9 Afs 127/2007 — Nejvyšší správní soud

10 Ca 165/2009- 57 - text 13 pokračování 10Ca 165/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: Diamond Inter Market, s.r.o., v likvidaci, IČ: 258 90 085, se sídlem Hlinky 407/138, 603 00 Brno-střed, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 28, 115 03 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 18.3.2009, čj. 2009/775/110, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí České národní banky ze dne 5.12.2008, čj. 2008/13879/570, sp.zn. 51/So/130/2005, kterým byla žalobci podle § 187 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném do 30.6.2008, (dále jen „zákon o podnikání na kapitálovém trhu“), uložena pokuta ve výši 1 000 000,-Kč a náhrada nákladů řízení. Žalobce se v podané žalobě domáhá zrušení obou výše uvedených rozhodnutí z následujících důvodů: Žalobce je především toho názoru, že v dané věci byl ze strany ČNB nedostatečným způsobem zjištěn skutkový stav věci. Pokud se týká skutkové stránky věci, jsou v odůvodnění citovány výpovědi třech podílníků a jedné osoby, která byla činná pro účastníka řízení. U oněch třech podílníků se jedná celkově o odkup 17.991 kusů podílových listů, přičemž ovšem z odůvodnění vyplývá, že se mělo celkově jednat o více než 14 mil. kusů. V rozhodnutí tak byly použity výpovědi osob, které dohromady vlastnily cca 1 promile podílových listů. Z těchto výpovědí pak ČNB dovodila, že se jednalo o činnost systematickou a že účastník řízení vzbuzoval u majitelů podílových listů dojem, že je subjektem - alternativou místa, kde je možno tyto podílové listy prodat (což vyplynulo z vyjádření jedné jediné svědkyně). Z uvedeného "obsáhlého" dokazování pak Česká národní banka dále dovodila, že se jedná o pokračování ve správním deliktu, neboť jednotlivá dílčí protiprávní jednání byla vedena jednotným záměrem, naplňovala shodnou skutkovou podstatu správního deliktu a jsou spojena stejným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu jednání. V rozhodnutí přitom zcela absentují skutková zjištění v tom směru, kdy se měly uskutečnit jednotlivé odkupy, v jakém období se tak stalo a jakým způsobem. Bez těchto skutkových zjištění ovšem nelze dospět k závěru o pokračování ve správním deliktu. Tato skutková zjištění nelze nahradit jakousi úvahou či domněnkou, že vše se odehrálo stejně jako v případě paní M. L., pana M. Š. či pana V. Š.. Z výpovědí těchto tří osob pak už vůbec nelze dovodit, kdy došlo k odkupu podí1ových listů (míněno všech, kterých se řízení týká) a jakým způsobem vůbec došlo k odkupu jednotlivých podílových listů. Závěrům ČNB v této otázce tedy nekorespondují příslušná skutková zjištění a tato skutková zjištění nelze nahrazovat domněnkami či dokonce předpoklady. Tyto skutečnosti žalobce uváděl již v rámci řízení o rozkladu; k tomu, že se nejednalo o pouhou účelovou obranu a že skutečně z výpovědi tří podílníků nelze po skutkové stránce objasnit celou causu, odkazuje žalobce na rozhodnutí Komise pro cenné papíry ze dne 22.1.2004, č.j. 511So/3712003/56. V této věci byla totiž rovněž řešena otázka odkupu podílových listů AKRO. Společnost BV Broker, a.s. zde působila jako zprostředkovatel pro žalobce. Tedy žalobce zde činnost nevykonával na vlastní účet. Pokud by ČNB v dané věci vedla řádné dokazování, tak by zjistila, že minimálně některá jednání, která byla žalobci kladena za vinu, se odehrála úplně jiným způsobem. Žalobce byl v napadeném rozhodnutí "uznán vinným" i za jednání, která se odehrála v letech 2002 a 2003, přičemž minimálně část těchto úkonů (odkupů) žalobce vůbec nevykonával na vlastní účet (viz citované rozhodnutí Komise pro cenné papíry, kteréžto navíc muselo či mělo být ČNB, jakožto nástupci Komise pro cenné papíry, známo). Pokud ČNB v rozhodnutí o rozkladu uvádí, že žalobce mohl sám navrhovat k provedení další důkazy, žalobce uvedl, že v daném správním řízení má smysl prokazovat a navrhovat důkazy teprve ve chvíli, kdy je důkazně prokázáno, že se jednotlivé dílčí skutky staly. Nelze navrhovat důkazy k něčemu, co ani nebylo řádně prokázáno. To, že žalobce uplatnil u stěžovatele nárok na zpětný odkup, ještě vůbec nic nevypovídá o tom, jakým způsobem podílové listy získal. Přitom způsob získání podílových listů je v daném případě stěžejní. Nutno prokázat, že žalobce tak činil na vlastní