7As 56/2008 — Nejvyšší správní soud

9 A 62/2010- 49 - text 11 pokračování 9A 62/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: AAA radiotaxi s.r.o., se sídlem Praha 6, Wuchterlova 7, zast. JUDr. Matějem Sedláčkem, patentovým zástupcem se sídlem Praha 4, Ke Kateřinkám 1393, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 29.1.2010, sp.zn. O-434553, č.j. O – 434553/58791/2007/ÚPV, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též žalovaný), kterým zamítl jeho rozklad proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též Úřad) jako prvoinstančního správního orgánu ze dne 29.8.2007, o zamítnutí jeho přihlášky barevné ochranné známky zn.sp. O-434553, podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též správní řád), a prvoinstanční správní rozhodnutí potvrdil. Žalobce v podané žalobě namítal, že měl žalovaný posuzovat přihlášku ochranné známky vhledem k vozidlům taxislužby na území ČR a nikoliv na území Spojených států Amerických či Indie, zvláště pokud v Bombaji žlutá taxi nejezdí, jak dokládal fotografií vyhotovenou v textu žaloby. K poukazu žalovaného na vyhlášku hl.m. Prahy č. 18/2006 Sb.( dále též vyhláška ) a k jeho závěru, že by došlo k zablokování většiny běžně užívaných odstínů této barvy pro ostatní soutěžitele, žalobce tvrdil, že jeho cílem je registrovat tuto specifickou barvu RAL 1021 ( dále též předmětná barva ) proto, aby jiným soutěžitelům zabránil v jejím užívání, neboť se u běžného spotřebitele vžila pro jeho vozy taxi. Je zřejmé, že by po registraci ochranné známky mohl bránit v užívání předmětné barvy a ne většiny či všech odstínů žluté barvy pro taxislužbu, jak ve svých závěrech žalovaný uvádí. Žalovaný tak užívá nepřiměřeně extenzivní výklad zákona. Za posledních 10 let umožnil žalovaný registraci pouze jedné ochranné známky pro barvu, ale např. OHIM eviduje 185 registrovaných známek pro barvu. Žalovanému chybí rozhodovací praxe pro rozhodování v případech přihlášek ochranných známek pro barvu, čímž se dopouští chybných závěrů a úvah. Tento fakt podporuje i skutečnost, že o přihlášce žalobce, podané 16.2.2006, rozhodl až po 4 letech po jejím podání, ačkoliv správní řád ukládá žalovanému lhůty k rozhodnutí zcela jiné. Žalobce nesouhlasil ani s hodnocením jím předložených důkazů k prokázání rozlišovací způsobilosti s tím, že se žalovaný svým tvrzením o tom, že v otázce získání rozlišovací způsobilosti je třeba zohlednit „zejména podíl na trhu, který označení zaujímá, intenzitu, geografické rozšíření, dobu užívání označení, výši vynaložených investic k propagaci označení“ dále nařídil. Žalobce namítal, že žalovanému dodal velké množství důkazů, které prokazují rozlišovací způsobilost předmětné barvy pro žalobce. Uvedl, že na trhu v ČR od roku 1990 provozuje přes 1200 vozů taxi označených předmětnou barvou, které poskytují své služby po celé ČR, ale poskytují dopravu i do zahraničí. Žalobce je všeobecně známou největší taxislužbou v ČR a patří mezi největší v evropském měřítku, s mnoha oceněními o vysoké kvalitě služeb. Zároveň je i oficiálním poskytovatelem taxislužeb pro Ruzyňské letiště. Je všeobecně známý mezi spotřebiteli i tím, že používá jedinečnou žlutou barvu RAL 1021, která je pro jeho vozy příznačná, přičemž v ČR tuto barvu, ani této barvě podobnou, neužívá žádný jiný poskytovatel taxislužby. Označení vozů žalobce barvou RAL 1021 se zcela jistě vžilo do podvědomí spotřebitelů jako označení a identifikace žalobce a je možné se s ní setkat na vozech žalobce po celé ČR. Je tak možné konstatovat, že minimálně většina obyvatel ČR se setkala se žlutými vozy žalobce, ať již jako zákazníci žalobce nebo tyto vozy spatřila při poskytování služeb jiným zákazníkům. Průměrný spotřebitel v ČR tedy předpokládá, že pokud vstupuje do taxi se žlutou barvou, jedná se o vůz žalobce. Vzhledem k množství dodaných důkazů a množství veřejně dostupných informacích v tisku, na internetu apod., má žalobce za to, že Úřad nedostatečně a chybně posoudil dodané důkazy a neposoudil běžně veřejně dostupné důkazy. Zároveň je zřejmé, že ačkoliv správně uvedl, jaké faktory jsou zapotřebí zohlednit u získání rozlišovací způsobilosti, dále je zcela ignoroval. Žalobce požaduje ochranu pouze pro specifický, jemu na objednávku vytvořený odstín žluté barvy RAL 1021, který je pro něho příznačný, pro který získal u průměrného spotřebitele vhledem k dlouhodobým kvalitním službám ve značném rozsahu rozlišovací způsobilost a který je s ostatními provozovateli služby taxi nezaměnitelný. V případě, že by měl některý subjekt názor, že registrace tohoto odstínu žluté RAL 1021 by zasáhla do jeho práv, má právo se vyjádřit v námitkovém řízení. Podle žalobce Úřad nesplnil svou povinnost podle § 52 správního řádu provést důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí a doplnil, že pro úvahu o získání rozlišovací způsobilosti bylo rozhodné, že jakkoliv všechny na důkazních listinách vyobrazené automobily mají žlutou barvu, každý z nich dále nese označení AAA v grafickém vyhotovení, které má žalobce zapsáno jako ochranné známky, mimo jiné i pro identické služby, pro niž nárokoval ochranu zamítnutou přihláškou ochranné známky. Ačkoliv hodlal žalobce prokázat získání rozlišovací způsobnosti žluté barvy, konkrétně určeného odstínu, pro své služby, v důsledku užití více rozlišovacích znaků na jednotlivých vozech se mu nepodařilo prokázat, že spotřebitelé tyto služby rozlišují podle barvy a nikoliv podle dalších distinktivních znaků. K tomu žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též NSS) ve věci sp.zn.7As 56/2008. K námitce, že žalobcem uváděná barva byla vytvořena výhradně pro jeho potřeby a že tato barva dostatečně prokazuje rozlišovací způsobilost přihlašovaného označení, měl žalovaný zato, že tvrzení je v rozporu s obsahem přihlašovatelem předložených důkazů v řízení prvoinstančním i druhoinstančním, neboť na všech předložených vyobrazeních se totiž žluté automobily vyskytují spolu s ochrannou známkou AAA. K námitce na provedení všech důkazů potřebných ke zjištění stavu věci žalovaný uvedl, že Úřad provedl všechny důkazy, které žalobce jako přihlašovatel předložil na podporu svých tvrzení. Těmi se však nepodařilo prokázat jeho tvrzení, neboť z nich vyplynula jediná informace, a to, že firma AAA radiotaxi s.r.o. provozuje taxislužbu ve žlutých automobilech. K tvrzení žalobce, že „minimálně většina obyvatel České republiky se setkala se žlutými vozy žalobce“ žalovaný uvedl, že tím se žlutá barva nestala výhradním označením jen pro přihlašovatele, poukázal na jiné firmy poskytující služby autodopravy, popřípadě taxislužby, ve vozidlech žluté barvy, např. Citytaxi, DHL, Messenger, Student Agency, některé speciální školy svážejí své žáky žlutými autobusy, apod. Používání žluté barvy v souvislosti s nárokovanými službami tedy není sto odlišit tyto služby žalobce od stejnorodých služeb jiné osob, v důsledku toho není sto ani být ochrannou známkou. Přiznáním ochrany žluté barvy pro přihlašovatele by mimo to na trhu mohlo dojít k situaci, že by nebylo možné poskytovat smluvní autodopravu jakýmikoli žlutými automobily. Podle žalovaného je napadené rozhodnutí v souladu s judikaturou ESD. K tomu poukázal na rozsudek Evropského soudního dvora ( dále též ESD ) C-104/01 ve věci Libertel Groep BV versus Benelux Merkenbureau, podle kterého musí být při posuzování rozlišovací způsobilosti barvy jako ochranné známky brán ohled na veřejný zájem, aby nebyl příliš omezen přístup k barvám i pro jiné subjekty, které nabízejí výrobky nebo poskytují služby stejného typu jako s těmi, pro něž je zápis požadován. K tomu, že přihlašovatel, resp. žalobce, nedoložil ve smyslu § 5 zákona o ochranných známkách, že se dané označení stalo příznačným právě pro jeho zboží, tj. že veřejnost odlišuje takto označené zboží od jiných poskytovatelů stejnorodého zboží, žalovaný poukázal na rozsudek ESD C-353/03 ve věci BREAK, podle kterého může být rozlišovací způsobilost získána užíváním přihlašovaného označení jako součástí zapsané ochranné známky nebo ve spojení s ní, ovšem k tomu, aby takto získal rozlišovací způsobilost, musí být užíváno jako ochranná známka, tedy aby v důsledku jeho užívání relevantní spotřebitelé skutečně vnímali výrobek nebo službu, označené pouze ochrannou známkou, jako označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jednoho subjektu od výrobků a služeb označených shodným či podob