5 As 104/2011 — Nejvyšší správní soud

3 A 123/2010- 179 - text 15 pokračování 3A 123/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: A. E. E., st. občanství Kamerun, nyní bytem v ČR: Stupkova 1459/2, Praha 7 – Holešovice, zastoupeného JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem, se sídlem v Praze 2 – Vinohrady, Slavíkova 1510/19, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4  Nusle, o žalobě proti rozhodnutí Policie ČR, Služby cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 8. 9. 2010, č.j. CPR-6795-1/ČJ-2010-9CPR-C215, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů tohoto řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 14. 10. 2010 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým Policie ČR, Služba cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „odvolací orgán“), zamítla jeho odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 8. 4. 2010, č.j. CPPH-061910/Cl-2008-60. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně zamítl žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky, neboť se dopustil obcházení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území ČR. V odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací orgán nejprve shrnul průběh správního řízení, uvedl odvolací námitky, jež jsou obsahově shodné s námitkami obsaženými v žalobě, a rovněž uvedl právní úpravu vztahující se k dané věci. Poté konstatoval, že z informačních systémů, které jsou provozovány Policií ČR, a ze spisového materiálu vyplývá, že žadatel na území ČR požádal dne 18. 9. 2004 o udělení azylu, který mu však udělen nebyl. Dne 2. 11. 2007 uzavřel sňatek s paní A. G., čímž se stal rodinným příslušníkem občana Evropské unie. Na základě této skutečnosti podal dne 28. 7. 2008 žádost o povolení k přechodnému pobytu občana Evropské unie. Dle odvolacího orgánu z předloženého spisového materiálu však vyplývá, že vztah žadatele s manželkou nelze označit za vztah dvou lidí, kteří se spolu důvěrně znají a chtějí společně žít v manželství. Ačkoliv manželství bylo uzavřeno v souladu s českým právním řádem, z podkladů pro rozhodnutí je zřejmé, že nebylo uzavřeno ve smyslu zákona o rodině, neboť zákon o rodině stanoví v § 1 odst. 2, že hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí. Ze spisového materiálu naopak vyplývá, že manželé se znají, avšak nikoliv jako manželé, sňatek byl předem domluven z důvodu, aby se žadatel mohl stát rodinným příslušníkem občana Evropské unie a tak mohl snáze podat žádost o povolení k pobytu na území ČR. Po uzavření sňatku každý žije svůj vlastní život, společnou domácnost neudržuje. Porovnáním výpovědí manželů byla zjištěna řada zásadních rozporů a neznalostí, které nelze bagatelizovat. V době trvání manželství se narodil dne X.X. 2008 O. G., u něhož žadatel uvádí, že je jeho biologickým otcem. Manželka žadatele však do protokolu vypověděla, že jeho biologickým otcem je její druh M. R., který je otcem i jejich dalších dvou dětí. V rodném listu nezletilého je zapsán jako jeho otec žadatel, protože je manželem matky nezletilého O. Z výpovědi žadatele a jeho manželky vyplývá rovněž, že se o O. nijak nezajímá, hned z porodnice byl vezen do kojeneckého ústavu, žadatel jej nikdy nenavštívil, výživné na něho neplatí. K námitce žadatele, že rozpory ve výpovědích vyplývají z nepřesného překladu, odvolací orgán uvedl, že před sepisováním protokolu byl žadatel řádně poučen a po skončení protokolace mu byl protokol přečten, jako správný byl podepsán a žadatel nežádal ani jeho změnu. Odvolací orgán posoudil uzavření sňatku jako formálně dokonalý právní úkon, který však nikdy neměl sloužit k jinému účelu než k obejití zákona. Poté odvolací orgán definoval obcházení zákona a dále uvedl, že ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004 o právu občanů Unie a jejích rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že osobní chování dotyčné osoby musí být ohodnoceno z hlediska posouzení ohrožení zájmů společnosti. Za ohrožení zájmů společnosti je nutno považovat obcházení zákona či zneužití práva. Uzavření manželství je osobním chováním. Uzavřením manželství za účelem získání povolení k pobytu byl skutečně, aktuálně a dostatečně závažně ohrožen základní zájem společnosti, kterým je respektování právního řádu. Není ve veřejném zájmu, aby bylo povolení k pobytu vydáváno cizinci, který svým jednáním obchází zákon. Na podporu uvedeného závěru poukázal odvolací orgán rovněž na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 16. 