účet, pravidelně a systematicky a rovněž je tato otázka významná v tom směru, zda se jednalo o pokračující správní delikt a pokud ano, po jak dlouhou dobu lze na něj pohlížet jako na pokračující. Proto žalobce namítá vadu řízení dle ust. § 76 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb. V druhém okruhu žalobních námitek žalobce vytýká nesprávné posouzení právní otázky. Žalobce napadal výklad obsažený v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a to konkrétně tu část, kde se dospívá k závěrům, že účastník řízení naplňuje definici "tvůrce trhu". Zákon č. 256/2004 Sb., vyžaduje, aby činnost tvůrce trhu (mimo regulovaný trh) byla pravidelná a systematická. Směrnice 2004/39/ES dokonce vyžaduje, aby činnost byla "organizovaná, častá a systematická". ČNB pak dospěla pouze k závěru, že účastník řízení dlouhodobě (tedy nikoli pravidelně či často) a organizovaně nabízel odkup podílových listů. To, že je nějaká činnost vykonávána dlouhodoběji ještě a priori neznamená, že se jedná o činnost častou či pravidelnou. V rámci rozkladu bylo k této otázce přistoupeno tak, že napadené rozhodnutí sice používá slova "dlouhodobě a organizovaně", věcně však podle názoru bankovní rady šlo o činnost pravidelnou a systematickou. Otázka nepřezkoumatelnosti daného rozhodnutí tak zůstala. Žalobce i nadále neví, s jakým názorem má polemizovat, když naprosto chybí jakákoli úvaha v tom směru, že se jednalo o pravidelnou činnost. Nelze klást rovnítko mezi dlouhodobost a pravidelnost. Z čeho byla dovozena ona "pravidelnost" však z napadeného rozhodnutí nelze poznat. V této otázce pak vystupuje do popředí nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, neboť žalobce je toho názoru, že pravidelnost nelze zjistit výslechem tří svědků. Této otázky se pak týká i skutečnost, že žalobci bylo přičítáno jednání mandatářů. V rozhodnutí správního orgánu prvního stupně byla uváděna definice obchodování na vlastní účet. Pod bodem c) byly uváděny okolnosti týkající se chování obchodníka jakožto nutná podmínka toho, aby se na chování obchodníka mohlo nahlížet jako na obchodování na vlastní účet. To, že žalobce uzavřel s mandatáři smlouvu ještě a priori neprokazuje, jaké jim dával pokyny stran jejich chování (smluvní ujednání, že mandatář bude vázán pokyny mandanta je v důkazní rovině naprosto nepoužitelné; vypovídá o tom, jak by se měl mandatář chovat, nikoli o tom, jak se choval a proč se tak choval). Žalobce je tedy toho názoru, že provedené důkazy neodůvodňovaly přijmout závěry v tom smyslu, že jednání žalobce bylo jednáním na vlastní účet. Rovněž tak neodůvodňovaly závěry, že na žalobce lze pohlížet jako na tvůrce trhu dle definice obsažené v ust. § 4b odst. 3 zákona č.256/2004 Sb. Při zohlednění toho, zda nová právní úprava není pro účastníka řízení výhodnější, tak došlo k pochybení ČNB a žalobce stran aplikace zákona č.256/2004 Sb. ve znění platném od 1.7.2008 namítá nesprávné a neúplné právní závěry. Žalobce v rámci tohoto žalobního bodu namítá nedostatek důvodů rozhodnutí dle ust. § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, pokud jde o tvrzení nedostatečně zjištěného skutkového stavu, uvedl, že žalobce svůj závěr opírá o argument, že v průběhu řízení byly použity výpovědi osob, které vlastnily 1 promile podílových listů. Žalobce poukazuje na rozhodnutí, ve kterém žalovaný řešil případ společnosti BV Broker, a.s., která působila pro žalobce jako zprostředkovatel. Žalobce, ač byl v napadeném rozhodnutí shledán odpovědným za jednání v letech 2002 a 2003, neměl část jednání vykonávat na vlastní účet. Žalobce pak poukazuje na důkazní břemeno správního orgánu a uzavírá, že získávání podílových listů na vlastní účet, pravidelně a systematicky mu nebylo prokázáno. Tvrzení žalobce jsou dle názoru žalovaného ve zjevném rozporu s argumentací použitou v odůvodnění napadeného rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalovaný proto v tomto směru odkazuje na odůvodnění obou správních rozhodnutí a na tomto místě pouze stručně shrnuje, že výslechy svědků - vlastníků podílových listů - nebyly jediným provedeným důkazem. Ze spisového materiálu je patrné, že rozhodnutí ve správním řízení se opírala o výslech mandatáře žalobce a údaje investiční společnosti AKRO o odkupu podílových listů. Zejména z posledních dvou uvedených podkladů vy