6 As 131/2016 — Nejvyšší správní soud

75 A 5/2025- 36 - text  14 75 A 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobce: Share CAR!, z. s., IČ 06853854 sídlem Příbramská 67, 400 25, Verneřice zastoupený Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Magistrát města Ústí nad Labem sídlem Velká Hradební 2336/8, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2025, č. j. MMUL/OPA/OP/514494/ 2024/Mav, takto: I. Rozhodnutí Úřadu městského obvodu Ústí nad Labem – Střekov ze dne 16. 10. 2024, č. j. OS/KT/SO/ODPR/6100/2024/Mudl, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2025, č. j. MMUL/OPA/OP/514494/2024/Mav, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 2. 2025, č. j. č. j. MMUL/OPA/OP/85604/ 2025/Mav, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu projednání. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 210 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2025, č. j. MMUL/OPA/OP/514494/ 2024/Mav, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 24. 2. 2025, č. j. MMUL/OPA/OP/85604/ 2025/Mav. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městského obvodu Ústí nad Labem – Střekov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 16. 10. 2024, č. j. OS/KT/SO/ODPR/6100/2024/Mudl (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku podle § 5 odst. 2 písm. c) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. n. p.“), a byla mu uložena pokuta ve výši 1 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 30. 3. 2023 v době kolem 10:10 hodin v ulici Hviezdoslavova v Ústí nad Labem zaparkoval vozidlo tovární značky Škoda, registrační značky X, mimo komunikaci na veřejnou zeleň, čímž neoprávněně zabral veřejné prostranství. Žalobce se v žalobě zároveň domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že on sám je svou povahou pouhou právní fikcí, proto nemohl fyzicky zaparkovat vozidlo na veřejném prostranství. Právnická osoba sice může být odpovědná za přestupek fyzické osoby, jejíž jednání jí může být přičitatelné, takto však výrok rozhodnutí o přestupku nezní. Správní orgán (prvního stupně) ve výroku svého rozhodnutí neuvedl, která fyzická osoba se přestupku dopustila, případně údaj o tom, že se jednalo o neznámou osobu, nebo že by přestupek byl spáchán zaměstnancem žalobce nebo v zájmu žalobce. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 8 Afs 17/2012-375, a uvedl, že výrok (prvostupňového) rozhodnutí nesplňuje nároky tak, jak je popisuje citované rozhodnutí. Uvedl, že se popisovaného jednání jako právnická osoba nemohl dopustit, a ve výroku rozhodnutí není konstatováno vůbec nic, z čeho by bylo možné usuzovat právní odpovědnost žalobce za přestupek. Výrok tedy dle názoru žalobce není dostatečný a zákonný. K tomu žalobce dále uvedl, že po celou dobu správního řízení činil spornou přičitatelnost jednání kvalifikovaného jako přestupek právě jemu, přitom poukazoval na to, že by klidně bylo možné činit odpovědným za přestupek vlastníka vozidla. Nesouhlasil s argumentací žalovaného, že žalobce jako provozovatel vozidla odpovídal za to, že vozidlo bude užíváno v souladu s právními předpisy, měl možnost se své objektivní odpovědnosti zprostit označením osoby, která vozidlo řídila, protože by měl mít přehled o tom, kdo konkrétně vozidlo užívá, a že mu správní orgán prvního stupně umožnil v rámci ústního projednání přestupku sdělit údaje o uživateli vozidla, avšak žalobce tuto možnost nevyužil a tím ponechal objektivní odpovědnost za přestupek na sobě. Žalobce uvedl, že však není zřejmé, z jakých konkrétních skutkových okolností a na základě jakých úvah správní orgány naznaly, že je za přestupek odpovědný právě žalobce, proto jeho (odvolací) námitka, že nebylo prokázáno naplnění podmínek přičitatelnosti, zůstala nevypořádaná. Dle názoru žalobce totiž neplatí, že by provozovatel vozidla automaticky odpovídal za přestupky proti veřejnému pořádku, jelikož to žádný zákon nestanoví. 3. Dle názoru žalobce je provozovatel vozidla odpovědný jen za to, aby zajistil, že budou respektována pravidla stanovená zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“ či „z. s. p.