9 As 26/2009 — Nejvyšší správní soud

10 A 266/2011- 46 - text 9 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobkyně: J.Š., proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, za účasti: I) Honební společenstvo Skalice, se sídlem Skalice 15, Smiřice, IČ 48147842, II) Myslivecké sdružení Polabí Skalice, o. s., se sídlem Skalice 35, Smiřice, IČ 49333127, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2011 čj. 42721/2011-MZE-16231, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne 30. 5. 2011 domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto odvolání její a dalších odvolatelů proti rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství (dále jen krajský úřad) ze dne 11. 1. 2011 čj. 9564/ZP/2010-So-14, jímž bylo podle § 17 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů zamítnut návrh žalobkyně a dalších navrhovatelů na prohlášení pozemků uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí za nehonební, a toto rozhodnutí krajského úřadu potvrzeno. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 8. 2011 čj. 30A 24/2011-13 byla věc postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Žalobkyně v žalobě uvádí, že obsah žalobou napadeného rozhodnutí i rozhodnutí krajského úřadu neodpovídá skutečnosti. Myslivecké sdružení Skalice (dále jen myslivecké sdružení) vlastníkům pozemků nenabídlo nikdy jakoukoliv pomoc na opravách oplocenek, či výsadbách a ochraně lesních dřevin. Naopak k dnešnímu dni řada myslivců záměrně škodí, a proti jejich opačnému tvrzení je žalobkyně bezmocná. Dále je žalobkyně přesvědčena, že za pozemky zahrnuté do honitby musí být ze zákona poskytována náhrada, neboť v opačném případě by na ní bylo činěno bezpráví a zejména z tohoto důvodu by měly být pozemky prohlášené podle ust. § 17 odst. 2 zákona o myslivosti za nehonební. Žalobkyně poukazuje na to, že zákon o myslivosti a jeho aplikace je založen na nedemokratických principech, které ji v užívání pozemku omezují, diskriminují a to bez jakékoliv náhrady. Namísto toho, aby stát nezákonnost za použití ust. § 17 odst. 2 zákona o myslivosti odstranil, naopak se jí zastává a podporuje ji. Proto žalobkyně navrhuje, aby soud žalobou napadené rozhodnutí i rozhodnutí krajského úřadu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že žalovaný postupoval v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2009 čj. 9 As 26/2009- 85 a nálezem Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 34/03 ze dne 13. 12. 2000. Správní orgány obou stupňů z tohoto hlediska skutečnosti v žádosti posoudily tak, že nepředstavují dostatečné důvody pro prohlášení pozemků za nehonební. Vzhledem k existenci citovaného nálezu Ústavního soudu nemůže být zákon o myslivosti považován za protiústavní či nedemokratický. Pokud jde o tvrzené škody způsobené na oplocení lesních porostech činností členů mysliveckého sdružení a případně zvěří, lze se domáhat jejich náhrady podle ust. § 52 odst. 1 zákona o myslivosti. Pokud k dohodě nedojde, může se poškozená obrátit na civilní soud. Vlastníkovi honebních pozemků přičleněných k honitbě náleží od držitele honitby náhrada za přičlenění podle ust. § 30 odst. 2 zákona o myslivosti, které se dotýká rovněž případů osob, které byly členy honebního společenstva a své členství ukončily. Náhradu za přičlenění tedy poskytuje honební společenstvo jako držitel honitby, nikoliv myslivecké sdružení jako uživatel honitby. Toto ustanovení pak podrobněji řeší realizaci poskytování této náhrady. Rovněž v tomto případě je možné se obrátit na civilní soud, pokud není náhrada řádně poskytována. V ostatním žalovaný odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a obsah spisového materiálu. Navrhl, aby soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyně toto vyjádření reagovala replikou, ve které uvedla, že od roku 1991 soukromě hospodařila a za tu dobu byli příslušníci její rodiny třikrát fyzicky napadeni vedoucím lovu. Pokud bylo v prvém případě toto napadení ohlášeno, byl její syn předvolán na policii, kdy mu bylo sděleno obvinění za napadení, takže nebyl stíhán agresor, ale postižený, a to jen proto, že asi dva lovci byli ochotni falešně svědčit, naproti tomu její syn pracoval na pozemku sám. Naštěstí bylo trestní stíhání zastaveno. Nelze opomenout ani útoky verbální. Když jí