— Nejvyšší správní soud

11 Ca 239/2008- 42 - text 6 pokračování 11 Ca 239/2008 11 Ca 239/2008 - 42 [OBRÁZEK] ČESKA REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce: Mgr. D. K., , bytem P.6 - L, U S. 2 v řízení zastoupeného Mgr. Augustinem Kohoutkem, advokátem se sídlem Praha 1-Malá Strana, Újezd 450/40 proti žalovanému: Rozhodčí orgán Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.4.2008, čj: 3143/08/Kar t a k t o: I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2.4.2008, čj: 3143/08/Kar, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny krajská pobočka pro hl.m.Prahu ze dne 15.1.2008 čj: 12561/2008, kterým byla žalobci zamítnuta žádost o vrácení přeplatku na pojistném ve výši 21.870,-Kč. Žalobce uvedl, že od 1.1. do 31.8.2006 vykonával samostatnou výdělečnou činnost, ale pojišťovna požadovala odvedení pojistného i za měsíce září-prosinec 2006, když žalobce nepodnikal. V červenci 2007 obdržel od VZP ČR vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění za období od 8.6.2006 do 15.6.2007 ze dne 21.6.2007 s vyúčtováním nedoplatku pojistného na veřejném zdravotním pojištění ve výši 3.220,-Kč a penále ve výši 126,-Kč. Tyto částky žalobce z opatrnosti uhradil. Proti vyúčtování pojistného podal žalobce námitky, ke kterým se VZP vyjádřila zamítavě a přeplatek odmítla vrátit. VZP ČR svým rozhodnutím ze dne 15.1.2008 zamítla žádost žalobce o vrácení přeplatku pojistného ve výši 21.810,-Kč a o odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Žalobce je přesvědčen, že na vrácení přeplatku pojistného má právní nárok a rozhodnutí správních orgánů jsou nezákonná. Žalobce namítá, že žalovaný nesprávně právně posoudil věc. Pokud by podnikal po celý rok 2006, činila by výše pojistného 13,5 % z maximálního vyměřovacího ročního základu, tedy z částky 486.000,-Kč což činí částku 65.610,-. Protože ale vykonával v roce 2006 podnikatelskou činnost pouze 8 měsíců a bezprostředně na to odváděl pojistné z příjmů dosažených ze závislé činnosti, je nutno pojistné vypočítat pouze z 8/12 maximálního ročního vyměřovacího základu, což za 8 měsíců činí 43.740,-Kč a přeplatek pojistného je 21.810,-Kč. Poukázal na nutnost přihlédnout k analogii legis dle ustanovení § 38a odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů v platném znění a ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v platném znění. Tyto právní předpisy jednoznačně stanoví, že se zálohy vybírají jen za dobu, kdy OSVČ podniká. Stejná úprava je uvedena v § 5b odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v platném znění. Dle žalobce není možné vybírat pojistné i za období, když žalobce nemá příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. Žalobce dála namítá porušení ústavně zaručených práv a svobod a to článek 1 Listiny základních práv a svobod, tedy, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech, v článku 4 odst. 1, dle kterého povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Dále v článku 4 odst. 3 a odst. 4. Jednáním žalovaného došlo také k porušení článku 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod s tím, že každý má právo na svobodnou volbu povolání, přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že žalobce již v přehledu o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti a úhrnu záloh na pojistné za rok 2006 chybně vyplnil některé řádky, když v řádku č. 4 vyplnil nesprávně počet měsíců, jestliže uvedl číslici 12 a nikoli 8. V důsledku toho pak došlo k chybnému vyplnění dalších řádků, proto byl žalobci zaslán opravený přehled na vědomí. Na základě opraveného přehledu bylo zpracováno vyúčtování pojistného za období od 8.6.2006 do 15.6.2007, v němž byly zahrnuty zálohy za 1. až 8. měsíc roku 2006 a vyrovnání záloh za rok 2006 na základě předmětného přehledu. Žalobci bylo zasláno vyúčtování za období od 8.6.2006 do 15.7.2007 s nedoplatkem ve výši 3.220,-Kč. Žalovaný uvedl, že postupoval v souladu s obecně závaznými právními předpisy, poukázal na to, že zákon č. 592/1992 Sb. obsahoval ustanovení o snížení ročního vyměřovacího