6 Aps 3/2011 — Nejvyšší správní soud

9 A 275/2011- 76 - text 10 pokračování 9A 275/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Mgr. M. Š., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě na ochranu před nezákonnými zásahy správního orgánu ze dne 6.8.2011, ze dne 12.9.2011, ze dne 29.10.2011, ze dne 13.11.2011 a ze dne 14.4.2012, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou ve znění podání ze dne 14.6.2013 domáhal, aby soud vyslovil nezákonnost zásahu Policie České republiky vůči žalobci, ke kterému došlo dne 6.8.2011, dne 12.9.2011, dne 29.10.2011, dne 13.11.2011 a dne 14.4.2012 vyžadováním, aby se žalobce jako řidič vozidla v rámci silniční kontroly na výzvu Policie České republiky podrobil orientačnímu vyšetření, zda neřídí vozidlo pod vlivem alkoholu, aniž by byl důvod se domnívat, že řídí vozidlo pod vlivem alkoholu nebo aniž by u žalobce bylo dáno důvodné podezření, že přivodil jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. Zároveň žádal, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování žalobcova základního práva podle čl. 2 odst. 2, 3 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod vyžadováním, aby se žalobce jako řidič vozidla v rámci silniční kontroly na výzvu Policie České republiky podrobil orientačnímu vyšetření, zda neřídí vozidlo pod vlivem alkoholu, aniž by byl důvod se domnívat, že řídí vozidlo pod vlivem alkoholu nebo aniž by u žalobce bylo dáno důvodné podezření, že přivodil jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. V podané žalobě předně uvedl, dne 6.8.2011 v 1.25 hodin se vracel vozidlem tovární značky Toyota Landcruiser, SPZ: AKP 22 - 11 z osady Ždáň přes obec Slapy do Prahy. Společně s žalobcem ve vozidle cestovala Mgr. A. V. Když asi v 1.25 hodin přijížděl od osady Ždáň ke křižovatce, ze které silnice vlevo vede do osady Buš, silnice přímo do Přestavlk a silnice vpravo do osady Skalice, byl v místě křižovatky zastaven hlídkou Policie ČR. V té době byla v tomto místě mlha a hlídku stavějící ho červeným světlem žalobce spatřil na poslední chvíli. Hlídka Policie ČR byla složena ze dvou policistů a jako důvod žalobcova zastavení mu bylo sděleno, že jde o silniční kontrolu. Žalobce byl vyzván k předložení dokladů potřebných k řízení vozidla, dotázán, zda požil alkohol, a vyzván, aby se podrobil orientační dechové zkoušce, zda není pod vlivem alkoholu. Žalobce vystoupil z vozidla a dotázal se, zda má hlídka policie důvodné podezření, že je žalobce pod vlivem alkoholu nebo z jakého jiného důvodu ho k tomuto orientačnímu vyšetření vyzývá. Tímto dotazem žalobce vzbudil značnou nevoli obou policistů, kteří na něho začali pokřikovat, že na to mají „právo“, že je žalobce k tomu „povinen“, že ho k tomu mohou vyzvat bez udání důvodu. Když žalobce oponoval, policista č. 312977 na něho ze vzdálenosti asi 5 metrů podrážděně vykřikl, že „ze mne cítí alkohol“. Toto obvinění slyšela i spolujezdkyně žalobce. Na to žalobce reagoval dotazem, jak může policista cítit alkohol na vzdálenost 5 metrů, navíc z někoho, kdo alkohol nepožil, a jaký měl důvod k tomu, že žalobce zastavil a obtěžuje ho, ačkoliv žalobce neporušil dopravní předpisy. Na uvedené mu policista odpověděl, že alkohol cítil, když žalobce po zastavení otevřel okénko u vozidla a že žalobce zastavil proto, že se mu nezdál žalobcův způsob jízdy. Dotaz žalobce, z jakého důvodu se policistovi nezdál způsob jízdy, zůstala bez odezvy. Následně policisté zaútočili na žalobce dotazy, zda se žalobce odmítá podrobit kontrole, zda není pod vlivem alkoholu a zda si je vědom následků s tím spojených. Za této situace se žalobce nedobrovolně a v důsledku nezákonného donucení této zkoušce podrobil, a to s negativním výsledkem. Po sdělení výsledku se žalobce znovu dotázal policisty č. 312977, jak za této situace z něho mohl údajně cítit alkohol, na což mu bylo odpovězeno, že se „asi spletl“ a dodal, že „asi mohl cítit parfém“. Následně policisté odešli s doklady žalobce směrem ke služebnímu vozidlu, ze kterého žalobce hlasitě lustrovali v policejních evidencích, z vozidla bylo slyšet, že zadávají komusi do vysílačky žalobcovi osobní údaje a bylo slyšet i odpověď z vysílačky, ohledně platnosti řidičského průkazu žalobce a o tom, že žalobce nemá vysloven zákaz řízení motorových vozidel, to vše tak, že sdělované údaje slyšela i