2 Azs 47/2003 — Nejvyšší správní soud

1 Ad 57/2011- 81 - text 9 pokračování 1Ad 57/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobce: Mgr. J. H., bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 3. 5. 2011 č.j. MHMP 218765/2011, t a k t o : I. Rozhodnutí č.j. MHMP 218765/2011 ze dne 3. 5. 2011 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10 č.j. 7314/2011/AAJ ze dne 8. 2. 2011, jímž mu byl přiznán doplatek na bydlení od 10/2009 ve výši 2.944,- Kč. V žalobě uvedl, že dne 31. 7. 2009 ukončil podnikatelskou činnost a od 1. 8. 2009 byl zaregistrován jako žadatel o zaměstnání u úřadu práce. Podpora v nezaměstnanosti mu byla stanovena ve výši 3.442,- Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců a dále ve výši 2.754,- Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a 2.524,- měsíčně po zbývající podpůrčí dobu. Proti přiznání výše podpory v nezaměstnanosti se odvolal a o její výši bylo rozhodováno odvolacím orgánem až 8. 1. 2010. Žalobce tak zůstal od 1. 8. 2009 do 8. 1. 2010 zcela bez příjmu. Dne 26. 10. 2010 požádal Úřad městské části Praha 10 o poskytnutí sociálních dávek, mezi které patřila i dávka „doplatek na bydlení“. O této dávce bylo rozhodováno Úřadem městské části Praha 10 pod č.j. 7314/2011/AAJ, poslední rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne 8. 2. 2011 a tímto rozhodnutím mu byl přiznán doplatek na bydlení ve výši 2.944,- Kč měsíčně od 10/2009. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal a o odvolání rozhodl Magistrát hl. m. Prahy, odbor sociální péče, rozhodnutím č.j. MHMP 218765/2011 ze dne 3. 5. 2011 tak, že odvolání bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobce namítá, že žalovaný nesprávně započítává jako jeho měsíční příjem za měsíc 10/2009 částku 3.900,- Kč, kterou definuje jako tzv. „rozhodný příjem“, ačkoliv zákon o hmotné nouzi žádný takový právní institut nezná. Stejný postup pak žalovaný uplatnil i při výpočtu související sociální dávky „příspěvek za živobytí“ pro měsíc 10/2009, která je rovněž předmětem soudní žaloby (vedené u nadepsaného soudu pod sp. zn. 2 Ad 26/2011). Podle žalobce žalovaný nesprávně posoudil také náklady na bydlení, mezi které patří vedle nájemného a služeb spojených s nájmem též odůvodněné náklady na spotřebu energií (plynu, elektřiny). Vzhledem k tomu, že o výši nákladů na nájemné (2.216,- Kč), služby spojené s nájmem (635,- Kč) a zálohy na odběr elektřiny (700,- Kč) není mezi žalobcem a žalovaným sporu, sporné je nezapočtení zálohy na odběr plynu ve výši 1.550,- Kč (započtenou pouze do výše 757,24 Kč). V této souvislosti poukázal žalobce na ustanovení § 34 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi ve znění účinném k datu přezkoumávaného rozhodnutí (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“), podle něhož výše úhrady za prokazatelnou nezbytnou spotřebu energií se stanoví jako průměrná cena za dodávku energií pro bytovou jednotku určité velikosti podle sdělení příslušných dodavatelů těchto energií, nejvýše však ve výši skutečných úhrad. Z uvedeného je tak jednoznačné, kdo může být jako jediný oprávněn provést takové statistické stanovení průměrné ceny. V případě žalobce je to Pražská plynárenská, a.s. Když však žalobce dne 23. 6. 2010 požádal příslušné odpovědné pracovníky Úřadu městské části Praha 10, aby mu předložili příslušný doklad této energetické společnosti k přezkoumání, nebyli tito pracovníci ani jejich nadřízený orgán schopni takový doklad žalobci předložit. O neexistenci takového dokladu se žalobce přesvědčil i osobním dotazem u energetické společnosti Pražské plynárenské, a.s., která uvedla, že nikdy žádný podobný podklad nevystavila a takovéto statistické vyhodnocování ani není schopna provádět. Při neexistenci takového dokladu je proto dle názoru žalobce třeba vycházet z tzv. normativních nákladů na bydlení stanovených pro potřeby poskytování dávky státní sociální podpory „příspěvek na bydlení“. Žalovaný ve věci vydal vyjádření, ve kterém uvedl, že příjem žalobce dle ustanovení § 8 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o životním a existenčním minimu“ či jako „zákon č. 110/2006 Sb.