73 A 9/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

73 A 9/2025- 75 - text  73 A 9/2025 - 75 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobkyně: X, narozená dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupena advokátem Mgr. Jiřím Douskem sídlem 8. března 21/13, Liberec proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 za účasti: I) X, narozený dne X bytem X II) X, narozený dne X bytem X zastoupený zákonným zástupcem X III) X, narozená dne X bytem X zastoupena zákonným zástupcem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2025, č. j. MV-38449-4/SO-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. I. III. Osobám zúčastněným na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 30. 1. 2025, č. j. OAM-3037-18/DP-2024. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla dle § 44a odst. 4 ve spojení s § 46a odst. 2 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, neboť žalobkyně přestala splňovat podmínku prokazovanou podle § 42b odst. 1 písm. d) téhož zákona. 2. Z předloženého spisového materiálu soud zjistil, že dne 31. 1. 2024 podala žalobkyně žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území s připojenými přílohami. Protože správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že předloženými dokumenty není prokázáno, že úhrnný měsíční příjem rodiny po sloučení dosahuje výše nezbytné dle § 42b odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, výzvou ze dne 2. 8. 2024 žalobkyni vyzval k doložení dostatečného příjmu. Na to žalobkyně do spisu doplnila doklad o výši manželem zaplacených záloh na pojistné na důchodové pojištění za rok 2023, doklad o výši zaplaceného pojistného na veřejné zdravotní pojištění a doklady o zálohách na plyn a elektřinu. Po výzvě k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne 15. 10. 2024 byly do spisu založeny další podklady týkající se příjmu manžela žalobkyně, následně vydal správní orgán I. stupně shora označené rozhodnutí. 3. V prvostupňovém rozhodnutí správní orgán vysvětlil, v čem spočívá zákonný požadavek na úhrnný měsíční příjem rodiny dle § 42b odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Konstatoval, že žalobkyně tvoří rodinu spolu s manželem a dvěma nezletilými dětmi. Součet životních minim členů této rodiny činí 14 040 Kč. K této částce je třeba přičíst náklady na bydlení. Protože žalobkyně neprokázala výši skutečných nákladů na bydlení, vyšel správní orgán I. stupně z nejvyšší částky normativních nákladů na bydlení pro 4 osoby, která pro rok 2024 činí 23 195 Kč. Žalobkyně tedy byla povinna doložit, že úhrnný měsíční příjem rodiny činí alespoň součet uvedených částek, tedy 37 235 Kč. Z doloženého platebního výměru manžela žalobkyně na daň z příjmů fyzických osob za rok 2023 ve spojení s po výzvě poskytnutými doklady o platbách pojistného na sociální zabezpečení a na veřejné zdravotní pojištění byl zjištěn čistý měsíční příjem manžela ve výši 24 930 Kč. Jiný příjem rodiny doložen nebyl. Protože prokázaný příjem nedosahuje požadované výše, byl naplněn důvod pro neprodloužení pobytového oprávnění žalobkyně. Správní orgán I. stupně konstatoval, že jeho rozhodnutí zasáhne do života žalobkyně a její rodiny, nikoli však nepřiměřeně. 4. K odvolání žalobkyně přezkoumal prvostupňové rozhodnutí žalovaný. Ten v napadeném rozhodnutí setrval na argumentaci správního orgánu I. stupně, zopakoval provedené výpočty a dospěl ke shodným závěrům jako správní orgán I. stupně. Postup správního orgánu I. stupně, který neakceptoval některé podklady (faktury) jako doklady o příjmu manžela žalobkyně, nebyl formalistický. O možnostech doložení příjmu byla žalobkyně řádně poučena. Žalovaný se rovněž věnoval otázce přiměřenosti rozhodnutí, ztotožnil se však se správním orgánem I. stupně v závěru, že dopady nepřiměřené nejsou. Vyzdvihl přitom smysl právní úpravy dokládání úhrnného příjmu i to, že cizinci nemají automaticky právo na pobyt v ČR. 5. Žalobkyně v podané žalobě namítla, že žalovaný nedodržel zásadu předvídatelnosti správního rozhodnutí. Dle správní judikatury může žalobkyně legitimně