1 As 17/2010 — Nejvyšší správní soud

6 Ca 426/2008- 76 - text 6 Ca 426/2008-76 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové v právní věci žalobce: D.P., nar.X., bytem X, zastoupen JUDr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Praha 10, Vršovická 65,o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.11.2008 č.j. 643/550/08-Tro, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 3.11.2008 č.j. 643/550/08-Tro s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 13.520,- Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Tomáše Sequense, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 3.11.2008 č.j. 643/550/08-Tro, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu v Hradci Králové, ze dne 26.6.2008 č.j. ČIŽP/45/OOH/SR01/0807126.003/08/KMN, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 9.7.2008 a kterým bylo toto rozhodnutí o uložení pokuty potvrzeno. Žalobce v žalobě uvedl, že je smluvně zapojen do kolektivního systému REMA Systém a.s., který řádně a ve stanovené lhůtě podal návrh na zápis do seznamu mj. pro zajišťování financování nakládání s historickým elektrozařízením ze skupiny č. 7. Na základě této skutečnosti je žalobce oprávněn a byl i v rozhodném období oprávněn plnit své povinnosti stanovené zákonem o odpadech prostřednictvím kolektivního systému REMA Systém a.s. Žalobce poukázal na to, že neexistuje pravomocné rozhodnutí, kterým by byl zapsán do Seznamu provozovatel kolektivního systému zajišťujícího financování nakládání s historickým elektrozařízením pocházejícím z domácností pro skupinu 7 a žádný subjekt nemá ve smyslu § 37n odst. 3 zákona o odpadech statut provozovatele kolektivního systému, který by byl jediný oprávněn zajišťovat financování nakládání s historickým elektrozařízením pocházejícím z domácností pro skupinu 7. Takový statut nemá ani společnost ASEKOL s.r.o. Napadené rozhodnutí je tedy zjevně nezákonné, neboť žalobce se správního deliktu nedopustil. Žalobce dále namítl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí opomenul zásadní námitky vyslovené žalobcem a ve zbytku je nesprávně právně posoudil, čímž žalobce zkrátil na právech, která mu příslušejí, a to takovým způsobem, že to mělo za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Žalobce vyslovil nesouhlas s posouzením věci žalovaným, neboť povinnost odvádět příspěvek na zajišťování financování nakládání s elektrozařízením a elektroodpadem je výrobcům elektrozařízení uložena zákonem. Právním titulem pro poskytnutí plnění je tedy zákon a nikoli smlouva. Žalobce není povinen být se společností ASEKOL ve smluvním vztahu. Žalobce navíc prostřednictvím REMA Systému a.s. poukázal ASEKOLU s.r.o. zálohu na příspěvek, provozovatel systému ASEKOL s.r.o. však tento nepřijal. Odmítnutím plnění zabránil tedy žalobci v plnění povinnosti dle zákona o odpadech. Je proti smyslu zákona, aby byl žalobce trestán za nesplnění povinností, jejichž splnění je podmíněno součinností třetí osoby, která tuto součinnost neposkytla, resp. přijetí plnění odmítla. Dále žalobce s odkazem na ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), namítl, že v obdobném případě žalovaný uloženou pokutu snížil. Jednalo se přitom o skutkově totožný případ, kdy pokutovaný subjekt byl rovněž drobný dovozce hraček na území České republiky. Dle žalobce žalovaný porušil zásadu materiální rovnosti rozhodnutí a i proto je namístě napadené rozhodnutí zrušit. Dle žalobce věc byla nesprávně právně posouzena. Sankce mu byla uložena za nedodržení vyhlášky, ačkoliv kontrolní orgán je oprávněn uplatňovat státní moc jen v případě porušování povinností stanovených v zákoně o odpadech a nikoli v podzákonných právních předpisech. Tímto prováděcím předpisem nebyly stanoveny podrobnosti financování nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady, nýbrž byly uloženy výrobcům elektrozařízení povinnosti, které zákon vůbec nepředvídá. Napadené rozhodnutí, včetně rozhodnutí prvostupňového, je v rozporu se zákonem o odpadech, neboť v rozporu je i pravidlo chování stanovené vyhláškou, za jehož porušení byla žalobci právě pokuta uložena. Žalobce poukázal na to, že žádný provozovatel kolektivního systému nedisponuje v době podání žaloby pravomocným rozhodnutím pro zajištění financování nakládání s historickými elektrozařízeními pocházejícími z domácností skupiny 7, byť na rozhodnutí Ministerstva životného prostředí č.j. 5193/ENV/720/05 ze dne 22.12.2005 byla formálně právní moc vyznačena. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že zajištěním financování nakládání s historickými elektrozařízeními ze skupiny 7 byl Ministerstvem životního prostředí pověřen kolektivní systém ASEKOL s.r.o. Žalobce tedy odváděl příspěvek na historická elektrozařízení do nesprávného kolektivního systému. Dále žalovaný ve vyjádření uvedl časový přehled vztahující se k rozhodnutí ze dne 22.12.2005 č.j. 5193/ENV/720/05, kterým byl kolektivní systém ASEKOL s.r.o. pověřen zajištěním financování nakládání s historickým elektrozařízením skupiny 7. Žalovaný uvedl, že proti tomuto rozhodnutí byl podán rozklad společností SPAR, tento však byl zamítnut jako nepřípustný (rozhodnutí č.j. 1292/M/09,20738/ENV/09, které nabylo právní moci dne 31.3.2009). V době trvání posuzovaného správního deliktu žalobce tedy bylo rozhodnutí o zápisu ASEKOLu pravomocné a správcem financování nakládání s historickými elektrozařízeními skupiny 7 byl jednoznačně ASEKOL s.r.o. Žalovaný dále ve vyjádření uvedl, že dle jeho názoru se dostatečně vypořádal se všemi námitkami odvolání. Příspěvek na financování nakládání s historickým elektrozařízením musí být odváděn do určeného kolektivního systému, který je pro každou skupinu zařízení pouze jeden. Přerozdělování příspěvků by bylo možné ovšem pouze na základě uzavřených dohod. Žalovaný rovněž odmítl námitku porušení zásady materiální rovnosti, když v tomto konkrétním případě bylo důležitým aspektem množství zařízení uváděných na trh a s tím související předpokládaný a očekávaný příspěvek. U subjektu, se kterým žalobce své postavení srovnával, se jednalo o podstatně menší množství zařízení uváděných na trh za podstatně kratší období. Pokud se jedná o prováděcí vyhlášku č. 352/2005 Sb., zejména o ustanovení § 13, v této otázce žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu č. 69/2009 Sb., kde Ústavní soud neshledal rozpor mezi vyhláškou a ústavním pořádkem nebo zákonem a návrh na zrušení vyhlášky zamítl. Žalobce poté zaslal soudu před jednáním vyjádření, ve kterém zdůraznil, že rozhodující pro posouzení důvodnosti žaloby je otázka, zda rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 22.12.2005 č.j. 5193/ENV/720/05, kterým bylo rozhodnuto o zápisu kolektivního systému ASEKOL a jím zastoupených výrobců do seznamu výrobců elektrozařízení pro zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením pocházejícím z domácností, mj. ze skupiny 7, je či není v právní moci, resp. zda je či není společnost ASEKOL oprávněným provozovatelem kolektivního systému k zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením pocházejícím z domácností spadajícím do skupiny 7. Žalobce poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 9Ca 137/2009-150 s tím, že v důsledku tohoto rozsudku uvedené rozhodnutí Ministerstva životního prostředí není v právní moci. Dále žalobce poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 7Ca 118/2006-165 ze dne 17.12.2010 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.5.2011 č.j. 3As 8/2011-287 a v souvislosti s tím na usnesení Ústavního soudu ze dne 28.6.2011 sp.zn. II ÚS 3172/10. Dále žalobce poukázal na to, že rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 25.5.2011 č.j. 1312/M/11,23927/ENV/11 bylo napadeno žalobou ve výroku II, kterým ministr potvrdil prvostupňové rozhodnutí ze dne 22.12.2005 v té části, že společnost ASEKOL a jí zastoupení výrobci se zapisují do seznamu výrobců elektrozařízení pro zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením pocházejícím z domácnosti ze skupiny 4 a 7. Žalobce v tomto vyjádření uvedl žalobní body uplatněné společností REMA Systém a.s. a rovněž také zmínil žalobu podanou společností SPAR česká obchodní společnost s.r.o. proti uvedenému rozhodnutí ze dne 22.12.2005. Dle žalobce lze legitimně očekávat zrušení výroku II rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 25.5.2011 a posléze i zrušení příslušné části rozhodnutí ze dne 22.12.205. Následkem těchto skutečností je nutno na vytýkané jednání žalobce analogicky použít ustanovení § 15 odst. 4 vyhlášky. Žalobce v tomto vyjádření odkazoval na judikaturu správních soudů. Při jednání zástupce žalobce s odkazem na důvody