“), a to jen v provozu na pozemní komunikaci. S ohledem na to žalobce namítal, že v posuzované věci nedošlo k protiprávnímu jednání na pozemní komunikaci, žalobci dokonce ani nebylo kladeno za vinu porušení pravidel stanovených zákonem o silničním provozu, ale porušení pravidel plynoucích ze z. n. p. Za to ale provozovatel vozidla v žádném případě neodpovídá, což žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela pominul. 4. Dále žalobce uvedl, že úvaha žalovaného o tom, že žalobce měl možnost zprostit se své objektivní odpovědnosti označením osoby, která vozidlo řídila, je vadná, protože taková úvaha platí jen v řízení o přestupku podle zákona o silničním provozu a pro jiné případy právo takový následek nestanoví. Je tak zřejmé, že žalovaný dovozuje subjekt přestupku způsobem, který nemá oporu v zákoně. 5. Dále žalobce namítal, že má přehled o tom, kdo kdy vozidlo řídil, a pokud by správní orgán prvního stupně zákonným způsobem vyzval žalobce, aby poskytl vysvětlení a sdělil, kdo vozidlo řídil, pak by žalobci nezbývalo nic jiného, než tak učinit. Pokud žalovaný odkazoval na ústní jednání a tvrdil, že žalobci umožnil sdělit údaje o totožnosti řidiče, ale žalobce toho nevyužil, pak to žalobce označil za zcela nepřípadné, neboť se ústního jednání neúčastnil. Osobní účast obviněného na jednání správního orgánu je přitom jeho právem, zatímco poskytnutí součinnosti ke ztotožnění osoby řidiče vozidla povinností. Správní orgán prvního stupně však žalobce nevyzval ke sdělení údajů o totožnosti řidiče. Žalobce uvedl, že dle jeho názoru se měl správní orgán prvního stupně zabývat tím, proti komu zahájí řízení, dříve než tak učinil. Žalovaný sice správně tvrdil, že se u přestupků právnických osob neprokazuje zavinění, ale to neznamená, že lze vydat rozhodnutí, aniž by byl prokázán subjekt přestupku. Žalovaný totiž pominul, že jednání skutečného přestupce není žalobci přičitatelné, protože přičitatelnost jednání nebyla tvrzena ani prokázána. Tvrzení žalovaného, že právnická osoba odpovídá za přestupek i tehdy, nepodaří-li se zjistit konkrétní fyzickou osobu jednající protiprávně, žalobce označil za zavádějící. Odpovědnost žalobce při neztotožněném pachateli připadá v úvahu jen při naplnění podmínek uvedených v § 20 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „z. o. p.“). K tomu žalobce uvedl, že správní orgány neprojevily žádný zájem zjistit totožnost osoby, která vozidlo na veřejném prostranství zaparkovala, a od samého počátku měly jasno o vině žalobce, aniž by jeho odpovědnosti nasvědčoval jediný důkaz. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že přestupku podle § 5 odst. 2 písm. c) z. n. p. se může dopustit jak fyzická, tak i právnická osoba, tedy i žalobce. Za neoprávněný zábor veřejného prostranství lze považovat i odstavení vozidla mimo pozemní komunikaci. Není tedy vyloučeno, aby i právnická osoba odstavila vozidlo mimo komunikaci. Dále žalovaný uvedl, že fyzická osoba, která vozidlo řídila, nebyla zjištěna. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2017, č. j. 6 As 131/2016-25, a uvedl, že z tohoto rozsudku vyplývá, že pokud je dostatečně zjištěný skutkový stav a jednání právnické osoby, objektivně odpovědné za přestupek, není nezbytné, aby bylo najisto postaveno, kdo byl tou konkrétní osobou, která odstavila vozidlo mimo komunikaci. Uvedení „neznámé osoby“ ve výroku rozhodnutí nemá při objektivní odpovědnosti právnické osoby za přestupek smysl, když podle § 20 odst. 6 z. o. p. správní orgán není povinen zjišťovat konkrétní fyzickou osobu, je-li ze zjištěných skutečností zřejmé, že k jednání zakládajícímu odpovědnost právnické osoby za přestupek došlo při činnosti právnické osoby. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2019, č. j. Ars 8/2018-41, dle kterého chybějící úvaha o přičitatelnosti nezpůsobila nezákonnost rozhodnutí, pokud není její předpoklad v řízení jakkoli zpochybněn. Není úkolem správních orgánů sepisovat pasáže o základních předpokladech vedení řízení, které nejsou sporné, nebo o otázkách, o nichž nevznikly pochyby ani na základě obsahu spisu, ani na základě procesních úk