že jako provozovatel nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodrženy povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu, konkrétně aby nezjištěný řidič dodržel rychlostní limit v obci 50 km/h, když jel rychlostí 60 km/h, po odečtu tolerance 57 km/h. Za přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou 1 000 Kč. 3. Žalobce namítal, že ve správním řízení nebyl nikým zastoupen, doručování V. Ch. nemohlo vyvolat právní účinky. Prvostupňové rozhodnutí bylo do datové schránky žalobce doručeno dne 21. 12. 2023, odvolání bylo podáno 15. den odvolací lhůty dne 5. 1. 2024, tedy včas. Žalobce sice udělil plnou moc V. Ch., ta ale nedopadala na vedené řízení. Jednalo o tzv. prezidiální plnou moc dle § 33 odst. 2 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, pouze pro řízení, která budou zahajována v budoucnu. Žalobce dále uvedl, že žalobu podává včas, neboť rozhodnutí žalovaného mu bylo předáno V. Ch. dne 13. 1. 2025 při pravidelné schůzce, přímo žalobci žalovaný napadené rozhodnutí nedoručil. Za okamžik doručení rozhodnutí je třeba považovat teprve moment, kdy se s rozhodnutím žalobce fakticky seznámil. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a žalobci proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení. 4. Žalovaný setrval na důvodech napadeného rozhodnutí. Navrhoval, aby soud žalobu zamítnul. 5. Podáním žaloby bylo zahájeno řízení dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 6. Klíčovou otázkou v dané věci je, zda byl žalobce v řízení o přestupku zastoupen zmocněncem V. Ch. Na posouzení této otázky závisí i splnění jedné z podmínek meritorního posouzení žaloby, totiž podání žaloby ve lhůtě 2 měsíců od doručení písemného vyhotovení napadeného rozhodnutí podle § 72 odst. 1 s. ř. s. 7. Skutkové okolnosti případu jsou následující. Žalobce byl z přestupku provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu shledán vinným příkazem, který mu byl doručen do datové schránky. Žalobce podal odpor, správní orgán I. stupně pokračoval v řízení o přestupku. Poté co správní orgán I. stupně žalobce vyzval k seznámení se s podklady rozhodnutí a vyjádření k nim, byla dne 11. 11. 2023 správnímu orgánu I. stupně doručena plná moc s označením prezidiální, udělená zmocněnci V. Ch., a to z datové schránky zmocněnce. Dne 11. 12. 2023 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, které bylo dne 15. 12. 2023 doručeno do datové schránky zmocněnce a dne 21. 12. 2023 do datové schránky žalobce. 8. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal dne 5. 1. 2024 odvolání z datové schránky jednatelky. Odvolání žalovaný zamítl jako opožděné. Vycházel ze zjištění, že prvostupňové rozhodnutí bylo žalobci doručeno prostřednictvím zmocněnce do datové schránky zmocněnce dne 15. 12. 2023. Patnáctidenní odvolací lhůta skončila dne 2. 1. 2024 a rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 1. 2024. Odvolání podané dne 5. 1. 2024 bylo opožděné. Rozhodnutí žalovaného bylo doručeno pouze do datové schránky zmocněnce dne 3. 1. 2025. 9. O žalobě soud již jednou rozhodoval, usnesením ze dne 1. 7. 2025, č. j. 60 A 7/2025-21, ji odmítl pro opožděnost. Označené rozhodnutí bylo ke kasační stížnosti žalobce zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 4. 12. 2025, č. j. 1 As 150/2025-27. NSS krajskému soudu vytknul, že byly jeho úvahy nedostatečné, místy rozporné. Vyslovil, že za standardních okolností nelze v případě chybějící náležitosti plné moci (v daném případu úředně ověřené podpisy) plnou moc bez dalšího považovat za jiný typ plné moci. Krajský soud se sice dotkl úmyslu žalobce při udělení plné moci, ale nehodnotil ho dostatečně a nehodnotil další relevantní skutečnosti. NSS současně upozornil na obdobnou procesní taktiku žalobce, lze mít tedy oprávněné pochybnosti, zda se z jeho strany nejedná toliko o obstrukční jednání ve snaze vyvolat procesní pochybení na straně správních orgánů. Upozornil také na to, že městský úřad jednotlivé listiny doručované v průběhu správního řízení po předložení plné moci zasílal zmocněnci žalobce i žalobci, bylo zřejmé, že na žalobce hleděl jako na zastoupeného a žalobce měl kdykoli možnost správní orgán informovat, že zastoupení se na probíhající řízení nevztahuje. Dále konstatoval, že vyvolá-li osoba vlastní vinou u správního orgánu domněnku, že zmocnila k právnímu jednání jinou osobu, nemůže se dovolávat nedostatku zmocnění. Dle usnesení NSS ze dne 3. 6 .2025, č. j. 22 As 70/2025-29, nese účastník řízení odpovědnost za to, koho vůči správnímu orgánu označí jako svého zástupce a nese všechna rizika s tím spojená. Vysloveným právním názorem NSS je krajský soud vázán. Přistoupil proto znovu k posouzení otázky, zda byl žalobce ve správním řízení zastoupen zmocněncem. 10. Pro posouzení věci je podstatná právní úprava zastoupení na základě plné moci obsažená v § 33 správního řádu. Podle § 33 odst. 1 správního řádu si účastník může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí, plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. 11. Ustanovení § 33 odst. 2 správního řádu upravuje čtyři základní typy plné moci z hlediska rozsahu, v jakém plná moc opravňuje zmocněnce, aby za zmocnitele ve správním řízení jednal. 12. Podle § 33 odst. 2 správního řádu může být zmocnění uděleno a) k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení (tj. prostá plná moc), b) pro celé řízení (tzv. procesní plná moc), c) pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez omezení v budoucnu; podpis na plné moci musí být v tomto případě vždy úředně ověřena a plná moc musí být do zahájení řízení uložena u věcně příslušného správního orgánu, popřípadě udělena do protokolu (tzv. prezidiální plná moc), nebo d) v jiném rozsahu na základě zvláštního zákona. 13. Podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu musí prezidiální plná moc splňovat vyšší formální požadavky. Podpis na takové plné moci musí být úředně ověřen, plná moc musí být do zahájení příslušného konkrétního správního řízení, na které se má vztahovat a ve kterém má zmocněnec zmocnitele zastupovat, uložena u věcně a místně příslušného správního orgánu, popřípadě udělena u tohoto správního orgánu do protokolu. Prezidiální plná moc se nadto musí vztahovat k určitému předmětu (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2016, č. j. 30 A 63/2015-44, Sb. NSS 3464/2016). 14. Soudní praxe i odborná veřejnost se v minulosti zabývaly dopady prezidiální plné moci udělené v průběhu správního řízení. Dle závěru č. 141 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 7. 11. 2014 „[s]právní orgán posuzuje prezidiální plnou moc podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu předloženou až v průběhu správního řízení, pokud splňuje zákonem stanovené požadavky, v tomto řízení jako procesní plnou moc udělenou pro celé řízení podle § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu. Pro v budoucnu zahájená správní řízení bude správní orgán tuto plnou moc posuzovat jako prezidiální plnou moc.“ Tento závěr poradního sboru se opakuje i v komentářové literatuře ke správnímu řádu (viz Jemelka, L. a kol. § 33 [Zastoupení na základě plné moci]. In: Jemelka, L. Správní řád: komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 248, marg. č. 13.). 15. Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 27. 6. 2018, č. j. 15 Af 60/2015-30, řešil situaci, kdy předložená plná moc, která byla formulována jako plná moc prezidiální, nesplňovala jeden formální požadavek na prezidiální plnou moc, a to ověřený podpis zmocnitele. Dospěl k závěru, že „[v] takovém případě plnou moc nelze považovat za prezidiální plnou moc, ale při interpretaci plné moci je vždy nutno její obsa