Z rozhodnutí: Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: Internationales Immobilien-Institut GmbH, se sídlem Albrechtstrasse 14, 806 36 Mnichov, Spolková republika Německo, zapsaný v obchodním rejstříku vedeném Obvodním soudem v Mnichově v oddělení B, číslo firmy HRB 95098, zastoupen JUDr. Dani…
7 Ca 308/2009- 110 - text
12
pokračování 7Ca 308/2009
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: Internationales Immobilien-Institut GmbH, se sídlem Albrechtstrasse 14, 806 36 Mnichov, Spolková republika Německo, zapsaný v obchodním rejstříku vedeném Obvodním soudem v Mnichově v oddělení B, číslo firmy HRB 95098, zastoupen JUDr. Danielem Weinholdem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovo nám. 10, Praha 2, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hl.m. Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.8.2009, č.j. 10824/09-1200-100430,
t a k t o :
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem pro Prahu 1 dne 10.6. 2008, č. j. 204992/09/001533106032, kterým byla žalobci vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2008 do 31.12.2008 ve výši 5.947.830,-Kč.
Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné z následujících skutkových a právních důvodů:
1. Rozhodnutí vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu. Na úvod žalobce uvedl, že je investiční společností založenou podle německého práva se sídlem v Mnichově. Žalobce obhospodařuje podílové fondy zřízené podle německého práva, mimo jiné i podílový fond iii-Pan European Property Fund PEP (dále jen ,,Podílový fond"). Podle ust. § 21 odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. v rozhodném znění (dále jen „ZDP“) má být příjem podílového fondu ve zdaňovacím období 2008 daněn sazbou 5%, tj. daňová povinnost žalobce na dani z příjmu za zdaňovací období 2008 pro Podílový fond má činit 1.416.150,-Kč. Žalobce a žalovaný dospívají k rozdílným závěrům ve skutkových otázkách, a sice zda budova čp. 1238 v k.ú. Stodůlky a pozemky související (dále jen "Nemovitost") byla jménem žalobce nabyta za prostředky podílníků podíIového fondu a na jejich účet, tj. zda výnosy z Nemovitosti jsou výnosy náležející podíIovému fondu a jako takové podléhající ve zdaňovacím období sazbě daně z příjmů ve výši 5%. Žalovaný (str. 10 rozhodnutí) označuje jako jedině přípustný důkaz pořízení Nemovitosti z prostředků podílového Fondu zápis na listu vlastnictví v katastru nemovitosti. Žalobce má zato, že tento závěr je nesprávný. Výpis z listu vlastnictví s uvedením podílového fondu není jediným přípustným důkazem o vlastnictví Nemovitosti podílovým fondem. Žalovaný v rozhodnutí nezhodnotil a nezdůvodnil všechny v řízení provedené důkazy. Ve výčtů důkazů vyplývajících ze správního spisu (rozhodnutí str. 2) chybí důkazy, které podporují tvrzení žalobce, že Nemovitost byla pořízena za prostředky podílníků podílového fondu a na jejich účet. Jedná se především o usnesení výboru Podílového Fondu z října 2004, zprávy auditora za rok 2007, z níž vyplývá, že Nemovitost je žalobcem vlastněna ve prospěch Podílového fondu, resp. jeho podílníků a souhlas depozitáře Podílového fondu s nabytím Nemovitosti. Zásadnější vadou rozhodnutí, než tyto důkazy chybějící ve výše uvedeném výčtu, je okolnost, že žalovaný v rozhodnutí tyto důkazy nehodnotí, téměř je pomíjí, neuvádí, proč (ne)jsou způsobilé prokázat žalobcova tvrzení. Žalobce má za to, že z žalovanému předloženého usnesení výboru Podílového fondu, souhlasu depozitáře, jakož i z auditorských zpráv, jednoznačně vyplývá, že Nemovitost byla pořízena za prostředky podílového fondu a ve prospěch jeho podílníků.
