7 As 34/2013 — Nejvyšší správní soud

11 A 127/2010- 70 - text 16 pokračování 11 A 127/2010 11 A 127/2010 - 70 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: BAUFELD – ekologické služby, s.r.o., IČ 49681036 se sídlem Praha 6, Na Petynce 716/48 v řízení zastoupeného JUDr.Věslavem Nemethem, advokátem se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 5 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Praha 10 – Vršovice, Vršovická 65, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3.2010, sp.zn.:336/530/10/15391 t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým ve výroku I. zamítl odvolání žalobce proti výrokům rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 22.12.2009, čj: ČIŽP/44/IPP/SR01/0912057.010/09/UVH v bodech A,B,C,D,F a G a ve výroku II. vyhověl odvolání proti výroku v bodě E a sankci uloženou pod bodem E zrušil a řízení ve věci zastavil. Odvoláním napadeným prvostupňovým rozhodnutí byla ve výroku I. uložena pod jednotlivými body pokuta, a to pod bodem A) dle ustanovení § 37 odst. 4 písm. b) zákona o integrované prevenci pokuta ve výši 500.000,-Kč B) dle ustanovení § 66 odst. 3 zákona o odpadech pokuta ve výši 400.000,-Kč C) dle ustanovení § 66 odst. 5 zákona o odpadech pokuta ve výši 50.000,-Kč D) dle ustanovení § 66 odst. 2 zákona o odpadech pokuta ve výši 20.000,-Kč E) dle ustanovení § 66 odst. 2 zákona o odpadech pokuta ve výši 150.000,-Kč F) dle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 25/2008 Sb. pokuta ve výši 20.000,-Kč G) dle ustanovení § 37 odst. 4 písm. a) zákona o integrované prevenci 300.000,-Kč. Žalobce nesouhlasí s uložením pokuty pod bodem A ve výši 500.000,-Kč za správní delikt dle § 37 odst. 2 zákona o integrované prevenci, kterého se měl dopustit tím, že porušil povinnosti stanovené v § 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci konkrétně, že provozoval „Zařízení ke sběru, výkupu, úpravě a mísení nebezpečných odpadů“ v lokalitě k.ú.Hněvice v rozporu s podmínkami 4.5, 4.9 a 2.3.2. integrovaného povolení Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 17.9.2008 čj: 449/ŽPZ/07/IP-124/Rc. Žalobce namítá nezákonnost výroku č. I. bod IA, neboť správní orgány dostatečně nezhodnotily zjištěný skutkový stav a uložily žalobci za porušení formální charakteru (chyby v záznamech, označení, chyby dříve správním orgánem nevytýkané) pokutu, jejíž výše je pro žalobce sama o sobě, a tím spíše ve spojení s ostatními pokutami, likvidační. Právní kvalifikace správního deliktu dle § 37 odst. 4 je sice i dle názoru žalobce formálně správná, správní orgán však měl zvážit nutnost uložení takto vysoké sankce, když žalobce ihned všechny vytýkané rozpory napravil, což je uvedeno v protokolu ze dne 1.10.2009 a nepopírá to ani žalovaný. Je přesvědčen o tom, že mělo být aplikováno ustanovení § 38 odst. 3 zákona o integrované prevenci. Žalovaný ale nepřihlédl k závažnosti spáchaného deliktu, neboť v daném případě se jednalo pouze o drobná formální pochybení a nedošlo ke škodlivému následku. Nedošlo ani k poškození ba ani k ohrožení životního prostředí, když žalobce měl technologii ke zpracování všech odpadů a chybějící označení doplnil. Poukazuje na to, že smyslem sankce není a nesmí být cílená likvidace pachatele správního deliktu, že sankce musí být vždy individualizovaná vzhledem k majetkovým poměrům a možnostem potrestaného, k čemuž v daném případě nedošlo a došlo tak k porušení principu individualizace sankce i § 38 odst. 2 zákona o integrované prevenci. Žalobce spatřuje v případě výše uložené sankce prvek libovůle, který shledává i v situaci, kdy státní orgán při výkonu veřejné moci autoritativně osvědčí určité skutečnosti (zde se jednalo o předchozí kontrolu u žalobce), čímž vyvolá v jednotlivci dobrou víru ve správnosti těchto skutečností, aby jej následně (za několik let) sankcionoval za to, že tyto skutečnosti mocensky aprobované státem jsou nesprávné a jednání žalobce protizákonné. Žalobce namítá nezákonnost i pokuty je uložené pod bodem B) ve výši 400.000,-Kč za správní delikt dle § 66 odst. 3 písm. e) zákona o odpadech za porušení povinnosti dle § 18 odst. 1 písm. e) zákona o odpadech, kterého se měl žalobce dopustit tím, že v období od 1.1.2007 do 8.10.2008 v rozporu s provozním řádem přijímal odpady, které nebylo povoleno do zařízení