očekávat rozhodování shodných případů bez nedůvodných rozdílů. Žalobkyně přitom odkázala na dřívější rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2024, č. j. MV-96248-4/SO-2024, kterým žalovaný ve skutkově téměř totožném případě vyhověl odvolání účastníka. Odvolání žalobkyně však bylo v rozporu se zásadou legitimního očekávání a principem právní jistoty zamítnuto. Správní orgány dále pochybily, když vadně vymezily okruh účastníků řízení. Jako účastník byl opomenut manžel žalobkyně, který je osobou, jež může být rozhodnutím přímo dotčena ve svých právech nebo povinnostech ve smyslu § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004, správního řádu. Žalobkyně k tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2024, č. j. 8 Azs 86/2023-80. Napadené rozhodnutí není ani řádně odůvodněno. Žalovaný např. na str. 6 napadeného rozhodnutí cituje čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, aniž by k této citaci uvedl jakoukoliv konkrétní právní úvahu. 6. Žalobkyně dále namítla, že nebyla respektována zásada materiální pravdy. Správní orgán I. stupně neakceptoval její v kopii doložené podklady, přestože zákon jí neukládal doložit listiny v jejich originálním vyhotovení. Pokud kopie podkladů nebyly pro správní orgán I. stupně dostatečné, měl žalobkyni poučit a případně ji opětovně vyzvat k odstranění vad podané žádosti. Poučení ze strany správního orgánu nebylo dostatečné. V neposlední řadě správní orgány nesprávně a nedostatečně posoudily přiměřenost dopadů a možné důsledky rozhodnutí pro soukromý a rodinný život žalobkyně včetně jejích nezletilých dětí. Dceři žalobkyně je 6 let a synovi žalobkyně 11 let. Potřebují blízkost a péči matky. Vycestování žalobkyně by ovlivnilo fungování celé rodiny, manžel žalobkyně je živitelem rodiny a žalobkyně pečuje o domácnost a děti. Videohovory nemohou nahradit osobní kontakt mezi matkou a dítětem. Důležitost rodiny je zakotvena i v mezinárodních úmluvách. Návštěvy v zemi původu její rodinou jsou vyloučené z důvodu, že manžel žalobkyně na území ČR podniká, a samotné nezletilé děti za žalobkyní přicestovat nemohou. Dle žalobkyně tak bylo napadeným rozhodnutím porušeno ustanovení § 174a zákona o pobytu cizinců. 7. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na spisový materiál a napadené rozhodnutí a navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. V žalobkyní zmíněném rozhodnutí ze dne 12. 8. 2024, č. j. MV-96248-4/SO-2024, bylo přihlédnuto k tomu, že v rámci odvolacího řízení byly předloženy doklady o příjmu rodiny. Ve věci žalobkyně tomu tak nebylo. Manžel žalobkyně nemohl být považován za účastníka správního řízení, neboť povolení k pobytu opravňuje pouze osobu, které je vydáno. Tato žalobní námitka není blíže rozvedena, zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2024, č. j. 8 Azs 86/2023-80, se týkal uplatnění práva osoby zúčastněné na řízení podle soudního řádu správního. Jeho závěry se nevztahují na žalovaným řešenou věc. 8. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s. s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. 9. K projednání věci nařídil soud jednání. Při něm účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích. Žalobkyní označené rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2024, č. j. MV-96248-4/SO-2024, soud jako důkaz neprováděl, neboť jeho existenci a obsah mohl za souhlasu účastníků řízení označit za nesporné skutečnosti. Ani aktuální nájemní smlouvu a daňové přiznání manžela žalobkyně za rok 2024 soud jako důkaz neprováděl, neboť měl za to, že toho není pro vypořádání uplatněných žalobních bodů zapotřebí. Prokazování úhrnného měsíčního příjmu rodiny mělo nadto své místo ve správním řízení, kde správní orgány nemohly rozhodovat na základě jim neznámých a nedoložených podkladů. 10. Podle § 44a odst. 4 věta čtvrtá zákona o pobytu cizinců nelze platnost povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za účelem společného soužití rodiny prodloužit, je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto povolení (§ 46a). Podle § 46a odst. 2 písm. d) téhož zá