1 As 29/2009 — Nejvyšší správní soud

5 Ca 288/2007- 36 - text 8 pokračování 5Ca 288/2007 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Občané za ochranu kvality bydlení v Brně-Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, občanské sdružení, U Luhu 23, Brno-Kníničky, zast: Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, Dvořákova 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, Staroměstské nám. 6, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 23.7.2007, čj. 21206/2007-84/665 t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 23.7.2007, čj. 21206/2007-84/665 se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 5.760,- Kč, do 30 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce, Mgr. Luďka Šikoly, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, jímž žalovaný podle § 16a odst. 6 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen zákon), potvrdil postup povinného subjektu – Krajského úřadu Jihomoravského kraje, při vyřizování žádosti žalobce o poskytnutí informací týkající se bodu 6 stížnosti EPS, vedené povinným subjektem pod Sp. Zn. S-JMK 162386/2006 OÚPSŘ. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že mu dne 13.2.2007 byla podle § 16a odst. 5 zákona předložena stížnost na postup povinného subjektu při vyřizování žádosti o poskytnutí informací podané dne 27.12.2006. Žádost byla označena jako „Žádost o informace podle zák. č. 106/1999 Sb. - bod 6 stížnosti EPS“ . Žádost byla podána v souvislosti se schválením ÚP VÚC Břeclavsko na 14 zasedání ZJMK, kterému předcházelo veřejné projednávání, na kterém mimo jiné vystoupil zastupitel MUDr. R., na jehož dotaz odpověděla vedoucí OÚPSŘ Ing. arch. H. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvedl citaci dotazu i odpovědi a konstatoval, že žadatel se v žádosti domáhal poskytnutí těchto informací: 1) žádáme doložit dokumentem, že stanovisko SEA z roku 1999 nebylo plnohodnotným stanoviskem SEA a bylo jen jakýmsi blíže neurčeným expertním stanoviskem, které sloužilo vládě k přijetí usnesení 2) žádáme doložit dokumentem, že toto stanovisko bylo vytvořeno pro vládu 3) žádáme doložit dokumentem, jak bylo předmětné stanovisko SEA respektováno v usnesení 741/1999 odlišně od jeho doslovného obsahu 4) žádáme doložit, jak bylo předmětné stanovisko SEA a UV 741/1999 a jeho příloha č. 1 respektováno v ÚP Břeclavsko tím, že nebyla posuzována vůbec varianta spojení Brno-Vídeň přes Břeclav 5) žádáme sdělit, ke kterému dni přestalo platit předmětné stanovisko SEA z roku 1999 a doložit toto kopií dokumentu. Žalovaný uvedl, že k žádosti bylo přiloženo předmětné stanovisko SEA a předmětné UV 741/1999. Žádost byla krajskému úřadu doručena dne 27.12.2006 a zaevidována pod Sp. Zn. S-JMK 162386/2006 OÚPSŘ. Povinný subjekt žádost sdělením ze dne 3.1.2007 odložil podle § 14 odst. 5 písm. c) zákona a svůj postup odůvodnit tak, že: .... požadované informace týkající se stanoviska vydaného MŽP se nevztahují k působnosti krajského úřadu, jedná se o stanovisko vydané podle zákona č. 244/1992 Sb., které MŽP vydalo k návrhu koncepce rozvoje dopravních sítí v ČR do roku 2010, který byl následně schválen vládou ČR usnesením č. 741 ze dne 21. července 1999; předmětné stanovisko nebylo vydáno v rámci projednávání dokumentací pořizovaných OÚPSŘ, obraťte se se žádostí na Úřad vlády, který je oprávněný informace podat. Žalovaný dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí zmínil obsah stížnosti, kterou žadatel proti odložení žádosti podal, a v níž nesouhlasil s odůvodněním tohoto postupu, který je podle stěžovatele v rozporu se zákonem, a v níž dále zejména uvedl, že povinný subjekt nechal pořizovat územní plán velkého územního celku Břeclavsko a současně i posouzení vlivů této „koncepce“ na životní prostředí (tzv. stanovisko SEA). V této souvislosti byl povinný subjekt povinen zabývat se platnými stanovisky vlivů na životní prostředí- stanovisky SEA, která byla dříve vydána a mají přímou souvislosti s posuzovanou koncepcí. Jedním z těchto stanovisek SEA bylo právě citované stanovisko SEA, které vydalo MŽP k návrhu rozvoje dopravních sítí ČR do roku 2010. Toto stanovisko povinný subjekt vlastní. Toto stanovisko se nepochybně vztahuje k působnosti povinného subjektu a tedy argumentace povinného subjektu ve sdělení o odložení je nesprávná. Žalovaný zmínil i průvodní dopis povinného subjektu, s nímž byla stížnost žalovanému povinným subjektem předložena, a v níž povinný subjekt zejména uvedl, že předmětné stanovisko vydalo MŽP k návrhu koncepce rozvoje dopravních sítí v ČR do roku 2010, který byl následně schválen vládou usnesením č. 741 ze dne 21.7.1999; nebylo tedy vydáno v rámci projednávání dokumentací pořizovaných KrÚ. Krajskému úřadu nepřísluší zabývat se stanovisky MŽP, která byla vydána v rámci jiných dokumentací. Při pořizování ÚP VÚC Břeclavska bylo projednáno „Posouzení vlivů územní prognózy Břeclavska na životní prostředí“ , Ministerstvo životního prostředí vydalo k této dokumentaci souhlasné stanovisko, které je pro krajský úřad závazné. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí dovodil, že byla dodržena sedmidenní lhůta pro odložení žádosti podle § 14 odst. 5 písm. c) zákona, dodržena byla i lhůta k podání stížnosti podle § 16a odst. 3 písm. a) zákona. Žalovaný uvedl, že tedy řešil, zda žádané informace se vztahují k působnosti povinného subjektu, jak vyžaduje § 2 odst. 1 zákona. Poukázal na to, že v případě kladné odpovědi by bylo třeba řešit, zda povinný subjekt žádané informace skutečně měl, resp. vzhledem ke své působnosti a pravomoci je mít měl a mohl a tudíž zda byl povinen je poskytnout. V případě záporné odpovědi, tedy jestliže se požadované informace nevztahovaly k působnosti povinného subjektu, by bylo třeba řešit, zda žádost byla vyřízena adekvátním způsobem, vyřízení bylo řádně odůvodněno a žadateli bylo odpovězeno včas, tj. v zákonné 7 denní lhůtě. K pojmu „informace vztahující se k působnosti povinného subjektu“ žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 44 Ca 179/2002 a Městského soudu v Praze sp. zn. 5 Ca 80/2003. Uvedl, že podle § 2 odst. 1 zákona mají povinné subjekty povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti. Pokud se některé informace (dokumenty) v tomto případě k působnosti povinného subjektu (výkonu jeho přenesené působnosti při pořizování územně plánovací dokumentace) vztahují, není to v rovině požadavku na poskytnutí informací, uvedených v žádosti o poskytnutí informací. Žalovaný souhlasí s názorem povinného subjektu, že mu nepřísluší zabývat se stanovisky MŽP, která byla vydána v rámci jiných dokumentací. Při pořizování ÚP VÚC Břeclavska bylo projednáváno „Posouzení vlivů územní prognózy Břeclavska na životní prostředí. Ministerstvo životního prostředí vydalo k této dokumentaci souhlasné stanovisko, které je pro krajský úřad závazné. Pokud bylo vydáno souhlasné stanovisko MŽP k návrhu rozvoje dopravních sítí do roku 2010, je podkladem pro pořizovatele ÚPD (ÚP VÚC Břeclavsko) schválené usnesení vlády, nikoli podklady zpracovatele, který posuzoval tuto koncepci. Žalovaný dále uvedl, že navíc má za to, že žadatel v bodech 1), 3) a 5) nepožaduje konkrétní existující informaci (dokumenty), ale požaduje informace, jejichž existence (tak, jak je žadatel vymezil) se jeví jako vykonstruovaná. Dále žalovaný uvedl, že vyřízení žádosti bylo dostatečně odůvodněno, když žadateli bylo vysvětleno, že jím požadované informace týkající se stanoviska vydaného MŽP dne 24.6.1999 se nevztahují k působnosti krajského úřadu, uvedené stanovisko vydalo MŽP k návrhu koncepce rozvoje dopravních sítí v ČR do roku 2010, tento návrh byl následně schválen vládou usnesením č. 741 ze dne 21.7.1999, předmětné stanovisko nebylo vydáno v rámci projednávání dokumentací pořizovaných OÚPSŘ; vzhledem k tomu, že informace směřovaly k aplikaci stanoviska MŽP při schvalování usnesení vlády č. 741, byl žadatel odkázán s žádostí na Úřad vlády. Žalovaný uzavřel, že povinný subjekt nepochybil a žádost odložil v souladu s § 14 odst. 5 písm. c) zákona; proto žalovaný podle § 16a odst. 6 písm. a) zákona postup povinného subjektu potvrdil. Žalobce v podané žalobě namítl, že se podanou žádostí domáhal poskytnutí informací vztahujících se k odpovědi Ing. arch. H., vedoucí odboru územního plánování a stavebního řádu Krajského úřadu Jihomoravského kraje na dotaz zastupitele MUDr. R. k bodu 12 na 14 zasedání zastupitelstva Jihomoravského kraje dne 9.11.2006. Žalobce vycházel z toho, že Ing. H. byla povinna informovat pouze na základě spolehlivě zjištěné stavu věci a tedy vycházet pouze z informací, které jsou doloženy. Žalobce uvedl, že KÚ JMK byl pořizovatelem územního plánu velkého územního celku Břeclavsko. Při jeho pořizování bylo vypracováno posouzení vlivů této „koncepce“ na