7 As 339/2019 — Nejvyšší správní soud

73 A 14/2025- 43 - text 73 A 14/2025 - 43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2025, č. j. KULK 49546/2025 takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 20. 8. 2025, č. j. KULK 49546/2025, se v části, jíž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa ze dne 31. 1. 2025, č. j. MUCL/14375/2025, v rozsahu výroku o vině, v němž byl žalobce uznán vinným přestupky označenými v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně jako AD2 a AD3, a dále ve výrocích I., II. a III. o správních trestech a povinnosti nahradit náklady řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Současně se zrušuje i rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa ze dne 31. 1. 2025, č. j. MUCL/14375/2025, v rozsahu výroku o vině, v němž byl žalobce uznán vinným přestupky označenými v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně jako AD2 a AD3, a dále ve výrocích I., II. a III. o správních trestech a povinnosti nahradit náklady řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 31. 1. 2025, č. j. MUCL/14375/2025. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1., § 125c odst. 1 písm. f) bod 8. a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Těchto přestupků se z nedbalosti dopustil porušením povinností dle § 3 odst. 3 písm. a), § 4 písm. b) a c) uvedeného zákona, když dne 9. 9. 2024 kolem X hod., aniž by byl držitelem řidičského oprávnění, řídil osobní automobil X, registrační značky X, kdy při jízdě na silnici č. II/268 v obci X, v blízkosti domu čp. X, nerespektoval svislou dopravní značku P7 "Přednost protijedoucích vozidel". Přitom najel do zúženého prostoru mostu a nedal přednost v jízdě protijedoucímu osobnímu automobilu tovární značky X, registrační značky X, jehož řidič X se nacházel na mostě, a došlo ke střetu obou vozidel. Lustrací v centrálním registru řidičů bylo přitom zjištěno, že řidičské oprávnění žalobce pozbyl ke dni 11. 8. 2023 z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů 2. Za spáchání uvedených přestupků byla žalobci podle § 125c odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu ve spojení s § 35 písm. b), § 41 a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), uložena pokuta ve výši 25 000 Kč, podle § 125c odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu ve spojení s § 35 písm. c) a § 47 zákona o odpovědnosti za přestupky byl žalobci dále uložen správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců a podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 2 500 Kč. 3. Z předloženého spisového materiálu vyplynulo, že policií ČR bylo správnímu orgánu I. stupně dne 4. 10. 2024 oznámeno shora popsané přestupkové jednání žalobce. Správní orgán I. stupně měl k dispozici zejména úřední záznam policie a její protokol o nehodě v silničním provozu s popisem zjištění na místě dopravní nehody, jakož i pořízenou fotodokumentaci a výpis z evidenční karty žalobce, z nějž plyne, že žalobce v den nehody nedisponoval řidičským oprávněním. Správní orgán I. stupně po předání věci ze strany policie oznámil zahájení řízení a nařídil ústní jednání. Správní orgán vyslechl jak žalobce, tak svědky Čestmíra Musílka a Gejzu Pušku. Žalobce se k věci obsáhle vyjadřoval a předložil vlastní fotodokumentaci z místa nehody. 4. Dne 31. 1. 2025 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí o přestupcích, v jehož odůvodnění popsal zejména průběh řízení a provedené dokazování, jehož středobodem byla výpověď svědků a žalobce, ale i dokumentace stop na místě nehody. Konstatoval, že v době nájezdu žalobce do zúženého místa muselo být protijedoucí vozidlo v zorném poli žalobce. Přesto žalobce počal na most najíždět v rozporu s dopravní značkou P7 – přednost protijedoucích vozidel. Vozidla se pak ve zúženém místě nedokázala vyhnout. Současně žalobce nebyl držitelem řidičského oprávnění. Žalobce tedy porušil § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1. téhož zákona, dále porušil § 4 písm. b) zákona o silničním provozu, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k), a porušil také § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 8. téhož zákona. Pokuta i zákaz činnosti byly žalobci po zhodnocení okolností případu uloženy na dolní hranici zákonem stanovené sazby. 5. K odvolání žalobce přezkoumal rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaný. Ten se v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ztotožnil s posouzením věci, jak je učinil správní orgán I. stupně, a to po skutkové i právní stránce. Uvedl, že žalobce mohl bezpochyby vidět přijíždějící vozidlo, přesto vjel na most, a došlo ke střetu vozidel. Žalobcem předložené videozáznamy zachycují odlišné podmínky na místě. Zdokumentované stopy na místě dopravní nehody podporují závěr o spáchání přestupku žalobcem. Uložené správní tresty na spodní hranici zákonem stanovených sazeb jsou velice mírné, a to s ohledem na záznamy v evidenční kartě řidiče – žalobce. II. Žaloba 6. Žalobce ve včasné žalobě namítal, že správní orgány nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. U řidiče X bylo i dle policie podezření z porušení § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu pro nepřizpůsobení rychlosti jízdy. S tím se správní orgány nevypořádaly a neprovedly objektivní analýzu skutkového děje. Žalobce představil své výpočty, z nichž dovozuje, že pokud by řidič X jel rychlostí do cca 42 km/h, měl by dostatek času i prostoru, aby bezpečně zastavil před již stojícím vozidlem žalobce. Ke střetu tedy mohlo dojít pouze v důsledku nepřiměřené rychlosti, hrubé nepozornosti, nebo kombinací obojího. Řidič X je nevěrohodný, když přiznal porušení předpisů – rychlost 40 až 50 km/h, řídil vozidlo bez platné STK a v minulosti byl odsouzen za trestný čin v dopravě. Jeho tvrzení o tom, kdy spatřil vozidlo žalobce je nepravdivé. Pravidla o přednosti v jízdě byla správními orgány aplikována mechanicky. Protijedoucí řidič nebyl zbaven povinnosti jet takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit na vzdálenost, na kterou má rozhled. III. Vyjádření žalovaného 7. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že analýzu žalobce nepovažuje za objektivní, když žalobce vychází ze svého tvrzení, že se svým vozidlem stál na místě, a z odhadovaných rychlostí. Řidič Musílek rychlost jízdy pouze odhadoval, uvedl, že měl zařazený třetí rychlostní stupeň. Dle svědků bylo vozidlo žalobce v době střetu v pohybu, tudíž nestálo. S ohledem na místo střetu lze dovodit, že žalobce na přemostění najel v době, kdy se zde již nacházelo protijedoucí vozidlo, což podporují i stopy na místě. Porušení právních předpisů řidičem X (vozidlo bez platné technické prohlídky) bylo vyřešeno v samostatném řízení. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních námitek dle § 75 odst. 2 s. ř. s., kterými je soud v duchu dispoziční zásady vázán. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. 9. Podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1. zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a v rozporu s § 3 odst. 3 písm. a) není držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu vozidel. I. 10. Podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 8. zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla nedá přednost v jízdě v případě, kdy je k tomu povinna. 11. Podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona. 12. Podle § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu může řídit motorové vozid