78 Ad 12/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 Ad 12/2025- 50 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]7 78 Ad 12/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: P. V., narozený X bytem X zastoupený zmocněnkyní S. V. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 5. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 29. 5. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 457 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 29. 5. 2025, č. j. X, jímž bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 2. 2025, č. j. X, tak, že se podle § 56 odst. 1 písm. c) a e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), ve spojení s § 41 odst. 3 téhož zákona, žalobci od 14. 4. 2025 snižuje výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 10 701 Kč měsíčně. Současně se žalobce domáhal toho, aby soud žalované uložil povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě nejprve zrekapituloval dosavadní průběh projednávané věci, přičemž upozornil na skutečnost, že před vydáním napadeného (resp. i prvostupňového) rozhodnutí mu byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Zmínil přitom, že se jeho zdravotní stav nijak nezlepšil, spíše se zhoršuje. 3. Hodnocení zdravotního stavu provedené žalovaným ve věci tak žalobce považuje za nedostatečné, neboť nebylo řádně vyloženo, k jakému zlepšení u něj mělo dojít a proč jeho stav neodpovídá invaliditě třetího stupně. K tomu žalobce odkázal na závěry plynoucí z lékařských zpráv MUDr. V. F. z roku 2024 a 2025, z nichž je dle jeho názoru zřejmé, že se jeho celkový psychosociální stav zhoršil. Uvedl také, že mu jeho psychický stav brání v každodenních vycházkách z domácnosti, není schopen sám ani vynést koš, vyvenčit psa, či nakoupit. Není rovněž schopen se dopravit do zaměstnání či chráněné dílny. 4. Žalobce má tedy za to, že je jeho zdravotní postižení těžké (nikoliv středně těžké), jelikož má častější ataky, mezi kterými přetrvává závažná reziduální symptomatika a výkon některých denních aktivit je u něj podstatně narušen. Celkově by tak měla míra poklesu jeho pracovní schopnosti odpovídat 70 %. Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě úvodem popsala průběh dotčeného správního řízení a obsah žalobních námitek, přičemž také odkázala na pro věc relevantní právní úpravu. Následně uvedla, že byla při svém rozhodování v řešeném případě vázána odbornými lékařskými posudky. Zdůraznila též, že se pečlivě zabývala všemi námitkami žalobce. Posudkem o invaliditě Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 13. 5. 2025 přitom bylo zjištěno, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění a žalobce byl shledán invalidním dle § 39 odst. 1 téhož zákona. Jednalo se však o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, neboť rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti bylo shledáno zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 3c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“), pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 45 %. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace poté byla podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky zvýšena tato hodnota o 10 %, tj. celkově na 55 %. Jednání soudu 6. Žalobce prostřednictvím své zmocněnkyně při jednání soudu, které bylo nařízeno na den 7. 1. 2026, plně odkázal na argumentaci obsaženou již v podané žalobě. Upozornil též na závěr plynoucí z posudku posudkové komise MPSV, se kterým se plně ztotožnil. Dále doplnil, že se jeho zdravotní stav nezlepšuje, přičemž je pod neustálým stresem a jeho fóbie přetrvávají (např. se bojí vycházet sám z domu a všech ostrých předmětů). 7. Pověřená pracovnice žalované při tomtéž jednání uvedla, že s ohledem na výsledek posouzení zdravotního stavu žalobce provedeného posudkovou komisí MPSV, ponechává rozhodnutí na úvaze soudu. 8. Soud při tomto jednání v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), provedl dokazování protokolem o jednání posudkové komise MPSV ze dne 3. 11. 2025 a posudkem této posudkové komise z téhož dne, který nechal soud vypracovat pro účely předmětného soudního řízení. 9. Naproti tomu soud dle nadepsaného ustanovení s. ř. s. pro zjevnou nadbytečnost neprovedl žalobcem navržené dokazování napadeným a prvostupňovým rozhodnutím, námitkami žalobce ze dne 24. 3. 2025, posudkem o invaliditě ze dne 13. 5. 2025, zprávami o psychologickém vyšetření Mgr. M. K. ze dne 4. 3. 2025 a 7. 6. 2024 a lékařskými zprávami MUDr. V. F. ze dne 4. 3. 2025, 14. 6. 2024 a 11. 10. 2021, které jsou součástí správního spisu, neboť obsah spisové dokumentace (tj. všechny jeho součásti) nelze bez dalšího považovat za důkaz. Vychází-li soud ve správním soudnictví z údajů a listin obsažených ve správním spisu, nejedná se o dokazování ve smyslu výše odkazovaného ustanovení s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015-56, ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, nebo ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 68/2011-75). Vyplývá to ze samotné podstaty řízení ve správním soudnictví, které je přezkumným řízením řízení správního, přičemž správní spis je obrazem a výsledkem správního řízení, dokládající skutkový stav, který tu byl v době rozhodování žalované (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2019, č. j. 3 Afs 194/2017-25). 10. Stejně tak soud shledal nadbytečným provádět dokazování lékařskou zprávou MUDr. V. F. ze dne 1. 4. 2025. Veškeré relevantní (mj. tedy i výše poukazované) lékařské zprávy totiž měla posudková komise MPSV k dispozici (tj. byly jí předloženy soudem či samotným žalobcem, popř. byly již součásti spisové dokumentace), přičemž tyto vyhodnotila a z jejího posudku ze dne 3. 11. 2025 vyplývá jasný závěr o tom, že tato komise měla pro posouzení zdravotního stavu žalobce dostatek odpovídajících podkladů. S ohledem na skutečnost, že soud nemá medicínské znalosti (resp. potřebnou odbornost) k tomu, aby sám vyhodnotil, zda skutečnosti obsažené v těchto lékařských zprávách měly nějaký vliv na hodnocený pokles pracovní schopnosti žalobce, či nikoliv, byl zdravotní stav žalobce (resp. obsah dotčené lékařské dokumentace) posouzen právě posudkovou komisí MPSV. Posouzení věci soudem 11. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 12. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 25. 2. 2025, č. j. X, snížila žalobci výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně dle § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění od 14. 4. 2025, neboť podle posudku o invaliditě posudkové lékařky IPZS ze dne 31. 1. 2025 byl žalobce shledán invalidním pro invaliditu prvního stupně, jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 45 %. Proti odkazovanému rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení žalobce následně podal námitky. V řízení o námitkách byl poté znovu posouzen zdravotní stav žalobce posudkovou lékařkou IPZS. V rámci posudku o invaliditě IPZS v námitkovém řízení ze dne 15. 3. 2025 pak bylo konstatováno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdr