1 As 18/2009 — Nejvyšší správní soud

9 A 292/2011- 59 - text 11 pokračování 9A 292/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Ing. P.H., proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.11.2007, č.j.: 560/3059/07, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 6.9. 2007, č.j. ČIŽP/47/OOP/0716611.010/07/BJR, jímž byl žalobce uznán vinným jednak z přestupku dle ust. § 31 odst. 1 písm. i) zákona č. 100/2004 Sb. o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 100/2004 Sb.“), z toho důvodu, že nabízel k prodeji 6 exemplářů mláďat sokola stěhovavého, ačkoliv k těmto exemplářům neměl rozhodnutí o výjimce ze zákazu obchodní činnosti ve smyslu ust. čl. 8 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 338/1997 a jednak ze spáchání přestupku podle § 87 odst. 3 písm. l) zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), za neplnění podmínky výjimky udělené podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. Za tyto přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 50.000,-Kč. Zároveň byla žalobci uložena povinnost úhrady nákladů řízení, dle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích ve výši 1.000,- Kč. V podané žalobě žalobce namítal, že správní orgány při svém rozhodování nesprávně zhodnotily jím předložené důkazy a zejména, že správní orgány nesprávně aplikovaly platné právo, čímž došlo k poškození žalobce. Žalobce argumentoval tím, že správní orgán zcela ignoroval jeho námitky, že žádného konkrétního zvláště chráněného živočicha k prodeji nenabízel, pouze svým inzerátem zjišťoval, zda by vůbec o mláďata sokolů zájem byl a pokud by mláďata prodával, výjimku by si následně stejně jako v předchozích letech opatřil. Dále žalobce poukazoval na skutečnost, že jednání, které správní orgán klasifikoval jako přestupek, nevykazuje žádnou společenskou nebezpečnost a přestupkem tak nemůže být, protože nenaplňuje jeden z jeho zákonem požadovaných znaků. Tvrdil, že orgán České inspekce životního prostředí při prováděných kontrolách porušil zákon a to tím způsobem, že kontrolu žalobci dopředu neoznámil a žalobci přesto přičítá k tíži, že při kontrole neměl připraveny všechny podklady. Konečně pak žalobce namítal extenzivní výklad právních předpisů správním orgánem, který porušuje Listinu základních práv a svobod tím, že omezuje vlastnické právo a právo vlastníka nakládat se svým majetkem. Konkrétní porušení spatřoval žalobce v nerespektování čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že omezení vlastnického práva je možné jen na základě zákona a za náhradu. Žalobce rovněž nesouhlasil s odůvodněním uložené pokuty, v němž mu má být jako přitěžující skutečnost přičítán k jeho tíži i přestupek, za který byl sankcionován před více než 6-ti lety. Všechny námitky žalobce se tak týkaly pouze rozhodnutí o přestupku dle § 31 odst. 1 písm. i), zákona č. 100/2004 Sb., který byl dle správního orgánu spáchán nedovolenou inzercí chráněných sokolů stěhovavých na internetových serverech. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, včetně rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí k žalobním bodům vyplynulo, že Česká inspekce životního prostředí provedla dne 30.5.2007 u žalobce kontrolu chovu, při které bylo zjištěno, že nabízí na internetu k prodeji šest mláďat sokola stěhovavého, a to aniž by měl udělenou výjimku ve smyslu Nařízení Rady (ES) č. 338/1997. Při provedené kontrola bylo dále zjištěno, že chovateli dne 5.4.2007 uhynul jestřáb lesní, o jehož úhynu informoval žalobce Krajský úřad Jihomoravského kraje až dopisem ze dne 28.5.2007, k poštovní přepravě byla písemnost předána až 4.6.2007. V rozhodnutí žalovaný vyvracel námitku žalobce, podle které jeho jednání nemůže být přestupkem, protože vykazuje nulovou společenskou nebezpečnost, a to citací ustanovení § 2 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), které obsahuje zákonnou definici přestupku a dále definicí přestupku podle § 31 odst. 1 písm. i) zák. č. 100/2004 Sb. s tím, že ani jedno ustanovení podmínku společenské nebezpečnosti nestanoví. K nedovolenému prodeji sokola stěhovavého pak správní orgán uvedl, že obrana žalobce spočívající na tvrzení, že spoléhal na to, že příslušnou výjimku umožňující mu prodej mláďat chráněného živočicha později získá, je nedůvodná. Udělení výjimky totiž není nárokovou záležitostí a v okamžiku, kdy o ni žalobce neměl ještě ani zažádáno, nemohl předpokládat, že mu bude udělena. Konečně pak žalovaný rozebral ve svém rozhodnutí také neoznámení úhynu jestřába lesního dne 5.4.2007, když jako správný potvrdil názor České inspekce životního prostředí, že žalobce nesplnil podmínku výjimky, když ve lhůtě 15-ti dnů neoznámil příslušnému úřadu úhyn jestřába a nepředložil k tomuto oznámení zprávu praktického lékaře. Tvrzení žalobce, že úhyn oznámil krajskému úřadu telefonicky, považoval žalovaný za nevěrohodné tvrzení, které vyvrátil sdělením pracovníka příslušného krajského úřadu, který sdělil, že taková oznámení telefonicky nepřijímá, kromě jiného i proto, že chovatel musí předkládat k tomuto oznámení i zprávu praktického veterinárního lékaře. Takou zprávu není možné z logiky věci předkládat telefonicky. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval shodně jako v odůvodnění svého rozhodnutí, když soudu sdělil, že žalobní námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými v odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí a žádal, aby soud žalobu zamítl. Rozsudkem ze dne 29.11.2010, č.j.: 9 Ca 17/2008-19 Městský soud v Praze žalobu jako nedůvodnou zamítl, když neshledal námitky žalobce důvodnými. Námitku žalobce, že žádného konkrétního zvláště chráněného živočicha k prodeji nenabízel, pouze svým inzerátem zjišťoval, zda by vůbec o mláďata sokolů zájem byl a pokud by mláďata prodával, výjimku by si následně stejně jako v předchozích letech opatřil, neshledal soud důvodnou, neboť jak vyplývá z obsahu spisového materiálu, žalobce podal na internetové stránky www.zacatek.cz inzerát tohoto znění: „Prodám letošní odchov mláďat sokola stěhovavého“ a na internetové stránky www.ibazar.cz inzerát tohoto znění: „Prodám mláďata z letošního odchovu sokola stěhovavého pěkná za dobrou cenu“. Ze znění podaného inzerátu nelze v žádném případě dovodit, že by se jednalo o pouhé zjištění poptávky na trhu po tomto chráněném živočichovi. Podle § 31 odst. 1 písm. i) zák. č. 100/2004 Sb. ve spojení s čl. 8 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 338/97 spáchá přestupek ta osoba, která nabízí k prodeji chráněného živočicha. Ustanovení tak postihuje nejen prodej, ale i nabídku prodeje. Účelem takového ustanovení je tak ochrana ohrožených druhů volně žijících živočichů prostřednictvím regulace obchodu s exempláři těchto taxativně stanovených druhů živočichů. Způsob ochrany spočívá ve snaze potírat jakoukoliv možnost byť jen nabídky prodeje ohroženého druhu bez státem udělené výjimky k prodeji. Obranu žalobce, který tvrdil, že předpokládal udělení výjimky v okamžiku, kdy ještě ani o výjimku nepožádal, považuje soud za účelovou a jdoucí proti smyslu uvedeného zákonného ustanovení. K námitce žalobce, spočívající v argumentaci, že jeho jednání, které správní orgán klasifikoval jako přestupek, nevykazuje žádnou společenskou nebezpečnost a přestupkem tak ani být nemůže, soud uvedl, že přestupkem je v souladu se zákonnou definicí v § 2 odst. 1 zákona o přestupcích a dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu takové zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno zákonem. Ke spáchání přestupku (ostatně jako ke spáchání každého jiného deliktu) je třeba jednak jednání deliktně způsobilého subjektu, jímž dochází k porušení povinnosti (objektivní stránka deliktu) a jednak jeho zavinění (subjektivní stránka deliktu). Zavinění musí být přítomno buď ve formě úmyslu přímého či nepřímého, nebo ve formě nedbalosti vědomé či nevědomé podle § 4 zákona o přestupcích (viz rozhodnutí NSS 1 As 18/2009 – 59). V případě jednání žalobce jako deliktně způsobilého subjektu tak šlo o jednání, které naplnilo skutkovou podstatu ustanovení § 31 odst. 1 písm. i) zák. č. 100/2004 Sb. v tehdy platném znění (tj. porušení zákazu nabídky prodeje exempláře dle nařízení Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů), přičemž takové jednání je uvedeným zákonem jako přestupek označeno. Subjektivní stránka