přijímat, neprováděl u odpadů přijímaných přímo v zařízení zkoušku na chlór, u žádných z legálně převzatých odpadů do zařízení nebyl v daném období odebírán kontrolní vzorek, který by byl posléze archivován u provozovatele do doby konečného zpracování odparu a v provozním deníku nebyla za dané období uvedena katalogová čísla odpadu a množství, s nímž bylo nakládáno. Žalobce poukazuje na to, že již v odvolání namítal, že jde o úplně totožné výtky za protiprávní jednání žalobce jen za období platnosti předcházející povolení podle zákona o odpadech. Inspekce tak sankcionovala žalobce za jeden skutek podle dvou právních předpisů, tedy podle zákona o integrované prevenci i podle zákona o odpadech. Pokud pak ČIŽP uvedla, že výše pokuty byla stanovena z důvodu, že již v minulosti žalobce byl za obdobný delikt trestán, poukazuje na to, že se jednalo o jiné středisko (Střelice) nikoli o středisko, kde byla prováděna kontrola (Roudnice). ČIŽP na jedné straně kontroluje každé středisko zvlášť a zvlášť ukládá sankce ve správním řízení, ale na druhou stranu, když se to správnímu orgánu hodí, použije tuto skutečnost jako přitěžující okolnost k uložení sankce. Žalobce vytýká žalovanému, že mu uložil dvě pokuty za jeden skutek, ačkoliv se jednalo o správní delikty trvající, za který měla být dle absorpční zásady uložena pouze sankce jediná, a to dle příznivější právní úpravy. Poukázal na to, že právě ze stejného důvodu duplicitního sankcionování žalovaný zrušil výrok v bodě E) rozhodnutí ČIŽP a řízení zastavil. Žalobce dále namítal nezákonnost uložení pokuty ve výši 50.000,-Kč pod bodem C) rozhodnutí České inspekce životního prostředí za správní delikt dle § 66 odst. 5 zákona o odpadech za porušení povinnosti dle § 13 odst. 2 písm. a) a b) zákona o odpadech, kterého se měl žalobce dopustit tím, že v době kontroly inspekce dne 29.7.2009 nebylo 62 shromážděných prostředků nebezpečných odpadů (konkrétně 32 sudů) označeno grafickým symbolem nebo nápisem nebezpečný odpad. I zde žalobce namítal, že za výše uvedené již byl potrestán rozhodnutím ČIŽP pod výrokem I. bod A) a je opět trestán dvakrát za týž skutek. Povinnost označit shromažďované nebezpečné odpady totiž je uvedena v integrovaném povolení a to konkrétně na straně 9 odst. 4.9. I zde uvedl žalovaný, že se jedná o porušení zákona o odpadech, nikoli zákona o integrované prevenci, ale neuvedl proč má použití zákona o odpadech přednost před zákonem o integrované prevenci. Pokud jde o závěr žalovaného, že z odpadu vzniká odpad, poukázal žalobce na skutečnost, že tento právní závěr nemá zákonnou oporu a takový výklad jde proti smyslu a účelu zákona o odpadech. Poukazuje také na to, že mu rovněž byla uložena pokuta dle § 44 odst. 1 ve výši 50.000,-Kč, kterého se měl dopustit tím, že jako původce odpadu nezpracoval plán odpadového hospodářství původce odpadu, přestože mu v roce 2008 a 2009 vzniklo nadměrné množství nebezpečných odpadů. Opět poukázal na to, že žádné dřívější kontroly ze strany ČIŽP předložení takového plánu nepožadovaly. V další námitce namítá nezákonnost pokuty ve výši 20.000,-Kč uložené pod bodem D) napadeného rozhodnutí ČIŽP za správní delikt za porušení povinnosti dle § 18 odst. 1 písm. k) zákona o odpadech, kterého se měl žalobce dopustit tím, že inspekci nebyly ke kontrole dne 29.7.2009 poskytnuty úplné informace o provozu zařízení – dokumenty: hlášení o produkci a nakládání s odpady za rok 2008 – doloženo ČIŽP 21.8.2009, doklady o oprávněnosti osob, jímž byly odpady předávány – doloženo ČIŽP dne 21.8.2009, průběžná evidence odpadů a způsobech nakládání s nimi doložena pouze částečně (od 1.1.2007 do 28.5.2009, zbytek 28.5.2009-29.7.2009 doložen až 21.8.2009. Opět žalobce poukázal na to, že již v odvolání uvedl, že uvedené bylo způsobeno onemocněním pracovníka žalobce v rozhodné době, za prodlení se omluvil a navíc uvedl, že uvedený skutek měl být posouzen dle § 16 zákona o integrované prevenci, nikoli dle zákona o odpadech, když za porušení § 16 zákona o integrované prevenci nelze uložit sankci. Žalobce je přesvědčen, že měl být použit právě § 16 zákona o integrované prevenci, neboť je pro pachatele správního deliktu příznivější. Žalobce dále namítá nezákonnost pokuty ve výši 20.000,-Kč uložené pod bodem F) rozhodnutí České inspekce životního prostředí dle § 5 odst. 1 zákona č.