základu na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, k nimž se příjmy vztahují (ustanovení § 3 odst. 7 zákona ve znění platném do 30.4.1995). Dále zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění ve znění platném od 1.5.1995 do 29.3.2005 upravoval snížení vyměřovacího základu na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost po celé rozhodné období, pouze u minimálního vyměřovacího základu (viz ustanovení § 3a odst. 5). Od 30.3.2005 je tato úprava obsažena v § 3a odst. 4 zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Vyměřovacího základu v jiné než minimální výši se toto ustanovení netýká. Nelze tedy takto postupovat i v případě maximálního vyměřovacího základu. Žalobce poukazuje na to, že zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění je zákonem speciálním a nelze na jeho užití v oblasti zdravotního pojištění analogicky aplikovat či přihlížet k ustanovením obsaženým v zákoně o pojistném na sociálním zabezpečení, který je rovněž zákonem speciálním. Dle § 3a odst. 2 zákona č. 592/92 Sb. ve znění platném do 31.12.2007 činila výše maximálního vyměřovacího základu částku 486.000,-Kč. Od 1.1.2008 je maximálním vyměřovacím základem částka ve výši 40ti násobku průměrné mzdy. Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odvést pojistné nejvýše z maximálního vyměřovacího základu. Dle ustanovení § 4 odst. 2 citovaného zákona u osoby samostatně výdělečně činné je rozhodným obdobím kalendářní rok, za který se pojistné platí. Pokud by se jednalo o minimální vyměřovací základ, pak dle ustanovení § 3a odst. 4 písm. a) zákona nadále platí, že se minimální vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné sníží o poměrnou částku odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná nevykonávala samostatně výdělečnou činnost po celé rozhodné období. V případě žalobce se jedná o maximální vyměřovací základ a zde nedochází k jeho snižování o poměrnou část za jednotlivé kalendářní měsíce jak je zřejmé z ustanovení § 3a odst. 4 zákona. Závěrem žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Soud vyzval účastníky řízení k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez jednání a vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, postupoval v souladu s ustanovením § 51 zákona č. 150/2002 Sb.- soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Ze správního spisu, který soudu předložil žalovaný správní úřad, soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: Žalobce dne 28.3.2007 předložil Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky přehled o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti a úhrnu záloh na pojistné za rok 2006. Žalobce ale v důsledku toho, že nesprávně uvedl počet kalendářních měsíců, ve kterých v roce 2006 trvala samostatná výdělečná činnost, vyplnil nesprávně i další řádky, tedy 15, 16, 41 a 43. Dne 12.9.2008 bylo vypracováno vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění od 8.6.2006 do 15.7.2007 a žalobci byl vyčíslen nedoplatek pojistného ve výši 3.220,-Kč a nedoplatek penále ve výši 174,-Kč. Dne 20.7.2007 zaslal žalobce krajské pobočce VZP pro hl.m.Prahu námitky proti vyúčtování, které jsou shodné s námitkami uvedenými v žalobě a na které reagovala krajská pobočka VZP dopisem ze dne 7.8.2007, ve kterém žalobci sdělila, že dle zákona č. 592/1992 Sb., platného od 1.5.1995 se snižuje dle ustanovení § 3a odst. 4 písm. a) pouze minimální vyměřovací základ. Základ maximální je po novele 486.000,-Kč bez ohledu na to, po kolik měsíců v roce byla samostatná výdělečná činnost vykonávána. Dne 15.1.2008 vystavila krajská pobočka VZP pro hlavní město Prahu žalobci vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění od 1.6.98 do 15.1.2008. Dne 15.1.2008 rozhodla krajská pobočka VZP pro hlavní město Prahu rozhodnutím čj: 12561/008/OPSK-SŘIP1/Va o zamítnutí žádosti plátce pojistného o vrácení přeplatku pojistného ve výši 21.870,-Kč. O odvolání, které obsahuje stejné důvody jako podaná žaloba, rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, kterým odvolání