— Nejvyšší správní soud

5 Ca 205/2008- 42 - text 10 pokračování 5Ca 205/2008 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Pechové a soudců a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové ve věci žalobce: T.T.M., zast. JUDr. Jiřím Pánkem, advokátem, se sídlem České Budějovice, Riegrova 2668/6c, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem v Praze 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.3.2008, čj. 2007/9443/30/TTM t a k t o : Rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 27.3.2008, čj. 2007/9443/30/TTM s e z r u š u j e a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7.760,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce JUDr. Jiřího Pánka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví rozsudku, kterým žalovaný změnil rozhodnutí Celního ředitelství Hradec Králové ze dne 13.11.2007, č.j. 13476/07-0601-40, jímž byla žalobci podle § 4 odst. 3 zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví (dále zákon o opatřeních) uložena povinnost uhradit náklady v celkové výši 163.296,53 Kč na účet Celního ředitelství Hradec Králové, tak, že tato částka byla změněna na částku 162 887,85 Kč a výrok prvostupňového rozhodnutí byl doplněn o tabulky. V ostatním zůstalo rozhodnutí nezměněno s tím, že žalovaný nadto rozhodl o vrácení částky 113,20 Kč na účet odvolatele, pokud jím již byla uhrazena. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí poukázal na zjištění Celního úřadu Strakonice (CÚ), který dne 30.10.2001 pojal podezření, že zboží předložené odvolatelem celnímu úřadu (navržené do režimu volného oběhu) je padělkem ve smyslu ustanovení ve smyslu § 2 písm. a) zákona o opatřeních a na následné zajištění zboží. Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 13 Cm 1005/2001-23 bylo potom zajištěné zboží prohlášeno za padělek. S ohledem na tuto skutečnost vydal CÚ rozhodnutí ze dne 2.11.2004, č.j. 5664/04-0367-021, kterým bylo předmětné zboží zabráno. Vlastníkem zboží se podle § 28a odst. 1 zákona o opatřeních stal stát. Celní ředitelství Hradec Králové (CŘ) následně vydalo dne 14.7.2005 rozhodnutí č.j. 11152/05-0601-21, kterým odvolateli uložilo s odkazem na § 4 odst. 3 zákona o opatřeních povinnost náhrady nákladů za udržování zboží pod celním dohledem ve výši 76 143,- Kč. Odvolání podané proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto a rozhodnutí potvrzeno rozhodnutím Generálního ředitelství cel (GŘC) ze dne 14.9.2005, č.j. 2005/2620/2, které však bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 7 C 256/2005-40 s odůvodněním, že odvolací orgán se nevypořádal s námitkou odvolatele, který nesouhlasil s postupem celního orgánu, který zboží uskladnil u třetí osoby, které následně platil neúměrně vysoké skladné. Následně GŘC vydalo rozhodnutí ze dne 26.7.2007, čj. 2007/970/30, jímž zrušilo rozhodnutí CŘ ze dne 14.7.2005 čj. 11152/05-0601-21 a vrátilo věc k novému projednání, v rámci něhož CŘ vydalo napadené rozhodnutí ze dne 13.11.2007, jímž odvolateli uložilo uhradit náklady ve výši 163 296,53 Kč; proti tomuto rozhodnutí směřuje podané odvolání. Žalovaný má za prokázané a odvolatel to nezpochybňuje, že předmětné zboží je ve smyslu uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích padělkem a proto CŘ v souladu s § 4 odst. 3 písm. b) zákona o opatřeních v platném znění oznámilo odvolateli napadeným rozhodnutím částku, kterou je povinen uhradit. Podle § 4 odst. 2 zákona o opatřeních v platném znění, bylo-li pravomocně soudem rozhodnuto, že předmětné zboží je zbožím, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví, uhradí náklady spojené s udržováním zboží pod celním dohledem při dovozu dovozce. CŘ tedy vyčíslilo napadeným rozhodnutím náhradu nákladů za dobu od 30.10.2001 do 19.11.2004, kdy nabylo právní moci rozhodnutí CÚ čj. 5664/04-0367-021 ze dne 2.11.2004 o zabrání zboží a vlastníkem zboží se stal stát. Odvolatel v podaném odvolání namítal, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť správní orgán nezjistil řádně skutkový stav věci, čímž došlo k porušení zásady zákonnosti. Podle odvolatele nejsou faktury skladovatele dostatečným podkladem pro řádné zjištění skutkového stavu věci, neboť jejich originály nejsou založeny do spisu správního orgánu, neoznačují, pro koho bylo zboží uskladněno, ani jaké zboží bylo předmětem skladování. Zabavené zboží není dostatečně