2 As 49/2004 — Nejvyšší správní soud

10 A 168/2010- 29 - text 5 pokračování 10 A 168/2010 10 A 168/2010- [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce: P. S., st. přísl. Ukrajina, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, (původně Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie), se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2010 čj. CPR-1662-1/ČJ-2010-9CPR-C215 t a k t o : I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 27. 4. 2010 čj. CPR-1662-1/ČJ-2010-9CPR-C215 a rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie České Budějovice ze dne 5. 1. 2010 čj. CPCB-1515-22/ČJ-2009-63-CI se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.000, Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 27.4. 2010 č.j. CPR-1662-1/ČJ-2010-9CPR-C215, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí vydanému Policií České republiky, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké policie České Budějovice, inspektorátem cizinecké policie Jindřichův Hradec (dále jen správní orgán prvého stupně) ze dne 5.1. 2010 č.j. CPCB-1515-22/ČJ-2009-63-CI. Citovaným rozhodnutím správního orgánu prvého stupně byla zamítnuta žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. S ohledem na to, že podle novely zákona o pobytu cizinců provedené zákonem č. 427/2010 Sb., přešla s účinností od 1. 1. 2011 působnost ve věcech povolování dlouhodobého pobytu cizinců na Ministerstvo vnitra, jednal soud nadále podle § 69 s. ř. s. jako s účastníkem řízení s Ministerstvem vnitra. Žalobce v žalobě uvádí, že správní orgán prvého stupně postupoval při výkladu pojmu nezaopatřenosti tak, že odkazuje na ustanovení § 11 zákona č. 117/1993 Sb., o státní sociální podpoře, ze kterého vyplývá, že za nezaopatřené dítě se považuje dítě po skončení povinné školní docházky, a poté nejdéle do 26 roků věku, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání. Dále pak správní orgán odkazuje na vyhlášku Ministerstva školství, mládeže tělovýchovy, která definuje pojem studium pro potřeby zákona o státní sociální podpoře (míněna vyhláška č. 322/2005 Sb., pozn. soudu). Dle této vyhlášky studium jednoletého pomaturitního studia jazyků na jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky se považuje za studium, pokud je studium zahájeno tentýž rok, kdy byla vykonána maturitní zkouška. Podle názoru správních orgánů žalobce toto kritérium nesplňuje, a proto nemůže být doklad o přijetí na jazykovou školu v případě žalobce akceptován jako doklad o jeho nezaopatřenosti ve smyslu zákona o pobytu cizinců. Podle názoru žalobce je výklad správních orgánů nesprávný, pokud vycházejí z definice nezaopatřenosti uvedené v zákoně o státní sociální podpoře. Podle ustanovení § 11 zákona o státní sociální podpoře se jedná o definici, která slouží pouze pro účely tohoto zákona a nelze ji tedy použít v případě rozhodování podle zákona o pobytu cizinců. Žalobce pak poukazuje na zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, podle jehož ustanovení § 5 písm. d) se za soustavnou přípravu na budoucí povolání považuje také doba denního studia na jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky. Podle tohoto zákona je tedy žalobcovo studium považováno za soustavnou přípravu na budoucí povolání. Žalobce se proto domnívá, že správní orgán jeho situaci posoudil nesprávně, neboť na ni aplikoval nesprávný právní předpis. Žalobce dále poukazuje na to, že správní orgány posuzovaly žádost žalobce pouze podle ustanovení § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců a nepřihlédly k ustanovení § 15a odst. 4 písm. a) bod 2 zákona o pobytu cizinců. Podle tohoto ustanovení se ustanovení tohoto zákona týkající se rodinného příslušníka občana EU obdobně použijí i na cizince, který hodnověrným způsobem doloží, že je občanem Evropské unie vyživovaný. Žalobce v daném případě doložil čestné prohlášení své matky, kde prohlašuje, že zajistí žalobci na území ČR společné ubytováni a hmotné zabezpečení. Žalobcova matka je vdaná za občana Evropské unie. Jeho otčím žije s matkou žalobce ve společné domácnosti a tato domácnost je plně hrazena ze společného jmění manželů. Žalobcův otčím tedy vyživuje žalobcovu matku, jeho bratra a také žalobce samotného. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě, které bylo soudu doručeno dne 8.12. 2010, uvedl, že žalobu nepovažuje za důvodnou, přičemž odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývají následující proto rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Žalobce dne 30.10. 2009 podal žádost o povolení k přechodnému pobytu. K žádosti mimo jiné doložil svým rodným listem a oddacím listem své matky, že manželem jeho matky je pan Z. K., který je občanem České republiky. Dále doložil, že od 19.10. 2009 navštěvuje kurs českého jazyka na Střední odborné škole veterinární, mechanizační a zahradnické a jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky v Českých Budějovicích. Rozhodnutím správního orgánu prvého stupně ze dne 5.1. 2010 č.j. CPCB-1515-22/ČJ-2009-63-CI byla žádost žalobce o povolení přechodného pobytu podle ustanovení § 87e odst. 1 a § 87d odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců zamítnuta. Správní orgán prvého stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobcem předložený doklad o návštěvě kurzu českého jazyka není možno podřadit pod žádnou formu vzdělávání uvedenou v ustanovení § 25 zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon). Uvedl, že žalobce by mohl být považován za nezaopatřenou osobu, pokud by se v jeho případě jednalo o studium osob, které úspěšně vykonaly první maturitní zkoušku nebo absolutorium v konzervatoři v kalendářním roce, ve kterém zahajují toto studium, jak stanoví vyhláška č. 322/2005 Sb. V případě žalobce však tato podmínka splněna není. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání. Odvolání bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 27.4. 2010 č.j. CPR-1662-1/ČJ-2010-9CPR-C215. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uvedl, že podle § 11 zákona o státní sociální podpoře se za nezaopatřené dítě považuje dítě do skončení povinné školní docházky a poté, nejdéle však do 26 roku věku, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání. Ve smyslu § 12 tohoto zákona se za soustavnou přípravu považuje studium na středních či vysokých školách. Žalobce byl rovněž poučen o tom, že studium na jazykové škole nelze podřadit pod žádnou z forem vzdělávání, které jsou uvedeny v § 25 školského zákona. Soustavností přípravy se podle názoru žalovaného rozumí pokračování ve studiu bez přerušení, tj. studium na další střední či vysoké škole, které musí být započato po ukončení předchozího studia na střední či vysoké škole v nejbližším možném termínu, od něhož lze studium začít. Po uplynutí této doby ztrácí studující status „osoby soustavně se připravující na budoucí povolání”, a to i tehdy, když později studium na střední či vysoké škole zahájí. Protože žalobce ani v odvolacím řízení nepředložil požadovaný doklad o tom, že je nezaopatřenou osobou, která se soustavně připravuje na budoucí povolání, žalovaný odvolání žalobce zamítl. Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. O věci přitom rozhodl bez jednání, neboť s tím oba účastníci řízení souhlasili, resp. nevyslovili ve stanovené lhůtě nesouhlas. Městský soud v Praze věc posoudil takto: Podle § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců rodinným příslušníkem občana Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí jeho a) manžel, b) rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti, c) dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie a d) nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana Evropské unie. Podle § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců za nezaopatřenou osobu se podle odstavce 1 písm. d) se považuje občanem Evropské unie nebo jeho manželem vyživovaný cizinec, který a) se soustavně připravuje na budoucí povolání, b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Podle § 15a odst. 4 zákona o pobytu cizinců ustanovení tohoto zákona, týkající se rodinného příslušníka občana Evropské unie, se obdobně použijí i na cizince, který hodnověrným způsobem doloží, že a) je příbuzným občana Evropsk