byla myslivci způsobena škoda na vzrostlé kukuřici (dle znaleckého posudku ve výši asi 15.000,- Kč), požádala myslivecké sdružení o zaplacení částky alespoň 5.000,- Kč. Nato jí bylo sděleno, že si vymýšlí, žalobkyně se odhodlala podat žalobu k soudu, kdy myslivecké sdružení zastupoval advokát a navíc byli přizváni falešní svědci, advokát upozornil, že žalobkyně nesplnila termín pro nahlášení výše škody, a tak byla žaloba zamítnuta. Fyzické a verbální napadání vlastníků a poškozování majetku tak považuje žalovaný za činnost ve veřejném zájmu. Žalobkyně dále poukazuje na to, že se ze zákona nehradí škody na lesních porostech chráněných oplocením proti škodám zvěří. Toto ustanovení ji nejvíce poškozuje. Domnívá se, že náhradu za využívání lesů má poskytovat myslivecké sdružení a nikoliv honební společenstvo. Pokud žalobkyni je známo, tak honební společenstvo na neveřejné schůzi rozhodlo, že náhrada fyzickým osobám nebude poskytována. Kromě toho předseda Honebního společenstva Skalice (dále též honební společenstvo) tvrdí, že zvěř náleží státu, tak tyto náhrady má poskytovat stát. Žalobkyně je toho názoru, že v daném případě by měla rozhodovat svoboda jednotlivce, naproti tomu v myslivosti stále přetrvávají znaky totalitního režimu a nájem je nadřazen vlastnickému právu. Za současných právních poměrů mají myslivecká sdružení práva k výkonu práva myslivosti téměř zadarmo. Žalobkyně má v současnosti 6 oplocenek v lesním porostu, přičemž každá oplocenka má jeden až dva vstupy, které tvoří zpravidla odnímatelné pole a to je obtížně rozeznatelné. Při lovu pak lovci jednoduše přijdou k oplocence, vstup zpravidla nenajdou, oplocení strhnou a na druhé straně oplocenky tuto destrukci opakují. Po honu do dvou dnů oplocenky žalobkyně zpravidla obejde a zborcené ploty nechá opravit. Zpravidla se jedná o závažné poškození a nejprve musí pracně vyhnat srnčí zvěř. Na myslivecké sdružení nemá cenu chodit, protože tvrdí, že tam nebyli a podobně. Úředníkům žalobkyně nevěří, protože nemá problémy tohoto typu sama, přitom by stačilo, aby myslivecké sdružení mělo povinnost vstup na oplocené pozemky v lesním porostu a do kultur citlivých na poškození vlastníkům předem oznámit. Honební společenstvo a myslivecké sdružení v řízení před soudem oznámily, že budou uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení, žádné vyjádření k věci samé však nepodaly. Ze správního spisu byly zjištěny následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Dne 21. 5. 2010 byla krajskému úřadu doručena žádost žalobkyně podaná společně s dalšími spoluvlastníky předmětných pozemků o prohlášení pozemků celkové výměře 33,6386 hektaru podrobně specifikovaných v této žádosti za nehonební. V této žádosti je uvedeno celkem 6 následujících důvodů: 1) lov zajíce polního, při kterém se vybíjejí kmenové stavy. K tomu navrhovatelé uvedli, že jedním z jejich cílů je vytváření vhodných „přátelských“ ploch pro drobnou zvěř, aby měla kde v klidu přežít. Všechny práce jsou nicméně zcela zbytečné, když myslivci snižují populaci a systematicky likvidují kmenové stavy. Navrhovatele jsou přesvědčeni, že nehonební pozemky s kryty vytvoří „přátelské prostředí“ pro zvěř a další živočichy z hlediska jejich stanovištních nároků a možností migrace a zvýší se populace i kmenové stavy srnčí zvěře. 2) neplacení nájemného za honební pozemky. K tomu navrhovatelé uvedli, že nejsou členy honebního společenstva, a že myslivci po roce 1948 užívali honební pozemky zdarma ,nemají zájem platit nájemné ani dnes. Myslivci na pronajatých honebních pozemcích nejenže právo vlastníků nevnímají, přímo je potlačují. 3) hrubé poškozování lesa a všech živočichů v lese. K tomu navrhovatelé uvedli příklad, kdy za slunného letního dne v roce 2009 procházeli uličkou oplocenky a na obou koncích uličky byla otrávená vejce, u obou návnad otrávena kuna a u jedné návnady ještě dva zpěvní ptáci. V sousední oplocence pak byl nastražený jestřábí koš a uprostřed něho bylo v drátěné kleci na přímém slunci čerstvě uhynulé morče. Po každém honu musejí navrhovatelé obejít všechny své oplocenky, spočítat tyčky potřebné na opravy vykopaných otvorů, vyrobit je, odvézt na místo a otvory zakrýt. Vymlácenými otvory se do oplocenek dostane srnčí zvěř, kterou je velmi obtížné vyhnat. Zvěř tak zůstává v oplocence a srnci