— Nejvyšší správní soud

8 A 273/2011- 67 - text 7 pokračování 8A 273/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: T. H., zastoupen Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 1, Spálená 14, proti žalovanému: Vězeňská služba České republiky, Praha 4, Soudní 1672/1a, o žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, t a k t o : I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že ve dnech 21. 6. 2011 a 22. 7. 2011 vyzval žalobce při vstupu do budovy Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 k prokázání totožnosti, podmiňoval umožnění předání podání do podatelny předložením občanského průkazu žalobce a dne 22. 7. 2011 bránil žalobci v předání podání do podatelny, pokud nepředloží justiční stráži občanský průkaz nebo nestrpí zjištění svojí totožnosti, byl nezákonný. II. Žalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku v přítomnosti žalobce zlikvidovat všechny osobní údaje žalobce, které získal od žalobce při vstupu do budovy Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 za účelem předání podání do podatelny. III. V ostatním se řízení o žalobě zastavuje. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 9228,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce Mgr. Jana Boučka, advokáta. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem, jenž spatřoval v tom, že ve dnech 21. 6. 2011 a 27. 7. 2011 mu justiční stráž bránila ve vstupu do podatelny Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, pokud nepředloží občanský průkaz a nestrpí zaznamenání svých osobních údajů. Uvedl, že dne 21. 6. 2011 chtěl zajistit osobní doručení písemných podání do podatelny Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 se sídlem v Praze 1, nábřeží Edvarda Beneše 3. Po vstupu do budovy Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 sdělil na výzvu justiční stráže, že jde předat písemná podání do podatelny, avšak v reakci na to byl justiční stráží vyzván k předložení občanského průkazu, a byl takto legitimován a zřejmě i zapsán, ačkoliv se choval řádně a nezavdal žádný důvod ke zjišťování své totožnosti. Dne 22. 7. 2011 chtěl opět zajistit osobní doručení písemného podání do podatelny Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1. Po vstupu do budovy Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 sdělil na výzvu justiční stráže, že jdu předat písemné podání do podatelny, a opětovně justiční stráží vyzván k předložení občanského průkazu, ačkoliv nezavdal žádný důvod ke zjišťování totožnosti. Odmítl proto občanský průkaz předložit s odůvodněním, že jde pouze předat podání do podatelny, což je místo určené k obvyklému styku úřadu s veřejností a proto nezná žádný důvod, proč by měl strpět zjišťování svých osobních údajů. Justiční stráž mu sdělila, že jeho občanský průkaz potřebuje, aby si mohla zapsat jeho osobní údaje, na což odpověděl, že pro účely předání písemného podání do podatelny si jeho osobní údaje nikdo zapisovat nepotřebuje, a že s tím nesouhlasí. Justiční stráž jej proto odmítla do podatelny vpustit, omezovala jeho osobní svobodu a odmítala učinit jakékoliv opatření k tomu, aby podání bylo od něj podatelnou státního zastupitelství přijato. Poté žalobce oznámil protiprávní jednání justiční stráže na linku 158 tísňového volání Policie ČR a posléze jsem požádal o právní pomoc advokáta Mgr. Jana Boučka. Ani jemu nebylo umožněno podání do podatelny předat, když odmítl předložit občanský průkaz. Podání se podařilo předat do podatelny až po příjezdu hlídky Policie ČR. Žalobce uvedl, že pro popsaný postup justiční stráže lze sice formálně nalézt „oporu" v ustanovení § 13 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 22 odst. 1 zákona č. 555/1992 Sb. avšak toto ustanovení a oprávnění příslušníků justiční stráže v něm zakotvená je nutno vykládat ústavně konformním způsobem. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ČR č.j. I. ÚS 1835/07 ze dne 18. 11. 2008, s tím, že v podmínkách materiálního právního státu je nezbytné trvat na požadavku, aby omezení či narušení autonomní sféry jednotlivce mělo jasný a předem seznatelný důvod, legitimující použití takového omezení, a takový důvod musí spočívat v konkrétních skutečnostech. Každý zásah do osobní sféry jednotlivce musí být ospravedlněn konkrétní skutečností, resp. důvodem takového omezení a nikoliv proveden pouze proto, že orgán státu je takovou pravomocí formálně nadán. Státní orgány nemohou zasahovat do osobní sféry jednotlivce jenom proto, že jim to umožňuje jejich kompetence, ale musí mít také podložený důvod k takovému postupu. Dále žalobce poukázal na nález č.j. I. ÚS 512/02 ze dne 20.11.2002, v němž Ústavní soud uvedl, že „Ústavní kautele obsažené v či. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod odpovídá subjektivní právo jednotlivce na všeobecnou ochranu svobodné sféry osoby. Jedná se o "sběrnou" či generální klauzuli, která logicky reaguje na nemožnost předvídat při formulování základních práv všechny v budoucnu se vyskytující zásahy do svobodného prostoru osoby. Do této oblasti spadá i právo jednotlivce na takzvané informační sebeurčení. Jen osoba sama je oprávněna rozhodnout o tom, jaké údaje o sobě poskytne včetně údajů o své pracovní či ekonomické aktivitě, pokud zákon neukládá v tomto směru osobě povinnost tak, jak to předvídá čl. 4 odst. 1 Listiny." Žalobce konstatoval, že jakýkoliv zásah veřejné moci za základních práv a svobod musí být legální (dle zákona), legitimní (musí mít naléhavý důvod) a proporcionální, tj. přiměřený (nevyhnutelný při porovnání použitých prostředků a sledovaného cíle).Zjišťování totožnosti občana, který přichází do podatelny veřejné instituce předat písemné podání, a zapisování si jeho osobních údajů justiční stráží podle úředního průkazu, není legitimním, ani přiměřeným (proporcionálním) zásahem. V petitu žaloby proto žalobce navrhl, aby soud rozsudkem zakázal žalovanému jakkoliv zjišťovat totožnost žalobce při vstupu do budovy Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 za účelem předání podání do podatelny, podmiňovat umožnění předání podání žalobcem do podatelny zjištěním totožnosti žalobce, a bránit žalobci v předání podání do podatelny v případě, pokud nestrpí zjištění svojí totožnosti, dále aby žalovanému přikázal v přítomnosti žalobce zlikvidovat všechny osobní údaje žalobce, které získal od žalobce při vstupu žalobce do budovy Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 za účelem předání podání do podatelny, a aby žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady tohoto řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě především namítl, že se necítí být ve věci pasivně legitimován, protože při ostraze justičních objektů odpovídá za bezpečnost daného úřadu vždy její představitel, jehož pokyny se řídí ve smyslu ustanovení § 22 odst. 3 zák.č. 555/1992 Sb. V této situaci se jednalo o obvodní státní zástupkyni pro Prahu 1. Vedoucí státní zástupci podle zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů odpovídají i za bezpečnost svých úřadů. VS ČR v tomto případě vystupuje při ochraně justičních objektů pouze subsidiárně. Její úkoly v tomto případě vyplývají zejména z ustanovení § 2 odst. 1, písm. f, § 3, § 13 a § 22 zákona, {zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudů, státních zastupitelství a ministerstva a v jiných místech jejich činnosti a v rozsahu stanoveném tímto zákonem zajišťuje pořádek a bezpečnost při výkonu pravomoci soudit a státních zastupitelství atd.). Dne 21. 6. 2011 neměl žalobce při vstupu do objektu státního zastupitelství žádný problém a podrobil se standardním postupům spočívajících v předložení dokladu totožnosti. Problém s výkladem práva nastal u žalobce teprve dne 22. 7. 2011 kdy se ve stejné situaci odmítl podrobit režimním opatřením spočívajících ke zjištění jeho totožnosti. Žalovaná se domnívá, že žalobce v tento den postupoval dle předem připraveného scénáře. Na výzvu justiční stráže odmítl průkaz totožnosti přeložit. Nedbal pokynů vedoucího pracovníka státního zastupitelství. Dále vyrozuměl o údajném nezákonném postupu Policii ČR a za přispění advokáta Mgr. Jiřího Boučka situaci dále vyhrocoval. Z pohledu žalované je toto nestandardní jednání vyhodnocováno jako nepřiměřené bezpečnostní riziko. Příslušníci justiční stráže postupovali v souladu s platnou právní úpravou, podle které byli oprávnění požadovat po žalobci předložení dokladu totožnosti a rovněž v souladu se zákonem zamezili násilnému vstupu žalobce do střeženého objektu. Při celé situaci postupovali v součinnosti odpovědnými pracovníky SZ. Splnili i otázku proporcionality, protože na tomto úřadě tak postupují ke všem vstupujícím osobám. Žalovaná tedy byla oprávněna takto postupovat a postupovala zákonným a proporcionálním způsobem. Zákonodárce předpokládá, že právo bude chápáno jako organizační norma, k jejímuž plnění budou účastníci právních vztahů přistupovat dobrovolně. Jen za tohoto předpokladu může právo