specifikováno ve všech rozhodnutích správních orgánů jako zboží individuálně určené, proto nelze s jistotou určit ani to, jaké zboží bylo skladováno, jaká plocha k tomu byla využita a zda bylo uskladnění na této ploše účelné. Při neprokázání existence smlouvy o skladování není možné vycházet ani z ostatních dokladů jako podkladů pro rozhodnutí, neboť tyto nemohou osvědčovat souvislost s ujednáním o výši skladného. Odvolatel se domnívá, že „je-li postup pro skladování upraven v celním zákoně, považuji za protiprávní smluvní ujednání o výši skladného, které je v rozporu s tímto obecně závazným právním předpisem“. Podle odvolatele nemožnost uskladnit zabavené zboží ve skladech celního úřadu nemůže jít k tíži odvolatele, kterému nelze předepsat náklady na skladování vyšší než stanoví zákon jen proto, že celní úřad není schopen zajistit prostory pro výkon své úřední činnosti. Žalovaný k námitkám odvolání uvedl, že prvotním důvodem ke vzniku nákladů spojených s udržováním zboží pod celním dohledem bylo protiprávní jednání odvolatele. Povinnost uhradit takto vzniklé náklady skladování je povinností zákonnou, když o skutečnosti, že zboží je padělkem, pravomocně rozhodl soud. CŘ proto mělo povinnost náhradu nákladů předepsat tak, aby náklady nenesl stát. Předepsaná částka byla stanovena na základě relevantních podkladů. Celní orgány v dané době nedisponovaly vlastními vhodnými skladovacími prostory tak, aby byla zajištěna ochrana zboží a nedošlo k jeho znehodnocení. Proto bylo zboží uskladněno v areálu společnosti ČSAD České Budějovice, a.s. která v průběhu skladování část podniku zahrnující skladový areál prodala společnosti ČSAD JIHOTRANS, a.s. Ukladatelem byl CÚ na základě nabídky skladovatele. V rozhodné době nebyla uzavřena písemná smlouva o skladování, což však není v rozporu s § 272 odst. 1 obchodního zákoníku. Po dobu uskladnění probíhala fakturace skladovatele na příslušný celní orgán (CÚ, ŘC), a to fakturou od data uskladnění do 30.9.2002 a poté vždy zpětně za uplynulé čtvrtletí a od 1.7.2003 vždy za uplynulý měsíc. Náklady zahrnují likvidaci komunálního odpadu vzniklého při kontrole předmětného zboží a skladování podle velikosti zabrané skladovací plochy (6,- Kč /m2). Faktury vystavoval skladovatel ČSAD České Budějovice, a.s. a od 1.7.2003 ČSAD JIHOTRANS, a.s. na příslušný celní orgán, z čehož je zřejmé, že jednoznačně označují skladovatele. Ve spise nejsou originály faktur, ale pouze kopie, neboť originály jsou součástí účetnictví Celního ředitelství České Budějovice, které hradilo výše uvedené náklady, nemohou být založeny v několika rozdílných spisech u odlišných správních orgánů. Skladovatel nenaskladňoval jednotlivé konkrétní kusy, v tomto případě textilu, ale vždy jednotlivá uzavřená balení a skladné účtoval podle zabrané plochy. GŘC má za prokázané, že zboží bylo zajištěno dne 30.10.2001 a téhož dne bylo uskladněno na 20m2 ve výše uvedeném skladu. Ke specifikaci zboží ve všech rozhodnutích celních orgánů žalovaný uvedl, že předmětem řízení je odvolání do napadeného rozhodnutí a žalovaný nemůže posuzovat rozhodnutí vydaná v odlišných řízeních. Zboží, které bylo skladováno, je jednoznačně seznatelné ze spisového materiálu a k technologii uskladnění se GŘC nemůže vyjádřit, protože toto je v dispozici skladovatele. K úpravě skladného v celním zákoně žalovaný uvedl, že při uskladnění zboží podle zákona o opatřeních se obdobně uplatní podmínky pro dočasné uskladnění zboží podle celních předpisů. „Obdobně“ znamená, že toto ustanovení se vztahuje na vymezené právní vztahy v plném rozsahu. Dočasné uskladnění zboží upravují čl. 50 až 53 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, který se vydává celní kodex Společenství, jak vyplývá z § 13 odst. 1 zákona o opatřeních (ve znění zákona č. 255/2004 Sb.), resp. z § 93 až 95 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, platného před účinností zákona č. 187/2004 Sb., jak vyplývá z § 13 odst. 6 zákona o patřeních (ve znění zákona č. 260/2002 Sb.). Oba dotčené celní předpisy upravují podmínky dočasného uskladnění obdobně. Dočasně uskladněné zboží může být uskladněno pouze na místech schválených celními orgány a za podmínek jimi stanovených. Za zboží dočasně uskladněné ve skladech celního úřadu platí osoba, která zboží celnímu úřadu předložila, skladné podle § 95 celního zákona ve znění pozdějších předpisů, resp. pod