5. 2007, č.j. 2 As 78/2006, rozsudek ze dne 23. 4. 2010, č.j. 5 As 14/2010-115) či judikaturu Městského soudu v Praze (např. č.j. 11Ca 278/2005 ze dne 7. 4. 2006, 8Ca 348/2005 ze dne 26. 10. 2006). Proti tomuto rozhodnutí směřuje podaná žaloba. V prvním žalobním bodu tvrdí žalobce, že v daném řízení nebylo prokázáno uzavření účelového manželství ve smyslu ustanovení § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Blíže žalobce uvedl, že skutečnost, že někdo neovládá český jazyk a spoléhá se na překládající osobu, znamená, že není v jeho moci posoudit kvalitu překladu, která může mít vliv na výsledek účastnické výpovědi. Žalobce rovněž tvrdí, že ačkoliv proběhla místní šetření v dané věci dne 19. 8. 2008, dne 20. 8. 2008, dne 8. 11. 2008 a dne 6. 11. 2009, nelze mít na základě nich prokázáno, že by v době před nástupem do výkonu trestu nežila manželka žalobce s ním ve společné domácnosti tak, aby bylo vytvářeno harmonické a trvalé společenství manželů ve smyslu zákona o rodině. Žalobce poukázal na existující hluboký citový vztah mezi manžely, což lze doložit korespondencí obou manželů, a to v době, kdy jsou nuceni žít odděleně z důvodu nástupu do výkonu trestu jeho manželky. Z korespondence vyplývá, že manželku finančně podporuje, včetně jejích nezletilých dětí. Tato korespondence je rovněž popřením vlastní výpovědi jeho manželky, která byla učiněna ve věznici dne 27. 1. 2010. Z uvedeného pak vyplývá dle žalobce rovněž nezájem žalovaného na zjištění stavu věci. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítá, že napadeným rozhodnutím by bylo zasaženo do jeho práva a práva jeho rodinných příslušníků na respektování jejich soukromého a rodinného života (článek 8 Evropské úmluvy o ochraně základních práv a svobod). Žalobce si vytvořil již v České republice silné vazby, učí se český jazyk a žije v souladu s právním řádem České republiky. Žalobce se nedopustil nikdy žádného protiprávního jednání tak, aby bylo možno trvat na tom, aby výkon jeho rodinných práv realizoval mimo území České republiky. Napadeným rozhodnutím by došlo k porušování článku druhého Smlouvy o založení Evropského společenství, neboť Česká republika by znemožnila žalobci získat řádné pobytové oprávnění za situace, kdy má na jeho území ČR svou blízkou rodinu a kdy mu jako rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie náleží stejná práva jako občanu Evropské unie. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný poukázal na napadené rozhodnutí a setrval na všech důvodech uvedených v tomto rozhodnutí, které vedly k zamítnutí žádosti žalobce. U ústního jednání, které se konalo ve věci dne 29. 6. 2011, žalobce osobně mj. uvedl, že se seznámili s manželkou v jednom baru. Vyměnili si telefonní čísla, bylo to během léta 2006. Začali spolu komunikovat, občas ji pozval na drink, rozhodl se, že se ožení. Tehdy mu řekla, že má kriminální problém, že půjde do vězení. Nechtěla říci, o co jde. Vzali se dne 2. 11. 2007. Po svatbě byla oslava, kam pozval kamerunskou komunitu, bylo to asi 30 osob. Manželka měla také přátelé, bylo to v jiném domě, asi 5 osob, ale ona jim ho nepředstavila. S rodinou měla tehdy nějaký problém. Bydlel v ulici Stupkova 2 a po svatbě ho tam manželka pravidelně navštěvovala. Ona bydlela v Libuši s nějakým příbuzným, asi po měsíci se přistěhovala k němu, tam bydlel i jeho bratr. O svých dětech manželka řekla, že jsou u příbuzných v Libuši, on je tam jednou navštívil, jedenkrát jim telefonoval. Ona měla finanční problémy, neměla práci, on příležitostně pracoval na stavbách, měsíčně měl asi 12 000,- Kč až 15 000,- Kč, nebylo to pravidelné. Práce neměli v domácnosti rozděleny. O. je jeho syn, k otěhotnění došlo za manželství. Manželka porodila předčasně, syn byl v inkubátoru. Manželka mu řekla, že v České republice jsou zákony o dětech a že musí podepsat určité dokumenty, aby dítě vzali do sociální péče, aby sociální