“) a ustanovení § 9 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi, činí v měsíci 07/2009 částku 11.700,- Kč, v měsíci 08/2009 činí 0,- Kč, v měsíci 09/2009 činí 0,- Kč. Rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem pro účely posuzování vzniku nároku na dávku je dle ustanovení § 10 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, období 3 kalendářních měsíců předcházejících měsíci, v němž byla uplatněna žádost o dávku nebo dle ustanovení § 10 písm. b) citovaného zákona, pokud došlo u osoby nebo společně posuzovaných osob k podstatnému poklesu příjmu, období kalendářního měsíce, v němž byla podána žádost o dávku. V daném případě nedošlo k podstatnému poklesu příjmů žalobce v období kalendářního měsíce, ve kterém byla podána žádost o dávku, tj. v měsíci 10/2009 a tudíž nebyl dán důvod pro postup dle citovaného ustanovení § 10 písm. b) citovaného zákona. Odůvodněné náklady žalobce na bydlení činí celkem částku 4.308,24 Kč, tj. součet částek nájemného ve výši 2.216,- Kč, služeb spojených s užíváním bytu ve výši 635,- Kč, elektřiny ve výši 700,- Kč a plynu ve výši 750,24 Kč. Rozdíl mezi částkou odůvodněných nákladů na bydlení připadajících na kalendářní měsíc, tj. částka 4.308,24 Kč sníženou o příspěvek na bydlení ze systému státní sociální podpory náležející za předchozí kalendářní měsíc, tj. částka 0,- Kč a částkou, o kterou příjem žalobce dle § 9 odst. 1 zákona o existenčním minimu, tj. částka 3.900,- Kč, zvýšený o vyplácený příspěvek na živobytí, tj. částka 1.971,- Kč, převyšuje částku živobytí osoby, tj. částka 4.506,-- Kč, činí částku 2.943,24 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že se dle ustanovení § 44 odst. 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi výše dávky zaokrouhluje na celé koruny nahoru, činí výše doplatku na bydlení částku 2.944,- Kč. Do odůvodněných nákladů na bydlení se započítává úhrada prokazatelné nezbytné spotřeby energií. Tou se rozumí úhrada dodávky a spotřeby elektrické energie, plynu, případně výdaje na další druhy paliv a to ve výši, která je v místě obvyklá. Dle ustanovení § 34 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi výše úhrady za prokazatelnou nezbytnou spotřebou energií se stanoví jako průměrná cena za dodávku energií pro bytovou jednotku určité velikosti podle sdělení příslušných dodavatelů těchto energií, nejvýše však ve výši skutečných úhrad. Žalobce správnímu orgánu uvedl, že plyn používá k ohřevu teplé užitkové vody ze 100 % a k vytápění z 90 %. Dále uvedl, že užívá byt o podlahové ploše 29,44 m², přičemž průměrná výška místnosti činí 2,85 m. Vzhledem k těmto údajům aplikační program automatizovaného zpracování údajů potřebný pro rozhodování o dávkách, který jsou dle § 52 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, orgány pomoci v hmotné nouzi povinny při řízení o dávkách používat, vypočetl výši nákladů na plynu dle citovaného ustanovení § 34 citovaného zákona ve výši, která je v místě bydliště žalobce obvyklá, tj. v daném případě ve výši 757,24 Kč. Žalovaný má za to, že z uvedených důvodů nelze při stanovení výše nezbytných nákladů na bydlení, tudíž ani při stanovení výše doplatků na bydlení, zohlednit hrazenou zálohu žalobce za plyn. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které uvedl shodné důvody jako v žalobě. O žalobě rozhodl Městský soudu v Praze rozsudkem ze dne 2. 2. 2012 č.j. 1 Ad 57/2011-23, kterým napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění soud uvedl, že příjem žalobce za rozhodné období vypočtený na částku 3.900,- Kč byl zjištěn v nesprávné výši. Vycházel z toho, že žalobce přerušil výkon samostatné výdělečné činnosti ke dni 31. 7. 2009 a v měsíci červenci 2009 nevykonával činnost, z níž by měl příjmy dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o životním a existenčním minimu. Soud učinil závěr, že nelze použít při výpočtu průměrnou mzdu v národním hospodářství stanovenou dle § 8 odst. 2 zákona č. 110/2006 Sb. Dále konstatoval, že s ohledem na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 2 Ad 26/2011 – 22, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ve věci příspěvku na živobytí žalobce ve výši 1.971,- Kč od října 2009, nelze při výpočtu výše doplatku na bydlení od října 2009 z této částky vycházet. Soud naopak nepřisvědčil námitce týkající se výše úhrady za prokazatelnou nezbytnou spotřebu energií. V této souvislosti připomněl, že tato se podle § 34 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi stanoví jako průměrná cena za dodávku energií pro bytovou jednotku určité velikosti podle sdělení příslušných dodavatelů těchto energií, nejvýše však ve výši skutečných úhrad. Vzhl