spolujedoucí žalobce. Tvrdil, že není slučitelné se zákonem o ochraně osobních údajů, aby policista prověřoval řidiče na veřejnosti způsobem, že osobní údaje kontrolované osoby jsou slyšitelné po okolí a může je slyšet někdo další. Po desetiminutovém zdržení byly žalobci vráceny doklady a žalobce mohl pokračovat v cestě. Žalobce namítal, že postup a chování policistů bylo nezdvořilé, protiprávní a vysloveně šikanózní. K tomu poukázal na čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, ust. § 5 odst. 1 písm. f) a ust. § 124 odst. 9 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.), a ust. § 16 odst. 1, 2, 3 a 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 379/2005“ Sb.). Konkrétně tvrdil, že postup obou policistů, kteří ho zastavili a vyzvali k orientačnímu vyšetření na přítomnost alkoholu, byl protiprávní, neboť žádný z policistů neměl důvod domnívat se, že žalobce je pod vlivem alkoholu. Pokud jde o tvrzení, že z žalobce byl údajně „cítit alkohol“, jedná se o zdůvodnění zjevně účelové a nepravdivé. Zcela mimo platnou právní úpravu jsou dle žalobce výroky policistů, že na to mají „právo“, že žalobce je k tomu „povinen“, a že žalobce k tomu mohou vyzvat bez udání důvodu. Tento postup žalobce považoval za protiprávní a v rozporu s čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR, a i silně nezdvořilý, neboť takto by policista s občanem v žádném případě jednat neměl (§ 9 zákona č. 273/2008 Sb.). K tomu odkázal na nález Ústavního soudu ČR sp.zn.: I. ÚS 1835/07 ze dne 18.11.2008, z něhož vyplývá, že státní orgány nemohou zasahovat do osobní sféry jednotlivce jenom proto, že jim to umožňuje jejich kompetence, ale musí mít také podložený důvod k takovému postupu. K limitům výkonu veřejné moci žalobce rovněž poukázal na nález Ústavního soudu sp.zn.: I. ÚS 1849/08 a II. ÚS 229/95. Uzavřel, že v souladu se zásadami, vyplývajícími z těchto nálezů Ústavního soudu, chování a postup policistů nebyl, stejně jako jejich postup nebyl v souladu se zákonem č. 379/2005 Sb. a zákonem č. 273/2008 Sb. Dále žalobce poukázal na čl. 56 odst. 1 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 160 ze dne 4.12.2009, který opravňuje policistu vyzvat k orientačnímu vyšetření na alkohol - dechové zkoušce každého řidiče při každé silniční kontrole, bez ohledu na to, zda jsou pro takovou výzvu splněny podmínky uvedené v § 16 odst. 2 věty první zákona č. 379/2005 Sb. Tvrdil, že k vydání takového podzákonného předpisu, rozšiřujícího pravomoci Policie ČR nad rámec vymezený zákonem, není Policie ČR vůbec oprávněna. Jedná se tak o pokyn interní povahy, který nevyvolává žádné právní účinky vůči osobám, které nejsou služebně podřízeny tomu, kdo takový pokyn vydal (policejnímu prezidentu). Pokud bylo záměrem policejního prezidenta tímto pokynem rozšířit pravomoci Policie ČR a uložit povinnosti řidičům nad rámec stanovený zákonem, jedná se ve skutečnosti o nicotný akt, který pro třetí osoby není závazný. Podáním ze dne 5.10.2011 žalobce doplnil a rozšířil svojí žalobu o zásah, ke kterému došlo dne 12.9.2011 v 1.05 hodin, kdy jel vozidlem tovární značky Toyota Landcruiser, SPZ: AKP 22 - 11 z Karlova náměstí v Praze 2 směrem od ul. Ječné k ulici U Nemocnice. V momentě, kdy žalobce byl již v blízkosti křižovatky s ulicí U Nemocnice, vyběhl policista, který na poslední chvíli vběhl žalobci do jízdní dráhy a dával mu červeným světelným znamením pokyn k zastavení. Po zastavení žalobce policista prohlásil, že provádí silniční kontrolu a vyžádal si od žalobce doklady potřebné k řízení vozidla. Zatímco tento policista studoval předložené doklady, přistoupil k vozidlu žalobce další policista a vyzval ho, aby se podrobil kontrole (orientačnímu vyšetření), zda žalobce nepožil alkohol. Žalobce se dotázal policisty, zda má důvod se domnívat, že požil alkohol. Bylo mu odpovězeno, že to není rozhodující, protože žalobce je povinen se kontrole a testu na alkohol podrobit pokaždé, když ho policie zastaví a vyzve. Žalobce odpověděl, že v právním státě je občan povinen podrobit se kontrole, která má nějaký důvod, nikoliv však buzeraci, která je zjevně bezdůvodná a pozoruhodně častá. K opakovanému dotazu, zda má policista důvod se domnívat, že žalobce požil alkohol, policista odpověděl, že to přece nemůže poznat a trval na tom, že se žalobce musí kontrole podrobit