2. Žalovaný v rozhodnutí nesprávně posoudil právní otázku. Závěr žalovaného, že vzhledem k absenci zápisu v katastru nemovitostí tak, jak jej předpokládá ust. § 7 odst. 2 zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o kolektivním investování"), byla Nemovitost zakoupena z prostředků žalobce a nikoliv z prostředků podílového fondu, je nesprávný, protože podílový fond nemá právní subjektivitu (viz. ust. § 6 odst. 2 věta druhá zákona o kolektivním investování), a tedy není možné jej zapsat jako vlastníka do katastru nemovitostí. Jako vlastník je v katastru nemovitostí zapsána investiční společnost (žalobce) a to navzdory skutečnosti, že tato pouze obhospodařuje majetek, který byl pořízen za peníze podílníků Podílového fondu a ve prospěch těchto podílníků. Okolnost, že tato skutečnost nebyla zapsána v katastru nernovitostí, nic nemění na závěru, že Nemovitost byla zakoupena z prostředků Podílového fondu, a veškeré výnosy z Nemovitosti náležely Podílovému fondu, resp. jeho podílníkům. „Vzhledem k tomu, že případný údaj o Podílovém fondu v katastru nemovitostí není údajem o jeho vlastnictví Nemovitosti. jeho neuvedení nemůže bez dalšího vést k právnímu závěru, že Nemovitost byla nakoupena z prostředků žalobce.“ Uvedení podílového fondu, z jehož prostředků byla Nemovitost pořízena, je v katastru nemovitostí deklarací již nastalé skutečnosti navenek. Případný zápis této skutečnosti do katastru nemovitostí nemá jakékoliv konstitutivní účinky ve vztahu k vlastnickému právu. Nikoliv výpis z listu vlastnictví s uvedením názvu podílového fondu, ale výše uvedené opomenuté důkazy jsou nejdůležitější pro posouzení otázky, zda Nemovitost náleží podílovému fondu či nikoliv. Podle ust. § 5 odst. 1 zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem č. 265/1992 Sb. v platném znění je katastrální úřad při vkladovém řízení oprávněn zkoumat listinu toliko z hledisek v tomto ustanovení vymezených. Formální způsob zápisu údaje o vlastníkovi na listu vlastnictví v katastru nemovitostí nemůže být jediným přípustným důkazem k prokázání otázky, komu náleží výnosy z Nemovitosti. Je zřejmé. že postup žalovaného nemá žádnou oporu v zákoně.
Žalobce proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného a přiznání náhrady nákladů řízení žalobci.
Ve vyjádření k obsahu žaloby žalovaný uvádí, že souhlasí s žalobcem v tom, že předmětem sporu není to, zda mají být příjmy plynoucí z výše uvedené nemovitosti zdaněny v České republice, ale kterému subjektu mají být příjmy plynoucí z nakládání s nemovitostí přiřazeny, zda žalobci - investiční společnosti, resp. žalobcem v ČR zřízené organizační složce a v ČR registrované k daním, nebo žalobcem zřízenému podílovému fondu registrovanému k daním v SRN, z čehož pak vyplývá aplikace sazby daně 21 % podle § 21 odst. 1 ZDP nebo 5 % podle § 21 odst. 2 písmo b) ZDP na základ daně vyplývající z nakládání s předmětnou Nemovitostí. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že žalovaný považuje výše uvedené písemnosti za jediný důkaz v daném daňovém řízení. Další důkazní prostředky, které žalobce předložil v odvolacím řízení, žalovaný neposoudil jako důkazy prokazující žalobcovo tvrzení. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce, že usnesení výboru Podílového fondu z října 2004 a souhlas depozitáře Podílového fondu s nabytím Nemovitosti jsou důkazy dostačující k prokázání žalobcových tvrzení. Žalobce je přesvědčen, že tyto důkazy jasně prokazují, že Nemovitost byla pořízena pro Podílový fond. Na základě těchto důkazů žalobce něco tvrdí, avšak jiné důkazy, které měl správce daně i žalovaný k dispozici, resp. obsah dokladů, toto tvrzení žalobce vyvrací. Z uvedených písemností lze vysledovat úmysl pořídit Nemovitost z prostředků nashromážděných Podílovým fondem, tím veškeré kroky prokázání, že k uskutečnění úmyslu došlo, končí. Další písemnosti týkající se předmětné Nemovitosti svědčí o tom, že nemovitost byla pořízena ve prospěch organizační složky. Správce daně na základě těchto důkazů nemohl jednat jinak. Dále žalovaný uvádí, že podle § 18 odst. 2 písmo d) zákona č. 219/1995 Sb., Devizový zákon, mohou cizozemci - právnické osoby nabývat nemovitosti v České republice v případě, že umístí na území České republiky podnik nebo organizační složku. V daném případě Investiční společnost tuto podmínku splnila. Investiční společnost pořídila v České republice Nemovitost specifikovanou v Kupní smlouvě uzavřené dne 21.12.2004 mezi společností Beta Immorent s.r.o., se sídlem Praha 1, Národní 973/41, PSČ: 101 00, IČ: 25772589 (Prodávající), a společností Internationales Immobilien-Institut GmbH, se sídlem Mnichov, Německo, identifikační číslo společnosti: HRB 95098, se založenou organizační složkou Intemationales Immobilien-Institut GmbH, organizační složka, se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46, PSČ: 11002, IČ: 27205321 (Kupující). Z kupní smlouvy nevyplývá, že Nemovitost byla pořízena pro Podílový fond, jak tvrdí žalobce. Tato skutečnost nevyplývá ani z výpisu z katastru nemovitostí z listu vlastnictví č. 2098 (vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu) z aktuálního období, který je veřejně přístupnou listinou a ve kterém je uvedeno, že vlastnické právo bylo zapsáno ve prospěch subjektu Intemationales Immobilien- Institut GmbH,
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.